ROZHOVOR | Stříbro na olympiádě v Lillehammeru 1994, další medaile po 18 letech? Petr Nedvěd prožívá neuvěřitelný příběh, ve 40 letech se může stát nejstarším českým medailistou z mistrovství světa. Gólem na 1:1 rozjel velký obrat a i jemu patří dík fanoušků za postup do semifinále se Slováky.
Švédové vám před dávnými roky sebrali z rukou zlato, teď jste jim to vrátil…
„Vrátil! A i s úroky!“
Jste celý zadýchaný, buší vám srdce z toho závěru?
„Klepe se ve mně všechno… Nakonec se k nám přiklonilo štěstíčko. Michy měl super zápas. Já už mu to prorokoval před čtvrtfinále, že udělá velkej mač a potvrdilo se to. Takový hráč se rodí pro tyto zápasy a dnes to potvrdil.“
Cítíte velkou satisfakci?
„Obrovskou. Pro celý mančaft je to pecka. Naše výkonnost gradovala, dobře jsme to načasovali. Samozřejmě jsme si přáli lepší start do turnaje, ale koho to dnes zajímá, že jo…“
Od první minuty jste za postupem šli a zasloužili si ho, souhlasíte?
„Já si to taky myslím. Hlavně jsme si říkali, že i Švédové jsou lidi z masa a kostí. Nechtěli jsme jenom bránit a čekat na brejky. Když jsme měli šanci, tak jsme do toho kopli. Byli jsme minimálně vyrovnaným soupeřem.“
Já mám dojem, že jste byli i lepší…
„No, já taky… (směje se) Je to bomba! Momentálně nemám slov. Věřil jsem nám, ale nečekal jsem až takovej výkon. Klobouk dolů před všemi hráči.“
Kam si tento úspěch zařadíte?
„K té olympiádě…“
Skvěle vás držel Jakub Kovář, co k jeho výkonu říct?
„To je kapitola sama pro sebe. Opět vynikající, dal nám šanci vyhrát.“
Vedli jste 3:1, přicházely šance na další gól… Co s vámi udělalo srovnání na 3:3 téměř z ničeho?
„Někdy na některých mančaftech vidíte, jak to na ně spadne, jsou psychicky dole. Ale na nás bylo vidět, že hned po inkasovaném gólu jsme znovu hráli to, co předtím! To musím vyzdvihnout na celém týmu, nikdo se nezlomil. Hráli jsme skoro strojový hokej, šli jsme do toho naplno střídání co střídání. Celou dobu jsme jeli na koni. Tak trošku Váňovým stylem…“ (směje se)
Měl jste dobrý pocit z týmu už v kabině před zápasem?
„To teda jo. Byla úplně jiná atmosféra než na začátku turnaje. Míň povídání, ale o to víc práce na ledě. Zkraje turnaje jsme to museli víc řešit u „kulatýho stolu“, výkonnost tam nebyla, potřebovali se zvednout, tak jsme si k tomu něco říkali. Před dnešním utkáním jsem z toho ale měl dobrej pocit. Když už někdo něco řekl, mělo to hlavu a patu.“
Vyrazíte teď do ulic?
„Ne, ne. Dáme si jen večeři. Máme před sebou ještě hodně práce. Čas na oslavy snad přijde po posledním zápase. Nesmíme teď být na hrušce, dnes si to užijeme, ale v sobotu si musíme znovu obout pracovní boty, vzít montérky, shodit kravaty a jít do práce.“
V cestě do finále stojí Slováci. Obě republiky budou zřejmě vzhůru nohama…
„Přesně tak. Asi mají velkou formu, ne nadarmo porazili Kanadu. Viděl jsem třetí třetinu, prohrávali, ale přesto to otočili. Porazit Kanadu na mistrovství, to svědčí o jejich výkonnosti.“
