Hudler touží po stíhačce

Finále! Poslední zápas! Stanley Cup! To všechno se Jiřímu Hudlerovi honilo hlavou jen pár hodin před klíčovou bitvou. Nikdy v kariéře nedošel tak daleko. A nikdy nebyl tak blízko triumfu jako včera. „Taky se mi špatně spalo,“ postěžoval si útočník Red Wings

Posledních čtyřiadvacet hodin bylo pro Hudlera snad nejdelších v životě.

Udržet klid, to se zdálo být skoro nadlidským výkonem.

„Snažil jsem se dělat všechno jako dřív,“ řekl čtyřiadvacetiletý útočník. „K večeři jsem si dal tradičně steak, podíval jsem se na televizi a šup do postele.“

Na finále za ním přijel z Česka jeho otec a kamarád. Ideální parťáci na odreagování. Jen jim musel zdůraznit, že se budou bavit o všem, jen ne o hokeji. „To by nedělal dobrotu,“ usmál se Hudler.

Ze všech stran se na něj Stanley Cup valí. Tím spíše po sobotě.
Právě on byl hvězdou, gólem posunul Red Wings do vedení 3:1. K triumfu tak zbývalo jedno vítězství.

A hned se na něj vrhla média. Povídal, vyprávěl. Když se ráno vzbudil a otevřel si noviny, zase se v nich viděl. „Proto jsme s tátou a kámošem probírali jiné věci,“ poznamenal.

V pondělí v 7.30 měl budíček. Tentokrát si nemusel nařídit hodinky. Vstal na čas. „Když máte před sebou takový zápas, jste spíš pořád vzhůru, než abyste spal,“ povzdechl si Hudler. Po lehké snídani spěchal na trénink. A těsně po desáté se už proháněl na ledě v Joe Louis Areně. „Je to ideální ze sebe všechno dostat, zpotit se,“ vysvětlil.

Masáž, sprcha, pár cviků s činkou. A rychle pryč z haly. „Pěkně na obídek do mé oblíbené restaurace v Townsand,“ vyprávěl Hudler. „Je lepší se nikde moc nezdržovat. Jakmile to přetáhnete, už před zápasem nezaberete. A to je špatně.“ Hudler sice nechodí vždy přesně, občas se zpozdí. Včera byl ale přesný. „Víte, na co jsem se soustředil nejvíc? Zase na spánek,“ smál se. „Se mnou to není lehké. Potřebuju naprostou tmu. A pak si ještě pouštím v kuchyni pračku, aby mě uspala.“

Pro úspěch, ukončení finálové série s Penguins by udělal všechno. Stanley Cup byl vždycky jeho velkým snem. „A taky jsem chtěl mít rychle volno,“ žertoval Hudler. „Abych stihnul lítání.“ V neděli se s pár hráči Red Wings zašli podívat na letecké závody. Nad řekou kousek od haly se proháněli nadšenci během Red Bull Air Race. „Lítání je taky můj velký sen,“ překvapil Hudler.
A čím dříve by skončila sezona, tím větší je šance, že si to také splní. „Sednout si do letadla, to je něco,“ rozzářil se.

Žádný čmelák nebo jiný malý stroj. Hudler by rád vyzkoušel to nejsilnější, stíhačku! „Mám slíbeno letět migem. Jsem do toho blázen,“ prozradil. S šílenou jízdou střemhlav nahoru nebo dolů nemá potíže. Už si vyzkoušel volný pád s padákem. „Skákání mám rád. Přivedl mě k tomu Honza Vantola, náš parašutista,“ vysvětlil Hudler.

Právě s ním začal skákat, zatím ale jen v tandemu. „Potřebuju čas, abych dostal papír na to, že můžu jít sám.“ A v tandemu jej čeká i let ve stíhačce. Už se mohl jednou proletět, z akce však sešlo. Teď přišla nová šance.
„No a záleží na tom, jak dlouho se zdržím v Detroitu. Proto jsem nechtěl to finále zdržovat,“ smál se Hudler.

V záloze je ale i náhradní varianta. Pokud se v zámoří zdrží, možná využije místních leteckých služeb. „Tady to jde taky, dělají to Blue Angels,“ poznamenal. „Sice by to nebyl mig, ale ty americké stroje jsou podobné.“
V nabídce Andělů najdete F/A 18 Hornet. Slušná stíhačka. „A když v ní letíte, tak si musíte úplně vyčistit hlavu. Pro mě ideální,“ dodal Hudler.