Hudler chválil českou zeď v brance: Pavelce pozvu na steak
PŘÍMO ZE STOCKHOLMU | Už když přišel po upachtěném vítězství nad Slovinskem (4:2) mezi novináře, spustil: „Děkujeme Pavelcovi! To bylo neuvěřitelné, co chytil...“ Také útočník Jiří Hudler věděl, že nebýt skvělého brankáře, byl by s českým týmem amen. „Musíme se hodně zlepšit,“ říkal střelec vyrovnávacího gólu na 2:2.
Cítíte úlevu, že jste uspěli, nebo vás spíš trápí, že výkon nebyl pořád ideální?
„Hlavně díky bohu za Pavelce. Byl výborný, hlavně v první třetině. To bylo neuvěřitelné, co chytil. Prostě krásný výkon od něj. Hned jsem mu po zápase děkoval a říkal jsem mu, že ho pozvu na večeři a koupím mu steak.“
Co se to dělo v obraně?
„To nevím... Na konci první třetiny jeli dvakrát sami, to jsou chyby strašné. Ondra (Pavelec) chytal výborně, klobouk dolů. Zaplaťpánbůh, že jsme vyhráli.“
Zpátky k těm chybám. Čím to bylo?
„To já nevím... Kdybych to věděl, řekl bych to v kabině. Asi nepozornost.“
Nebo podcenění?
„My už v naší situaci nemůžeme podceňovat nikoho. Ty mančafty dobře bruslí...“
Jak vám bylo za toho stavu 1:2?
„Pořád jsem věřil, že to musíme nějak ubouchat. Slovinci měli párkrát prázdnou branku, takže najednou přestaneš dýchat úplně, když to vidíš. Pak si říkáš, že to štěstí stojí při nás, tak to nesmíme urazit.“
Jsou to teď psychicky stejně náročné zápasy jako třeba při bojích o Stanley Cup?
„To je jako když se hrají sedmé zápasy v play off. Prostě musíme. Na nic se nemůžeme vymlouvat, musíme to odmakat. Měli jsme přesilovky, cpeme to na bránu, což je dobře. To rozhoduje – právě přesilovky, oslabení.“
Může vás ta výhra nakopnout před zápasem s Kanadou?
„Musí nás to probrat a povzbudit.“
A hodně se zlepšit.
„To stoprocentně! Protože jestli budeme hrát jako v první třetině, tak bychom mohli prohrávat ani nevím o kolik gólů....“
Při zápase to byla hrozná křeč. Nemá člověk v tu chvíli, kdy se mu nic nedaří, chuť se na to až vykašlat?
„To zase ne. Podívejte na výsledky tady, Francie porazí Rusáky. Ale ti měli nahráno, my ne... Musíme chtít o to víc, ale i hrát i chytře.“
V jednu chvíli v první třetině, když jste prohrávali, to vypadalo, že budete hrát o záchranu...
„Moc přemýšlíš... Záchrana... Prohrávali jsme, ale v patnácté minutě. A hraje se šedesát minut. Pořád jsme věřili, že to zvládneme. Oni ale dobře bruslili, jsou nebezpeční. Taháš to po rozích minutu a půl, najednou se pak otočíš a už je nevidíš... Jak najednou umí zaútočit. I tyhle zápasy jsou náročné, člověk tomu neuvěří, dokud to nehraje. Slovinsko, Dánsko... Všechno dobře organizovaní soupeři, hrají ve čtyřech vzadu. Jsou natrénovaní. Není to jednoduché.“
Byl v kabině po první části velký křik?
„Ne, na humbuk v téhle situaci není prostor. Řekli jsme si nějaké věci na poradě den předtím, zvýšil se hlas trošku. Teď už ne... Každý v šatně ví, o co se hraje. Nejsme v páté třídě, abychom se museli přemlouvat k tomu, abychom hráli naplno. Všichni ví, o co se hraje.“
Ale i tak se perete s Dány, se Slovinci...
„Oni hrají dobře, není to fakt lehké. To není tak, že bychom hráli na půl plynu nebo na 70 procent. Musíme ale více střílet.“
A celkově hrát jinak.
„To si říkáme už od prvního zápasu... Každý z nás se snaží odehrát to nejlepší ze svého hokeje. Nechat tam všechno. A tak to uděláme i v neděli. A v úterý.“
