ROZHOVOR: Relaxuju i s čokoládou, říká Eliáš
Jeho místo v kabině je stále prázdné. Chybí i cedulka s termínem návratu. NHL už jede měsíc na plné obrátky, Patrik Eliáš ale stále patří do skupiny zraněných. A nikdo si neodváží říci přesné datum, kdy se elitní útočník objeví zase v sestavě Devils.
Jak dlouho ještě? Tak zní nejčastější otázka, kterou Eliáš dostává. Lídr New Jersey se dává dohromady po dvou operacích. V červnu mu ve Vailu spravovali kyčel, v září ve Philadelphii se mu zase podívali na bolavý sval levé nohy. „Můj návrat se ale blíží. Už za pár dní bych měl začít trénovat s týmem,“ tvrdí třiatřicetiletý reprezentační útočník a vzkazuje: „Na olympiádu budu připravený!“
Znamená to, že všechny vaše zdravotní potíže jsou minulostí?
„Pevně tomu věřím. Vypadá to teď se mnou fantasticky.“ (směje se)
Jste evidentně v dobré náladě. Vám ta dlouhá pauza neleze na nervy?
„Přece jen jsem už trochu starší, takže se na věci dívám s větším nadhledem. Zatím opravdu všechno probíhá podle plánu. Říkali mi, že rekonvalescence po té menší operaci svalu potrvá čtyři až šest týdnů. Teď jsem skončil pátý týden. Připouštím, že to možná o nějaký ten den potrvá déle, přece jen jsem měl potíže s kyčlí a čtyři měsíce jsem nemohl pořádně nic dělat. Ale to není nic závažného. Zatím trénuju sám, každý den zvyšuju zátěž a přidávám si."
| Patrik Eliáš |
| Narozen: 13. dubna 1976 Profese: hokejový útočník Klub: New Jersey Devils Kariéra: Kladno 1992-95, Albany (AHL) 1995-98, Pardubice 2000, Znojmo 2004, Magnitogorsk 2005, New Jersey (NHL) 1995-? Největší úspěchy: vítěz Stanley Cupu 2000 a 2003, bronz ze ZOH 2006, bronz z MS 1998, v sezoně 2006/07 byl kapitánem New Jersey, vítěz Zlaté hokejky 2009 Stav: ženatý, manželka Petra (Voláková) |
„Asi brzdy a starty, noha je ještě slabá. Někdy je to docela nepříjemný pocit, ale zvládám to. Je to úplně normální, nesouvisí to s žádnými zdravotními komplikacemi. Minulý týden jsem byl ve Philadelphii, kde mě operovali, a doktoři se mnou byli spokojení.“
Tam vám zkontrolovali sval. Jak to ale vypadá s operovanou kyčlí?
„Tu jsem ani neřešil, v tomhle případě byla rekonvalescence tři měsíce. Ještě mi to někdy ztuhne, ale jinak je to naprosto v pohodě.“
Troufnul byste si tedy říci, kdy se zase objevíte na střídačce Devils?
„Nemám termín. Jsem spokojený, jak to probíhá. Každý den se zlepšuju, kondičně i silově. Na ledě toho dělám pořád víc a víc. Možná už tento týden se začnu připravovat s týmem. Záleží jen na tom, jestli budu fyzicky i psychicky připravený a schopný schytat nějakou tu ránu od kluků. Pokud ano, zapojím se do tréninku okamžitě. Nechci ale nic uspěchat, půjdu na to, až si budu stoprocentně jistý.“
NHL už běží měsíc bez vás. Opravdu nejste ani trochu nervózní, že stále nejste v akci?
„Ani ne. Tělo potřebuje občas nějakou opravu. Přece jen hraju hokej od pěti let, profesionálně vlastně od šestnácti. A to je spousta dřiny. Není divu, že mám tělo zhuntované. Nejsem první ani poslední. Když nějaký hráč projde kariérou bez zranění, může si říci, že je nejšťastnějším člověkem. A takových borců moc neznám. Věřte mi, beru to v pohodě, nikam nespěchám, dělám to, co mám.“
S výjimkou dlouhé pauzy kvůli onemocnění žloutenkou jste nikdy tak dlouhý výpadek neměl. Každý by tedy pochopil „abstinenční“ příznaky.
„Hokej mě hrozně baví, je to moje práce a zároveň koníček. Ale umím zvládnout pár týdnů i bez hokejky a bruslí, aniž bych měl absťák. (směje se) Navíc vím, co mě bude čekat, že to bude dřina, každý den v záběru, takže si to volno spíš užívám. Mám možnost být doma s manželkou, nikam necestovat letadlem. A to je docela příjemné.“
Máte pocit, že se stejnou rozvahou a nadhledem berou vaši léčbu i v Devils?
„Zatím jsou v pohodě. Nikdo na mě nespěchá, nikdo mi neříká, už se konečně vrať. Samozřejmě že se ptají, jak se cítím, ale nic víc. Jde o komunikaci mezi námi. Hráč nejlíp ví, jak se cítí.“
Některá vyjádření, která se objevila v zámořských médiích, ale byla dost chladná. Veškeré otázky týkající se vaší léčby a hlavně návratu odbylo klubové vedení stroze: Nevíme...
„Chladná? To bych ani neřekl. Myslím, že v klubu reagovali naprosto normálně. Je přece blbost pouštět do světa nějaké datum. Když řeknete, že budete za dva týdny zpátky a nepůjde to, novináři hned začnou rozebírat, co se děje a že je asi něco špatně. A řešit takové spekulace si rád odpustím. Jistě, existuje nějaký protokol léčby, jenomže každé tělo reaguje jinak.“
Řekl jste, že každé tělo potřebuje časem opravit. Povedlo se to ve vašem případě?
„Když je slunečno, tak jo. Cítím se jako mladík. Když se však mění počasí, tak se těch pět řezů na levé noze ozve a navíc ani moc esteticky pěkně to nevypadá. (směje se) Ale co, jak už jsem říkal, volno si užívám. Chodíme se psem, na obědy, na večeře, prostě ideální relax.“
Musíte se hodně držet, abyste neztloustnul?
„Snažím se. Ale nedávno jsem si dal pěkně večer nutellu, nechal jsem se krásně uspat čokoládou. To byla ovšem jen výjimka. Svoji váhu si držím, pořád mám těch svých 88, 89 kilo. Přes to nejdu.“
Předpokládám, že jste ve volném čase chodil na zápasy Devils.
„Možná se budete divit, ale byl jsem jen na jednom nebo dvou zápasech. A pak jsem se ještě koukal v televizi, když kluci minulý týden hráli s Rangers v Madison Square Garden. Jsem už takový, když nehraju, tak mě to netáhne k tomu, abych se ještě díval na zápasy. To si radši pustím fotbal nebo seriály. No a teď to bude ještě baseball. Hraje se finále, Světová série Yankees proti Philadelphii, což je velká akce. New York i Philadelphie jsou vzhůru nohama. Ještě že jsem to vyšetření měl minulý týden a vyhnul se tomu blázinci...“
Je jasné, že jste nemohl vynechat souboj s Rangers. S příchodem Václava Prospala a Aleše Kotalíka na Manhattan mají souboje pro vás zase šťávu. Mám pravdu?
„To určitě. Navíc oba kluci hrají velmi dobře. Co jsem koukal, Aleše sice dali do třetí pětky, jenomže zase chodí na přesilovky, kde je hodně nebezpečný. A Venca? To je samostatná kapitola. V Rangers je hodně vytěžovaný, čemuž se nedivím. Je šikovný, chytrý, bojovník s vynikající přihrávkou. A když máte k sobě správné lidi jako třeba Gáboríka, je to znát. Samozřejmě klukům hodně pomohlo, že se týmu povedl začátek sezony. S námi sice naposledy prohráli, což je dobře, ale jinak hrají velmi dobře. Podle mě mají Rangers jednu z nejlepších obran složenou z mladých hráčů, kteří mají před sebou velkou budoucnost.“
Co vás tak poslouchám, během volna hokej tedy vůbec nešidíte...
„Já se nerad dívám na naše zápasy, když nehraju. Jsem zbytečně nervózní a to nemám zapotřebí. Ale jinak hokej sleduju, rád se podívám na Rangers nebo na Montreal. Hlavně jsem zvědavý, jak si vedou kluci od nás.“
Pravda, před únorovou olympiádou je dobré mít přehled o případných parťácích v národním týmu. Už jste začal s odpočítáváním?
„No jo, za tři měsíce se to rozjede. Teď se však hlavně soustředím na to, abych se dal dohromady, abych dobře naskočil. Silnější to bude až po Novém roce. Jinak ale olympiádu v hlavě mám. To bude velká akce a já doufám, že budu v pohodě. Musím se pořádně rozehrát, abych si toho vrcholu užil.“
Jak dlouho vám potrvá, než se dostanete do své obvyklé „provozní“ teploty?
„Když v létě trénujete, dostanete se do toho tak za měsíc. Jenomže já léto počítat nemůžu, protože jsem nemohl kvůli kyčli nic dělat. Odhaduju tedy, že mi to zabere tak měsíc a půl, kdybych to měl vzít na zápasy, řekl bych, že jich budu potřebovat maximálně deset.“
Dokázal byste vyjmenovat širší nominaci do Vancouveru?
„Jsem jeden z pěti hráčů, kteří přijeli na předolympijský sraz ve Varech. Představu mám a navíc jsem to četl i v novinách, ale všechna jména bych vám neřekl. Vždyť je to pořádně dlouhý seznam.“
V létě jste vystudoval trenérskou B licenci. Troufnul byste si dát dohromady sestavu českého týmu?
„Olympiádu v hlavě mám, ale že bych si skládal útoky, to ne. Spíš sleduju, jak se klukům daří. A nejen tady v zámoří, ale i v Evropě. Je tam pár jmen, která připadají v úvahu. Myslím si, že jádro má trenér Růžička pohromadě. A teď už bude jen reagovat na to, jestli se někomu hodně nedaří, nebo daří. Z mého pohledu je určitě dobré mít v týmu novou krev, dva tři hráče. Ale co je důležitější, aby se podařilo najít ty správné typy hráčů.“
Řekl jste, že sledujete i dění v Evropě. Kdo vás tedy překvapil z „domácí“ nabídky?
„V Rusku těch kluků je celkem dost, ale z extraligy mám jen málo informací. Pokud však někdo hodně vyčnívá, pak je to určitě Roman Červenka. Řeknu vám, že ten by se náramně hodil k nám do Devils, pěkně ke mně na pravásko. No nezbývá mi, než pro něj na klubu zalobovat. A za rok, kdo ví?“
