Češi jdou do boje o finále. TŘI rady, jak překonat nebezpečné Finy

1. Věřit partě, která umí vyhrávat

„Proč vozíme medaile? Protože jsem tady já a Něma,“ rozesmál se ceněný pracant Jiří Novotný, když se mu chvíli po medailovém ceremoniálu v Helsinkách 2012 houpal na krku bronz. Třetí placka v řadě. Tehdejší fór v sobě skrýval víc pravdy, než by se mohlo zdát. Právě Novotný, ofenzivní obránce Ondřej Němec, kapitán Tomáš Rolinek, matador Jaromír Jágr a střelec Roman Červenka vydolovali za poslední čtyři šampionáty každý aspoň dvě top umístění, jsou mistři světa. A když společně zabrali ve čtvrtek, dostali současný výběr přes Američany.

„Myslím si, že všichni, co pamatují úspěšné turnaje, to mají v sobě, touží zase udělat velký výsledek,“ přemýšlel Rolinek, autor zásadního vyrovnání na 1:1 ve čtvrtfinále. „I když se tohle mistrovství nevyvíjelo dobře, před zápasem s Amerikou bylo vidět, že tam je správná touha. Každý chtěl. I nálada byla o něčem jiném než v minulých utkáních.“ „Tenhle tým je dobře složený,“ dodal Novotný. Tentokrát s naprosto vážnou tváří.

2. Tlačit se před branku

Omílají si to neustále dokola. Vladimír Růžička už zřejmě vytvořil rekord v počtu vyslovení slovního spojení „tlak do brány“, přesto až s Amerikou se tenhle prvek v české hře vyskytoval skutečně často a účelně. Hráči díky přímočarosti před soupeřovou klecí docílili všech svých tref.

„I při přesilovkách jsme pokaždé postavili dva hráče před branku. Nahoře na modré máme šikovné kluky, kteří umějí vystřelit, to je třeba,“ vypočítával Jiří Novotný, jeden z těch, kterým je mela před brankovištěm vlastní. „První gól jsme tam s Hertlíkem domlátili, on umí suprově clonit. To je cesta k tomu, jak se prosadit. Ani ve třech lidech dneska na téhle úrovni soupeře nevyšachujete, musíte jít rovnou před kasu.“ Stejná obětavost jako na protivníkově území, je pak třeba i na svém konci hřiště.

„O tom to je. Musíte bojovat, za každých okolností se snažit neprohrát souboj, neprohrát buly. A o té obětavosti to musí hodně být,“ liboval si Tomáš Rolinek, ten, jehož tělo zdobí hromada modřin od puků.

3. Mít sebejistého Saláka

Podle statistik nemá v Minsku stále ani 90 % úspěšnosti zásahů, přesto předčí mnohé kolegy s lichotivějšími čísly ve výkazu. Alexander Salák totiž umí podržet tým v pravou chvíli. Proti USA ukázal svůj zřejmě nejlepší výkon v reprezentaci. Byl správně sebevědomý, nenechal se rozhodit, deptal protivníky svým klidem.

„V takovýchto zápasech jsou skvělé výkony gólmanů nezbytné. I v Německu byl naším nejlepším hráčem Tomáš Vokoun. Každý rok to tak je, že kdo vyhraje titul, tomu zachytá brankář,“ věděl útočník Jiří Novotný. „Saša tu je od začátku výtečný, jen my jsme si zpočátku nepohlídali hráče před naší brankou. To pak nemůže nikdo v životě nic chytit.“ Svérázný borec z Petrohradu se zvládl na klíčovou fázi turnaje obdivuhodně naladit. „On se dostává do pohody úplně sám. Saša je takový blázínek, který je v pohodě vlastně pořád, se mi zdá,“ usmál se Novotný, kamarád z jihu Čech.

A že dnes bude potřeba mít v zádech jistotu víc než kdy jindy, o tom nepochybujte.

89,70 - Takovou procentuální úspěšnost zásahů na mistrovství má Alexander Salák. Před semifinále v ní byl až 11. brankář. Se dvěma čistými konty se ale dělí o vedoucí pozici.