Radulov: Chceme další zlato!

„Teď na to není správný čas,“ řekl novinářům v Bernu.

Všichni jeho parťáci včera už dávno opustili kabinu, spokojeně večeřeli na hotelu. Jen Radulov ne. Po vyhecovaném zápase Ruska se Švýcary se důrazný útočník mučil na dopingové kontrole. Ne a ne uspokojit komisaře.

A když se vracel po více než hodině trápení do kabiny… To jste měli vidět, jak se na švýcarské pořadatele vztekal. Ti také koukali! „Teď na nějaké rozhovory fakt nemám náladu!“ zahřímal Radulov a práskl dveřmi ruské šatny.

„Alex tady skoro nemluví,“ povzdechl si reportér Sovětského sportu, jenž byl zatím u jediného většího rozhovoru, který bouřlivák Radulov v Bernu poskytl.

Alexi, na šampionátu podáváte velmi dobré výkony. Máte pocit, že jste na vrcholu formy?
„Ještě by to chtělo zlepšit. Mojí devizou je, že se nikdy neuspokojím. Chci hrát ještě líp.“

Před rokem v Quebeku jste se zdaleka nedostal do všech zápasů sborné, zatímco v Bernu jste jedním z lídrů týmu. Příjemná změna, co říkáte?
„To není důležité. My jsme jeden tým, což jsme ostatně dokázali právě před rokem v Quebeku. Nikdo si už nepamatuje, kdo kolikrát skóroval, to není důležité. Všichni si budou pamatovat, že nám na hrudi zůstala zlatá medaile! Přinesli jsme radost celé zemi, to je to nejhlavnější. I tady se chceme pokusit o to samé.“

Nakolik vás motivuje vyhrát světový titul dvakrát po sobě?
„Však víte, jak je to složité s obhajobou. Vždy a všude. Lehký život tady mít nebudeme, o tom jsem přesvědčený. Každý soupeř se nás tady snaží obrat o body. Ale cíl máme jediný, to je jasné – přivézt domů zlaté medaile.“

Ještě jedno finále Rusko–Kanada by vás potěšilo?
„A proč se tady pořád mluví jen o našem finále s Kanadou? I ostatní mužstva si právem dělají nároky hrát ten největší zápas. Švédové, Finové, Švýcaři... Už to nechodí jako dřív, kdy se o zlato praly dva, tři týmy a všichni ostatní byli za statisty. Podívejte se, jaké problémy měli v prvním zápase Slováci. Švýcaři ostatně taky. Bylo to pro ně mučení.“

Alexander Radulov • ČTK/AP

Pomyslíte občas na sezonu v Ufě, která skončila propadákem v play off KHL?
„Už je to v pohodě. Ale sezona to úspěšná nebyla, nic jsme nevyhráli.“

A co jinak, už jste si prošli Bern?
„Jistě. Procházíme se po městě, couráme. Švýcarsko je mi hodně sympatické. Kdysi jsem tu hrával jako junior. Krásná příroda, Alpy, jezera… Okouzlující země už jen při pohledu z okna autobusu.“

Zdejší prostředí uklidňuje, vy však ke své hře potřebujete hodně adrenalinu. Kde ho tady berete?
„Jak kdy. Podle nálady. Někdy se chystám v absolutním klidu, jindy se trochu víc burcuju.“

Pomáhají vám i energetické nápoje?
„Ne, já piju jen kafe.“

Po Nashvillu se vám nestýská?
„Nežil jsem tam zase tak dlouho. O to víc jsem se vždy těšil na léto v Rusku, hlavně v Petrohradu, kde žiju od svých patnácti. Tam mám přátele, svoji rodinu. Často bývám i v Moskvě. Ale Petrohrad, to je můj domov.“