„A to mu skoro nikdo nevěřil,“ vzpomíná bývalý kouč reprezentace.

Je klidný. Týmu povelí Jaromír Jágr, a tak by fanoušci podle Hadamczika neměli mít strach.

„Jarda je největší hvězda všech dob. Kdysi řekl, že až skončí v NHL a bude hrát v Evropě na širším hřišti, na mistrovství pojede. Slovo dodržel, na to musí mít trenér taky kliku. Jak to Jarda správně napsal v novinách: Věřte nám! To je potřeba,“ vykládá Růžičkův předchůdce.

Sestavil byste stejnou nominaci jako nynější kouč?
„Z dostupných hráčů mi tam nikdo nechybí. Sestavené je to velmi dobře. A to i pozice gólmanů. Přitom stačilo tak málo a Kuba Štěpánek se dovolenkoval na Kubě místo chytání v reprezentaci. Vidíte, z hráče poslaného domů ze soustředění může být klidně naše gólmanská jednička! Nebo dvojka. On je Kuba lidsky tak dobrej kluk, že by se roztrhal v jakékoliv pozici.“

Vsadil byste na Štěpánka jako na brankáře číslo jedna?
„Klidně. Věřil bych mu. Pruskovi také, v Rize měl výtečnou sezonu.“

Nešpičkujete se s Vladimírem Růžičkou v tom duchu, že jste mu na mezinárodní led zapracoval řadu nynějších opor?
„To ne. Víte, člověk nijak neovlivní období svého nástupu k reprezentaci. Musíte to brát, jak to je. Růža začal pod Lenerem dva roky, pak přišel Ivan Hlinka, po té smutné události to vzal za něj, díky výluce měl po kupě kluky z NHL a uhrál zlato. Můj názor je ale ten, že od nároďáku neměl odcházet. Za pár měsíců byla olympiáda, mohl zůstat.“

Počkejte, kdyby Růžička zůstal, těžko byste se k národnímu týmu dostal. Spíš byste měl být rád, že tehdy šel zpátky ke Slavii, ne?
„Ale jo, já jsem rád. Růžovi můžu poděkovat, že jsem si sáhl na dvě medaile. Bronz z Turína má svoji hodnotu, na tom trvám. A finále mistrovství v Rize bylo taky nádherné. Doktor Bukač mi pak říkal, že se v historii našeho hokeje nikdy nestalo, abychom měli placku s úspěšností gólmanů 87 procent. Těch medailí jsem si začal hned víc vážit. Dodnes mě mrzí, že se mi Dominik Hašek zranil hned v prvním utkání na olympiádě. A Patrik Eliáš vzápětí nato. V jeho případě mě štve i to, jak je podceňovaný. Přitom Patrik je lidsky a herně obrovský hráč. Ale na ty gólmany jsem měl docela smůlu, to si nemůžu pomoct. Nezapomenu na Moskvu 2007, tam Čechmánek nechytil ani bramboru.“ (naštvaně)

Podle jmen nejde loňský a letošní tým příliš srovnávat. Jakou hodnotu a kvalitu má podle vás aktuální výběr?
„Hraje se v Evropě a logicky máme víc hráčů z evropských lig. Já nemám strach. Třeba taková lajna Irgl, Marek, Rolinek má za sebou tři roky v reprezentaci. Když po Vídni tihle kluci pode mnou začínali, neměli žádné zkušenosti. Ale my jsme s nimi trpělivě pracovali a i když se jim třeba první či druhý turnaj nevydařil, brali jsme je dál. Postupně se ti hoši vyhráli a dnes jsou tam, kde jsou. Podívejte se na Honzu Marka, jaké má dnes jméno v Evropě.“

Přitom v národním týmu musel docela dlouho přesvědčovat, že může patřit mezi největší opory. Věřil jste mu vždy?
(přikyvuje) „Honza to neměl nikdy jednoduchý. Na Spartě i od slávistů jsem poslouchal řeči, že s Markem nikdy nic nevyhraju. Že je takovej a makovej. Já tvrdil vždycky, že je to nadprůměrný hráč s velmi dobrými schopnostmi. Na ty průpovídky jsem nedal, stavěl jsem Honzu dál a teď se ukazuje pravda. Honza v Rusku vydělává podobné peníze jako naše špičky v NHL.“

Vypadá to, že na jeho trojku s Irlgem a Rolinkem bude ve Švýcarsku sázet i kouč Růžička...
„Aby ne! (usmívá se) Vždyť je to osvědčená zbraň. A všechno to jsou skromní kluci. Rolas je enormně pracovitej, totéž Zbyňa Irgl. Anebo Kuba Klepiš. Loni mi jeho agent zavolal, jestli ho vezmu do reprezentace, tak se vrátí z Ameriky do Slavie. Kdybych mu nároďák nezaručil, Kuba zůstal ve Washingtonu na farmě. Já mu ale bezmezně věřil, znal jsem ho dobře z dvacítky. A vidíte, vydělala na tom Slavia, které Kuba pomohl vyhrát titul, a i nároďáku se Klepiš vyplatil.“

V nominaci do Švýcarska nechybí jména, které by tam před sezonou hledal snad jen těžce chorobný člověk. Štepánek a Kvapil, vítkovický tandem. Jste na ně pyšný?
„A kdo by nebyl? (důrazně) Marka Kvapila jsme koupili ze Slavie, vracel se z East Coast Hockey League, rozjížděl se v Porubě a svou pracovitostí to dotáhl mnohem dál, než asi čekal. Mně se zase vyplatila důvěra v něj. To samé Kuba Štěpánek. Na začátku sezony jsem mu radil, ať vůbec neřeší, že začne v Porubě, vtloukal jsem mu do hlavy, že patří Vítkovicím. Musím podotknout, že neměl žádného speciálního trenéra, který by mu radil, ať ten skluz dělá opačně a vyjede si z brány o půl metru doprava... Podle mě se v českém hokeji zbytečně zabýváme prací na hotových gólmanech. Předělávat styl jako Dubovi na Spartě mi nepřijde dobré. Kuba Štěpánek měl klid na práci a sám to dotáhl takhle daleko. Teď to bude znít sobecky, ale hodně mě těší, že jsme reprezentaci připravili dva gólmany na šampionát. Bažanta Štěpánka a mazáka Pruska.“

Doplňuje je karlovarský Mensator. Kdybyste se vrátil o rok či dva zpět, dal byste Mensatorovi větší šanci v reprezentaci?
„Zachoval bych se stejně. Pan Holeček se do mě stále obouvá a vyčítá mi, že jsem Mensatora dřív nestavěl. Já tvrdím jedno: Mensator před dvěma lety není ten Mensator, jako je dnes. Loni odchytal půl sezony, půlku odmarodil. Letos zvládl celý ročník, je zkušenější a lepší. Lukáš má před sebou budoucnost. Je na něm vidět, že vyzrává postupně. Do dvou let může být klidně stabilní jedničkou reprezentace. Každý ale nemůže být skvělým gólmanem v sedmnácti letech jako Hašek.“

Nepřekvapil vás zástup omluvenek z NHL?
„Nemůžu si pomoci, ale loni se nám vyplatila práce, kterou jsme si se Zbyňkem Kusým (bývalým generálním manažerem týmu) dali a vyrazili za klukama za oceán. Když přijedete za hráčem, projevíte touhu mít ho v týmu, hokejista to ocení. Oslovování hráčů přímo v NHL má svůj význam. Tak kvalitní tým, jako jsme měli v Quebeku, se málokdy sejde.“

Ovšem i vám loni citelně chyběl Vokoun...
„Souhlasím. Vokoun v brance nebo gólman, který by neměl smůlu. Hnilda chytal rozhodující zápas se Švédy dobře, ale chvíli před koncem tam měl nešťastnej zákrok, který obrátil vývoj a nakonec jsme jeli domů zklamaní.“

Výčet vrácených pozvánek vás musel na jednu stranu těšit, nebo se pletu?
„Jakože přestaly platit ty řeči, že se hráč omluvil, protože pod Hadamczikem nechtěl hrát? Pravda se nyní ukazuje, ale že by mě to těšilo, to zase ne. Faktem je, že tehdy jsem neměl sílu přesvědčovat okolí, že tomu tak není a že se hráči omlouvají z jiných důvodů.“

Všeobecně zřejmě klesá touha hokejistů z NHL reprezentovat. Každý má právo odmítnout, ale stejně, není toho příliš?
„Já to vezmu v několika bodech. Zaprvé mě to hrozně překvapilo a zarazilo. Aby se asi sedm hráčů omluvilo, přestože jsou zdraví. A to máme rok před olympiádou. Druhý pohled je ten, že se nevcítíme do pocitů hráče. Nevidíme, že jim nikdo nedá dolar zadarmo, kluci jsou přetěžovaní. Pak musejí překonat časová pásma, zvyknout si na širší led... To není vůbec sranda. Naučil jsem se hráče chápat a nehledat za tím cokoliv jiného. Hráči by si ale měli uvědomit, že trenér pak při váhání, koho vzít na olympiádu, dá šanci tomu, kdo mu jel na mistrovství.“

Jak byste se díval na omluvenku hráče, který zmiňuje jako důvod chystanou svatbu?
„Ale vždyť svatbu chystají všichni ostatní, ženich jen koupí prstýnky, vezme oblek a řekne ano. Kdyby na té svatbě měl na krku nějakou medaili, na fotkách by to vypadalo ještě lépe.“ (usmívá se)

Povězte upřímně, máte zájem vrátit se v budoucnu k reprezentaci?
„Kdyby vám jakýkoliv trenér řekl, že ne, tak lže. Buď se stydí, nebo se bojí říci ano. Já bych se toho nebál. Ale momentálně myslím jen na Vítkovice. Chci, aby už taky jednou hrály finále, nebo vyhrály rovnou titul. Mohl jsem jít za penězi do Německa, Ruska, ale já to odmítl. Vítkovice a český hokej jsou pro mě prioritou.“

JAK TO VNÍMÁ HADAMCZIK:

O OMLUVENKÁCH „Nemůžu si pomoci, ale loni se nám vyplatila práce, kterou jsme si se Zbyňkem Kusým (bývalým generálním manažerem týmu) dali a vyrazili za klukama za oceán. Když přijedete za hráčem, projevíte touhu mít ho v týmu, hokejista to ocení. Oslovování hráčů přímo v NHL má svůj význam. Tak kvalitní tým, jako jsme měli v Quebeku, se málokdy sejde.“

O JAROMÍRU JÁGROVI „Jarda je největší hvězda všech dob. Kdysi řekl, že až skončí v NHL a bude hrát v Evropě na širším hřišti, na mistrovství pojede. Slovo dodržel, na to musí mít trenér taky kliku. Jak to Jarda správně napsal v novinách: Věřte nám! To je potřeba.“

O GÓLMANECH „Mensator má před sebou budoucnost. Je na něm vidět, že vyzrává postupně. Do dvou let může být stabilní jedničkou reprezentace. Štěpánek může na šampionátu klidně chytat, lidsky je tak dobrej kluk, že by se roztrhal v jakékoliv pozici. Prusek měl v Rize výtečnou sezonu.“

O NÁVRATU K REPREZENTACI „Nároďák? Kdyby vám jakýkoliv trenér řekl, že ne, tak lže. Buď se stydí, nebo se bojí říci ano. Já bych se toho nebál.“

O VLADIMÍRU RŮŽIČKOVI „Můj názor je ale ten, že od nároďáku neměl odcházet. Za pár měsíců byla olympiáda, mohl zůstat. Na druhou stranu mu můžu poděkovat, že jsem si sáhl na dvě medaile. Bronz z Turína má svoji hodnotu, na tom trvám. A finále mistrovství v Rize bylo taky nádherné.“