Seděl na zahradě před domem, telefon v jednom kuse u ucha. Ve středu v šest večer se otevřel trh s volnými hráči, v osm zaťal pěst. Jaroslav Špaček se upsal Montrealu. Na tři roky za 11,5 milionu dolarů. V 35 letech báječný kontrakt. Přitom měl jít do Phoenixu. Jak to?
Pro obyčejného člověka je to hra, kterou nikdy neprožije. Na rozdíl od hráčů bez smlouvy v NHL. Těm je po těle hůř, potí se, většinou jsou hodně nervózní. „Posledních pět dní jsem se trápil, trochu mě děsilo, že podepíšu jen na rok a v dalších letech zrovna tak. Nakonec z toho byl pěknej fofr,“ popisuje obránce.
Prožil sladkou středu, dosáhl kontraktu, o němž ani nesnil. A šlo to věru snadno, až nečekaně lehce. Na rozdíl od vyjednávání s Buffalem, kterému Špaček do konce června patřil. Sabres předkládali pouze roční nabídku, hráč požadoval minimálně dvouletý kontrakt. „Kdyby mi ho nabídli, asi bych jim to podepsal a zůstal v Buff alu,“ přiznává zadák.
Ale 1. července večer starosti odezněly. Vrchovatě.
A takhle to proběhlo: Deset minut po šesté hodině se Špačkovu agentovi do Bostonu ozývá Montreal. Návrh klubu zní 9 milionů na 3 roky. Což je přesně to, co se hráči zamlouvá. Ale jednání teprve začínají... Po patnácti minutách volá Phoenix s totožnou nabídkou. Špaček přemýšlí, co s tím. Ne dlouho, neboť Canadiens vzápětí přihazují na 10 milionů. Gretzkého Coyotes okamžitě reagují, ale jen dalším půlmilionem na cifru 9,5.
Zdá se to být jasné? Kdepak. Špaček sčítá plusy, minusy a rozhoduje se pro klub v arizonské poušti. Láká ho příjemné podnebí, teplo po celý rok. A Gretzky za zády. „Jdu do Phoenixu!“ bouchne Špaček do stolu. „Bylo to hotové, v mailu už jsem měl návrh smlouvy,“ říká.
Agent volá do kanceláře Canadiens, že jeho klient připravuje stěhování do Arizony. Po pěti minutách Špaček svůj verdikt reviduje. Montreal navyšuje na 11,5 milionu dolarů. Což je pro 35letého defenzivního veterána suma jako hrom. „Můj agent byl také v údivu,“ netají zadák.
Canadiens šli po Špačkovi sveřepě. „Tvrdili mi, že jsem pro ně posila na prvním místě. To už se nedalo odmítnout. Stačilo by mi deset milionů, oni dali jedenáct. Nemohl jsem to tam nechat...“ tvrdí s širokým úsměvem.
Tak vida. Někteří se hádají o sto tisíc, český bek dostal mnohem víc, než si přál. „Ukazuje se, že jsem měl dobrou sezonu, zájem byl velký. Ve hře byl i Boston s dvouletou smlouvou. To mě potěšilo,“ vykládá a nešetří spokojeností. „Říkal jsem si, že dva roky budou skvělé, ale tři? V mých letech je to super kontrakt,“ nemýlí se.
A kde se vzali slavní Habs? „Jakmile dal Montreal za Gomeze tři beky, vytušil jsem, že nějaký návrh přijde. Ale že až takhle zajímavý, to jsem nečekal! Vyšponoval to Phoenix,“ je mu jasné.
Zatímco věkem blízcí Špačkovi kolegové jsou nadšeni, protože Čechův příklad mohou použít i pro své vyjednávání, jiné kluby se na Canadiens zlobí za to, že veteránovi dávají tolik. „Myslím, že jsem pomohl hodně hráčům, kteří třeba půjdou na arbitráž. Mohou si přijít na lepší peníze,“ tuší Špaček.
Teď ho čeká hledání bydlení. Už kvůli tomu volal novému parťákovi Romanu Hamrlíkovi. Od října se může těšit na pekelné prostředí v aréně Canadiens. „Pokaždé tam panuje vynikající atmosféra, hrát před 21 tisíci diváky je fascinující,“ zná to na vlastní kůži.
Ovšem pozor. Komu to ve slavném dresu nejde, ten mezi fanoušky rychle padne v nemilost. A to se pak těžko hraje. Nejradši byste se zahrabali kilometr pod zem, jenže ono to nejde A z tribun na vás doléhá abnormální bučení.
„Když se nedaří, lidi to dávají dost znát. Vím, že ve Phoenixu bych byl v pohodě. Tam je to spíš na dohrání, ideální štace na golf. Ale ambice v Canadiens mě zase budou tlačit k lepším výkonům. Ničeho se nebojím, naopak se moc těším. I na další české kluky.“
Pokud jednání dopadnou, v Canadiens najdete českou kolonii Špaček, Hamrlík, Lang a Plekanec.
