Jako malý měl sen. Hrát NHL. Celé mládí dřel, ale ve skrytu duše moc nedoufal, že se mu povede jej splnit. Když se pak přece jen dostal do New Jersey, byl jen obyčejné „ucho“, které neumělo pořádně vystřelit. Když však v úterý Brendan Shanahan oznamoval konec kariéry, loučil se s hokejem jako jeden z největších hráčů historie a střelecká elita NHL. Zatleskejte.
Původně ještě neměl v plánu to balit. Chtěl přidat sezonu číslo 22. Jenže v New Jersey neseděl do představ novému kouči Jacquesi Lemairovi. I když už měl podepsaný roční kontrakt, během zářijového kempu opustil tým. A po dvou měsících oznámil, že už se na led nevrátí.
Možná trochu nedůstojný konec čtyřicetileté kanadské legendy. Shanahan si zasloužil končit za skandovaného aplausu. Škoda. Nikdo mu ale stejně nevezme to, co v hokeji dokázal. A že toho bylo opravdu dost. Tři Stanley Cupy, olympijské zlato, titul mistra světa, to jen tak namátkou pár jeho trofejí…
Kdybyste Shanahana viděli na konci roku 1987, když si poprvé přinesl tašku s výstrojí do šatny Devils, netipli byste ani za mák, jaká osobnost z něho vyroste. Zakřiknutý, trochu podivínský chlapík. Na ledě lítal, to ano, ale proboha, on neměl ani trochu ránu! Puk z jeho hokejky vždycky jen tak ledabyle, nazdařbůh plachtil směrem k brance.
Jenže on se nikdy neštítil tvrdé práce. Nikdy nic nevzdával. Proto nakonec jenom deset hráčů NHL vůbec kdy dalo víc gólů, než on. Proto se z něj stala respektovaná celebrita, která třeba organizovala jednání o nových pravidlech během výluky, a pomáhala tak změnit tvář samotné hry…
„Smávali jsme se mu, že nikdy nedokázal vystřelit dobře. Ale on zůstával každý den po tréninku, aby to cvičil. A pak, jakoby se najednou úplně proměnil,“ vzpomínal brankář Sean Burke, jeho spoluhráč v začátcích kariéry.
Ve své druhé sezoně už se mladík s irskými kořeny trefil dvaadvacetkrát. Nenápadně si začal budovat pověst kanonýra. V St. Louis pak dvakrát dosáhl na padesátibrankovou hranici, ještě v sedmatřiceti letech pak dokázal nasázet rovných 40 kousků.
Loučí se s 656 zásahy, to je o deset víc, než nastřádal Jaromír Jágr, jeho pozdější spoluhráč z elitního útoku Rangers. Nejbližší aktivní pronásledovatel Teemu Selänne by musel dát ještě 67 branek, aby ho dohnal.
Ale Shanahanova hra, to nebyly jen góly. Zdaleka ne. On uměl všechno. Přihrál si s vámi na jeden dotek. Vykouzlil nádherný blafák a ještě vás naremploval na mantinel. A když jste si moc vyskakovali, dostali jste od něj pár ran na férovku. Je jediným hokejistou, který dokázal nastřílet přes 600 branek a přitom si odsedět víc než 2000 trestných minut.
„Byl hvězdou, která dokázala odehrát cokoliv. Nenajdete v dějinách hokeje tak velkého, silného a tvrdého chlapa, který by uměl dávat góly,“ potvrdil Ken Holland, generální manažer Detroitu. „Vždycky vynikal fyzickou hrou, ale zároveň měl i úžasně šikovné ruce,“ přidal Luc Robittaile, dávný parťák z Red Wings.
Záruka triumfu, to byl neústupný bombarďák. Skoro každý šestý jeho zásah v kariéře byl vítězný, celkem jich dal 109. Je v tom pátý nejlepší. Za 21 let taky jenom dvakrát nehrál play off , naposledy před 13 roky.
Svůj skvělý příběh utnul tam, kde začal. Když o něj loni ztratili zájem Rangers, podepsal během rozjeté sezony smlouvu s Devils,
za které předtím naposledy nastoupil 31. března 1991. Vrátil se po sedmnácti letech a 294 dnech. Teď definitivně odchází. Když se loučil, děkoval všem, kteří mu pomohli na vrchol.
V první řadě by měl ale zmínit sebe.
