Rád v Penguins zůstanu, ale...

Uběhlo sotva pár vteřin od starostlivého zvolání a zvědaví kolemjdoucí už mohli zhlédnout dlouhé, skutečně dlouhé políbení... „Dva měsíce jsme se neviděli,“ rekapitulovala jedna z vůdčích osobností Pittsburghu.

I když se v kabině Penguins po prohraném finále brečelo, do Prahy už Sýkora přiletěl smířený s porážkou. „Ale teď už hokej nechci ani vidět. Mám toho plný kecky,“ líčil barvitě jednatřicetiletý útočník, který kvůli posledním událostem v týmu během play off nevylučuje změnu dresu.

Zklamání je opravdu definitivně pryč?
„Jasně, už odeznělo. Mrzí to, ale musíme si přiznat, že Detroit byl lepší. Oni hráli líp, jako zkušení profesoři. K ničemu nás nepustili a přehráli nás.“

Co jste dělal týden po vyřazení? Bloumal, odpočíval?
„Balil jsem se, všechno možné zařizoval, abych se domů dostal co nejdřív. Žádnej relax. Ten mě čeká až doma. Konečně! Na všechno se vykašlu, pojedu na dovolenou a budu mít od všeho klid.“

Už se asi nemůžete dočkat malého synka a bafanů, jak svým psům říkáte, že?
„To si pište! Renča jela před play off domů, takže jsem malýho neviděl dva měsíce. Hrozně moc se na něj těším. Začal už chodit, takže mě dost mrzí, že mě to minulo.“

Máte to zaznamenané aspoň kamerou?
„Jasně. Malýho jsem z Pittsburghu viděl denně na skypu. Ale nebylo to takový, jako kdybych byl přímo u toho.“

Před finále s Detroitem jste doufal, že byste se rád vyhnul českému primátu v počtu prohraných finále. A teď je to tady, třetí ze čtyř...
(usmívá se) „Aspoň že to mám jednou. Šílený by bylo, kdybych neměl ze čtyř pokusů ani jeden Stanley Cup. Nejsem z toho zase tak vyřízenej. Spousta kluků se v životě do finále ani nedostane. Kluci, co hráli finále prvně a prohráli ho, to nesou mnohem hůř než já. Ti hoši v kabině brečeli. Lidi nevědí, kolik dřiny a odříkání stojí dohrabat se do finále. Všichni jsou zranění, mají zlámané ruce, nohy, bolí je záda... Dáte do toho všechno a pak ve finále z toho nemáte nic. U nás byl potlučenej snad každej, ale to už je jedno, nechci se vymlouvat. Pro náš mladej mančaft je i finále super úspěch. Hvězdy jako Malkin a Crosby už vědí, o co jde. Pittsburgh má ohromnou budoucnost, pokud udrží kádr pohromadě. V příštích deseti letech pár Stanley Cupů určitě vyhraje.“

Kouč Therrien vás ve finále málo nasazoval, mnohem méně než v základní části. Štvalo vás to hodně, nebo jste se to snažil chápat?
„S prominutím mě to sralo... Ale s tím nic nenaděláte, nemohl jsem s tím hnout. Pokud vás tam kouč nedává, góly nemůžete střílet. A já se v play off vždycky trefoval. Jednou jsme hráli po sobě dvě přesilovky pět na tři, což je moje parketa, ale já si ji nezahrál. Nevím, co k tomu ještě dál říct.“

Co může menší finálové vytížení znamenat pro příští sezonu?
„Nevím... Mám podepsáno ještě na rok a určitý otazník tam je. Do Pittsburghu se určitě vrátím s vírou, že budu pravidelně hrát. Hodně bude záležet, zda podepíšou Hossu. Když si Mariána nechají, asi půjdu jinam. Protože to bych zase nehrál.“

A vaše přání zní?
„Zůstat v Pittsburghu a hrát s Malkinem. Co vím, tak generální manažer byl se mnou hodně spokojenej, chce si mě udržet. Uvidíme, jak to všechno dopadne. Kdybych moc nehrál, muselo by se to řešit, ale teď tam chci zůstat.“

Doufáte tedy, že Hossa odejde za jinou nabídkou?
„Na rovinu, mně by to pomohlo. Hrál bych první přesilovku a byl bych na tom mnohem líp, než jsem byl teď ke konci. Já vím, že Hossička se chce spíš vrátit zpátky (do Ottawy). On je to skvělej kluk, jeden z mála, co si nehraje na hvězdu. Vynikající hokejista a fakt příjemnej kluk.“

Zaslechl jste spekulace o možném trejdu Malkina? Pittsburgh těžko může udržet tolik nákladných hvězd po kupě. Malkinovi za rok skončí nováčkovský kontrakt a může si říct o 10 milionů ročně.
„Stát se může všechno, ale já bych Žeňu neměnil. On má na to být nejlepší v NHL a už letos hrál fantasticky. Je to hokejista, který může změnit špatnou sezonu v dobrou. Myslím si, že zůstane a Pittsburgh si podrží první dvě produktivní lajny. Bez Malkina je naše síla poloviční.“

Loučil se s vámi majitel Mario Lemieux?
„On na nějaké proslovy moc není. Žádnou velkou řeč neměl. On je spíš kamarádský typ. Chodí za námi do kabiny vyloženě pokecat, bavíme se s ním i o kravinách. Rozhodně do šatny nechodí proto, aby říkal, jak a co máme hrát. Poslední den byl takový, že jsme si s klukama vyměnili telefony na léto, podali si ruce, popřáli hezký léto a rozešli se každý po svým.“