Zazářil. Svým vystoupením na Švédských Hrách přidělal kouči Růžičkovi příjemné starosti. Brankář Ondřej Pavelec ukázal, co umí. Zřejmě si tím vysloužil další šanci během šampionátu. „Čím víc toho odchytám, tím líp pro mě,“ připouští.
V jeho hlavě ale všechno zůstává při starém. Tomáše Vokouna, v týmové hiearchii nadřazeného kolegu, dál obrovsky respektuje. Na jeho místo si zálusk nedělá. „Tomáš svoji kvalitu několikrát prokázal v národním týmu i v NHL. Na rozdíl ode mě,“ spustí Pavelec. „To, že se mi teď povedly dva zápasy, neznamená, že se k němu chci přirovnávat. On je zkrátka česká jednička.“
Přesto, opravdu nemyslíte na povýšení?„Určitě ne. Trenér už dopředu oznámil pořadí brankářské trojice. A na tom se nic nemění. Já jsem rád, že mi ty dva zápasy vyšly, ale pořád je to jenom příprava. Vůbec to neberu tak, že je tu nějaký souboj mezi mnou, Vokym a Kubou (Štěpánkem). Že bych měl někoho přeskakovat. Nám všem, celému týmu, jde jen o jedno, a to je úspěch.“
Jste tedy smířený s pozicí dvojky i po tom, jak jste se uvedl?
„Takhle… Každý chce chytat, každý chce hrát zápas. Kdybych tvrdil opak, je to blbost, to bych tu vůbec nemusel být. Ale jednička je zkrátka daná a každý musí přijmout roli, jakou dostane. Tak to beru. Já musím být připravený, kdykoliv se trenér rozhodně mě využít. Nikdy nevíte, co se může stát.“
Na tuto střelu již Pavelec nedosáhl. • Foto Jaroslav Legner (Sport)
Kouč Růžička už připustil, že byste mohl dostat na mistrovství víc prostoru. Co na to říkáte?
„Budu jedině rád, když odchytám nějaký zápas. Čím víc, tím líp pro mě. Doufám, že když šanci dostanu, nezklamu. Pro mě se toho ale až tolik nemění, připravený stejně musím být pořád, na každý zápas. Od toho tam dvojka je.“
Počítám, že po Švédských Hrách se vám na utkání bude připravovat mnohem klidněji. Je to tak?
„Samozřejmě. Mojí psychice ta zkušenost jenom pomohla. Přece jenom, za nároďák jsem předtím nikdy nechytal, určitě to bylo něco jiného. Nevěděl jsem ani, jak na tom budu na velkém hřišti. Potěšilo mě, že jsem tuhle šanci dostal. Pro mě, pro můj vnitřní pocit, je dobré, že vím, že když budu muset naskočit, může se vyhrát. A že na hřišti a dalších věcech okolo nebude problém.“
Měl jste vůbec čas na nervozitu před prvním startem, který se seběhl docela narychlo?
„Bylo to fakt hodně rychlé. Trenér nominaci (minulý pátek před zápasem se Švédskem) oznámil po příjezdu, pak jsme si jen šli lehnout. Menší nervozita tam byla, ale seběhlo se to tak, že jsem na to ani nestačil myslet. Určitě jsem si ale uvědomoval, že to je poprvé, co budu chytat za nároďák. Je mi jasné, že spousta lidí nás teď bude sledovat. Jak gólmany, tak celý tým.“
Pavelec opět podával spolehlivý výkon. • Foto Jaroslav Legner (Sport)
Tomáš Vokoun do novin chválil vaše výkony. Vyslechl jste si pochvalu i od něj osobně?
„Trochu jsme se o tom pobavili, ale nic velkého. Řekl mi, že to bylo dobrý, rozebírali jsme celý ten turnaj, ale nic víc. A hlavně, vždyť nešlo o nic velkého. Samozřejmě, když vás pochválí gólman jako Tomáš, potěší vás to, ale v podstatě o nic nejde, protože to byla, v uvozovkách, teprve příprava. To hlaví teprve bude následovat.“
Přiznám se, že jsem čekal, že ze své podařené premiéry budete odvázanější. Kde se vzal tenhle střízlivý přístup?
„I ze své zkušenosti už přece jen vím, jaký hokej je. Jednou jste nahoře, jednou dole. Když jste nahoře, nejlepší je držet se takové zlaté střední cesty. Nelítat v euforii. Já si uvědomuju, že šlo jenom o dva zápasy. A to v dnešním hokeji nic neznamená. Když dostanu v dalším zápase šanci, stejně budu muset potvrzovat to, co jsem teď předvedl.“
