Čaloun varuje: Finové jsou nejhorší soupeř, jakého jsme mohli dostat
Finský hokej se mu dostal pod kůži. Pro Jana Čalouna je severská země druhým domovem. Olympijský šampion v ní strávil nejplodnější léta kariéry, dohromady sedm výživných let, za něž byl před časem oceněn jako nejužitečnější cizinec v dějinách tamní nejvyšší soutěže. Jeho slova mají váhu, vyjádření bývalého excelentního kanonýra na téma čtvrtečního čtvrtfinále MS s týmem Suomi české optimisty asi zrovna nepotěší.
Co říkáte na čtvrtfinálovou překážku českého týmu?
„Nejhorší soupeř, jakého jsme mohli chytit. Finové nám nesedí dlouhodobě, nesedí nám jejich zarputilý styl, na ledě jsou všude, mají to v nátuře. Disponují vynikající defenzivou v čele s gólmanem. Obránci mu to před brankovištěm příkladně čistí. Na druhou stranu, my tu potřebnou sílu do útoku máme. Džegr bude hrát, to je důležité. Jen si říkám, aby to nebylo jako se Švédy, kdy jsme se do nich pořád tlačili a oni nám ujížděli na bránu.“
S Rusy byste to viděl snadnější?
„Ano. Rusové když dostanou jeden, dva góly, bývají labilní a dokážou sekat chyby, tahají to jedním hráčem. To u Finů nikdy nevidíte. U nich je to pokaždé týmový výkon. Na mítincích si dopodrobna rozeberou všechno, co rozebrat jde. A pokaždé ty úkoly plní. Do jednoho. Takhle jsou vychovaní, patří to k nim.“
Umí si Finové soupeře perfektně rozebrat?
„Jednoznačně. Můžete se si být jistý, že nás mají perfektně přečtené, do nejmenšího detailu rozpitvané. Přesně vědí, kdo, kdy a co dělat. Koho a jak hlídat. Kdo nebezpečně střílí od modré, kdo doráží. Nepodcení nic, vědí vše.“
Jak se vám zatím pozdává česká hra? Přijde s výraznějším soupeřem zlepšení?
„No, nevím… Snad ano. Když se podíváme na zápasy s Rakouskem, Švýcarskem, Německem, tam jsme museli vyhrát a bylo těžké se přes ně dostat k brance. Góly jsme nakonec dali. Ale myslím si, že ve čtvrtfinále budeme muset ještě o jeden level přidat. Chybí nám tam krok. Nechci říct, že hrajeme špatně, ale není to pořád ještě ono. Přesto našemu týmu věřím.“
Díky čemu?
„Čtvrtfinále umíme. Pamatuju si, jak jsme v Lillehammeru 1999 dostali šestku od Rusáků, doma nad námi všichni lámali hůl, přesto jsme do čtvrtfinále proklouzli, vyhrálo se celé mistrovství světa a započal zlatý hattrick. My jsme ve světě známí jako mužstvo velkých výkyvů, ale v pravou chvíli umíme zabrat. Vítězné typy v sestavě máme, v čele s Džegrem. Nevidím to špatně.“
Ale půjde to přes Pekku Rinneho? To je gólman jako zvon.
„Z Rinneho nic nevypadne, všechno pochytá, dorážek je minimálně. Bude strašně těžké překonávat jejich obranu v čele s tak parádním gólmanem.“
Čistě hypoteticky, kdyby vám zavolal Vladimír Růžička o radu, co byste mu řekl?
„Protože Finové hrají zataženější obranu, pořád jsou čelem k hráčům, neudělají oblouček, že by se k soupeři otočili zády, rval bych to přes modrou čáru a střílel rovnou na bránu. Jejich typický styl aplikovat na ně. Chodit do brány, říkat si o fauly. Tím bychom je mohli zaskočit."
