Nikdo mi nic nevyčítal
V sobotu se cítil jako v nebi, o dva dny měl náladu na nule. Jiří Hudler přitom v pondělí, v pátém finále předvedl nejlepší výkon v sérii. Všechno ale smazal jeden nešťastný moment v prodloužení.
Jaká byla noc? Hodně neklidná?
„Právě že vůbec, spalo se mi dobře. Chvilku jsem se koukal na televizi a šel jsem si lehnout. Docela v klidu.“ (sklesle)
Stačilo pár hodin spánku na to, aby z vás vyprchalo zklamání?
„Na zklamání není čas. Byli jsme lepší, měli jsme padesát osm střel na branku a čtyřicet jedna šlo mimo. To je dohromady skoro sto ran. Navíc jsme v prodloužení při vlastní přesilovce nedali gól a naopak sami jsme při oslabení inkasovali. V tom byl náš hlavní problém.“
V osudný okamžik jste trefil obránce Scuderiho hokejkou do obličeje. Dalo se střetu zabránit?
„Těžko říci. Napadal jsem ho, jenomže on udělal kličku do středu a jak jsem šel po hokejce, ta moje se po ní svezla. Nedá se nic dělat, to se stává. Ale trochu mě štve, že v zápase bylo spoustu dalších zákroků na vyloučení, co rozhodčí nepísknul. Tedy aspoň podle mě.“
Bylo vám hned jasné, že je zle?
„Bylo. (smutně) Bohužel šlo o shodu náhod. A pro mě nešťastných, protože jsem první trefil jeho hokejku.“
Měl jste vůbec sílu a nervy sledovat souboj z trestné lavice?
„Nebylo to příjemné, to vám teda řeknu. Tím spíš, že dali gól. Ale nic se neděje. Jedeme do Pittsburghu za stavu 3:2. Pořád jsme na to líp.“
Vyčítal vám někdo v kabině ten zákrok?
„Ne, ne. Kluci mu naopak říkali, ať jsem v klidu, že se nic neděje. A já to tak beru. V prvním kole a v semifinále jsme taky hráli na šest zápasů a zvládli jsme to. Je ovšem pravda, že to mohlo být už hotové.“
Paradoxní je, že jste odehrál nejlepší zápas ve finále.
„To se stává. Můžete hrát jako bůh, ale pak přijde taková věc a všechno je jinak. Už na to však nemyslím. Máme před sebou další utkání.“
Zažil jste svoje nejdelší prodloužení v kariéře. Kolik vám to sebralo sil?
„Cítím se normálně jako po každém zápase. Takže v pohodě. Jsem na tom dobře fyzicky, ani mi nepřijde, že jsme na konci sezony. A hlavně na únavu není ve finále čas.“
Konec sezony mohl být už v pondělí, o vedení jste přišli 35 sekund před třetí sirénou. Neztratili jste trochu koncentraci? Pohár byl tak blízko…
„Jejich gól jsem moc neviděl. Jen vím, že tam zůstal Talbot sám a dával to nadvakrát. Ale o ztrátě koncentrace nemůže být ani řeč. (důrazně) Když jste na ledě, nemyslíte na to, co by mohlo následovat. Soustředíte se jen na hru. Pittsburghu se podařilo vyrovnat a v prodloužení vyhrát. My jsme o gól vyhráli v sobotu u nich, teď to zase vyšlo jim. Nikdo nečekal, že bude finále jednoznačné, 4:0, nebo 4:1. Proti sobě stojí dvě vynikající mužstva a stát se tedy může cokoli.“
Ani vy jste na střídačce nemyslel na pohár a na oslavy?
„Věřil jsem, že to dotáhneme. Ale že bych si představoval, jak jezdím po ledě s pohárem, to zase ne. Taky jsem byl zabraný do hry, i když jsem se jen díval.“
Co myslíte, může nešťastná porážka v prodloužení dolehnout na tým?
„Kdybychom neměli takový mančaft, jako máme, plný veteránů, co už něco dokázali, možná bych trochu zapochyboval. Ale takhle ne. Víte, my jsme nejlepší zápasy odehráli právě v situacích, kdy nám teklo trochu do bot. Tedy ne že bychom byli přímo v úzkých, ale když jsme potřebovali zabrat, zabrali jsme. Proto věřím, že to dokážeme i proti Pittsburghu.“
