Posledních šest šampionátu v řadě, tři medaile, stabilně našité kapitánsk,C‘ na dresu... Nenechte se mýlit, MS bez Tomáše Rolinka je zásadní změnou pořádků v národním týmu. „Věděl jsem, že možnost omluvenky může nastat,“ přiznal reprezentační lídr. „Ale furt jsem věřil, že mě docent Kolář dá dohromady a že mi zdravotní stav nakonec umožní na mistrovství jet.“

Aby ne, vy a mistrovství světa, to byla v posledních letech spolehlivá automatika...
„Povím to takhle: Nejlíp to ví trenér, ale já mám pocit, že bych na šampionát jel, kdybych byl zdravý. Bojoval jsem, abych se dal do kupy. Na mistrovství jsem chtěl, měl jsem chuť, chtěl jsem být s týmem, ale bohužel to nejde. Zápasy bych neodehrál na sto procent, byl bych tam do počtu, opíral bych se o jednu nohu. Nemělo by smysl, abych tam zabíral místo.“

Bylo nejtěžší si tohle definitivně připustit?
„Samozřejmě. Já si furt říkal: Pojedu, nějak týmu pomůžu. Jenže v současné pozici bych nepomohl vůbec nijak. Je lepší, aby jel místo mě někdo, kdo se bude rvát. Navíc, s mým stylem hry by to nešlo vůbec. Nejsem hráč, který umí vestoje dělat kličky a rozdávat puky, já musím po ledě lítat nahoru dolů. A to bych teď nemohl.“

Přesto jste sám trénoval na ledě, léčil se a byl optimistický. Kdy se všechno změnilo?
„Ještě minulý pátek jsem odjížděl od docenta Koláře, navštívil jsem i specialistu přes kyčle a byl jsem nadšený. Volal jsem trenérovi do Lotyšska, že do toho jdu, že to nějak překonám. Jenže v sobotu po tréninku mě to zase bolelo a bylo mi jasné, že už se to nezlepší. Zkusil jsem jít na led ještě v neděli, ale bylo to špatný. Zase jsem jel za panem Kolářem a musel jsem udělat konečné rozhodnutí. Týmu bych prostě nebyl platný.“

Kde jste vůbec ke zranění přišel?
„Bolí mě to už delší dobu, v Magnitogorsku jsem ani nedokončil play off . Problémy se objevily časem. Za poslední roky jsem absolvoval hodně zápasů, zátěž už byla veliká. Bolesti nezapříčinil žádný konkrétní zákrok, že bych někde spadl nebo dostal tělo u mantinelu. Ne, jde zkrátka o přepracování, únavu materiálu... (usměje se) Už holt nejsem nejmladší. Bolí mě úpony kolem kyčle a střílí mi to do břicha. I z postele vstávám přes pravou stranu, mám s tím prostě problémy. Čekají mě ještě další vyšetření a jedno z řešení může být i operace. Rozhodně není vyloučená. Každopádně dál jezdím za docentem Kolářem, akorát už s tím, že potřebuju vyléčit pro další sezonu. To je momentálně můj jednoznačný cíl.“

Znáte svou roli v národním týmu. Dokážete odhadnout, jak na něj vaše absence zapůsobí? Sami spoluhráči mluvili o tom, že vaše ztráta je dost zásadní...
„Ne ne ne... Mužstvo se s tím vypořádá úplně lehce. Není to jako ve fotbale, když vypadne záložník, mozek týmu. V hokeji jeden hráč tým nedělá. Kluci si s tím poradí, kapitánem bude někdo jiný a mužstvo bude dost silné na to, aby medaili z mistrovství dovezlo. Nevidím ve své absenci žádný problém.“

Kdo by mohl zastoupit vaši roli? Ať už v obětavosti na ledě, nebo přístupem i v kabině.
„Je tam víc hráčů. Podobný typ je Jirka Novotný, ten by klidně mohl céčko nosit. Teď ho má a mohl by v tom pokračovat. K tomu přijedou hráči z NHL se spoustou zkušeností. Nebo to bude Petr Nedvěd, který je vůdčí osobnost, výborný hráč...“

Den po vaší omluvence dorazila i zpráva o neúčasti brankářské jedničky Ondřeje Pavelce. Jaká je tohle pro tým podle vás rána?
„Když jsem říkal, že jeden hráč tým nedělá, tak u brankářů to platí jinak. Když víte, že máte výborného gólmana, hraje se vám líp. Ztráta Ondry Pavelce je dost velká, je to skvělý brankář a my se na něj loni v Bratislavě spoléhali. Celý turnaj nás držel, díky němu jsme vybojovali bronz. Zase na druhé straně, v týmu jsou další kluci a třeba zrovna Kuba Štepánek už na mistrovstvích taky zkušenosti nabral, měl by je potvrdit. Věřím a doufám, že zachytá dobře a tým taky k medaili dovede.“

Tomáš Rolinek věřil, že se po debaklu od Finska jeho tým proti Rusům vzchopí.

• 
• 
• 
• 
• 8 zobrazit galerii