Tohle se vidí málokdy. Spokojený Vladimír Růžička? Úkaz, jehož výskyt v hokejových arénách se limitně blíží nule… „Kluci hráli fantasticky. Dělali jsme chyby, ale bylo jich míň než na začátku,“ lebedil si kouč, který na svém pátém šampionátu v rolu hlavního trenéra počtvrté přešel čtvrtfinále.
Jeden z nich předvedl opět něco nezapomenutelného. Co se dá z vašeho pohledu říct k Jaromíru Jágrovi?
„Tohle je prostě on. Je neskutečně dobrý, hrozně bojuje. Pro zbylé kluky je obrovským tahounem. Když oni vidí, co na ledě předvádí, taky tam nechají všechno. To ukázali i v tomhle zápase. Hráli opravdu fantasticky, bojovali, makali a taky přidali to, o čem hokej je – góly.“
Pro takovéhle okamžiky, jako byl vítězný zásah, jste Jágra do týmu bral, že?„Jistě. Takhle to s ním ale bylo i loni. Soupeř si na něj samozřejmě dává větší bacha, ale hráči kolem pak mají aspoň víc prostoru. Jen loni se nám tak nedařilo, aby hráči kolem něj nedávali góly. Tak to někdy bývá. Letos tím, jak Jarda hraje, připravuje dalším hráčům šance a zároveň sám střílí důležité branky. Přijde mi lepší, než loni. A má hrozně dobrou pohodu. To jsem si před mistrovstvím hrozně přál, dělali jsme všechno pro to, abychom ho do té pohody dostali. On když ji má, hraje opravdu úžasně a mužstvu může hodně pomoct. Potřebuje k tomu ale dalších dvacet hráčů, kteří pracujou, drží pohromadě. A Jarda je takový jejich táta.“
Ve čtvrtfinále se s dosud nejlepším výkonem na turnaji vytáhla i řada dalších hráčů. Taky vám to tak přišlo?
„Musím říct, že kluci ten zápas odehráli bombasticky. Hlavně první třetina byla neskutečná. Perfektní. Makali, bruslili, bojovali. Měli jsme vynikající pohyb. Škoda, že se nám nepovedlo dát hned dva tři góly, ale zase musíme brát, že finský brankář je výborný. Jsem ovšem i rád, že i Ondra (Pavelec) ukázal, že v důležitých momentech nás dokáže podržet. Nechytalo se mu přitom jednoduše, protože se v první třetině hrálo na jednu bránu, a když se soupeř dostal do šance, dal to do prázdné. Na další zápasy se Ondra zase připraví a zase potvrdí, jak je vynikající.“
Čeká vás Kanada, která hraje v neskutečném laufu. Jak na ni?
„Jo, je silná. Na mistrovství světa jsem takhle silnou Kanadu ještě neviděl, přijde mi to jako tým pro olympiádu nebo světový pohár. Ale my se na ně připravíme. Nemůžeme je porážet, ale jednou vyhrát můžeme. Věřím, že to tak může být. V roce 2010 jsme porazili úžasné Rusy, tak proč by to nemohlo vyjít i teď? Kanada tu hraje opravdu neskutečně, ale pokud budou kluci bojovat jako ve čtvrtfinále, zase polezou po čtyřech a fanoušci budou zase famózní, jako byli opět tentokrát, mohla by se nás i Kanada trošku bát.“
Co se dá vzít z prvního vzájemného zápasu?
„I když jsme dostali šest gólů, bylo to hratelné. Prohrávali jsme 0:2 a vrátili jsme se do zápasu. Na začátku jsme byli lepší, přestože jsme nedali góly. Když na ně vlítneme jako na Finy, můžeme je překvapit.“
Oni v posledních zápasech vyloženě v poklidu sázejí příděly. Muže být vaše výhoda, že nejsou v takovém tempu?
„Určitě budou ostražití. Vědí, co je čeká, ten led bude vařit. Proto bychom i my měli hráče malinko zklidnit, aby v té atmosféře nebláznili. Kanada je totiž dopředu strašně silná, není normální, kolik dávají gólů. Každému dávají šest, osm kousků, nic ještě neztratili.“
Zavřete to odzadu, nebo je naopak bude chtít přehrát útočně?
„My si to ještě rozebereme, pořádně se podíváme na video. Ale ona se zároveň většina jejich zápasů nedá moc sledovat. Tam je to v osmé minutě čtyři nula a oni hrají na půl plynu. (směje se) Vezmeme si alespoň náš zápas a jejich utkání se Švédskem, z nich si vybereme nějaké věci. Všichni hráči jsou ale odhodlaní a nechají na hřišti všechno. Loni jsme se sice taky dostali do semifinále, ale pak nám to nevyšlo. Doma už medaili chceme, přestože to ještě bude těžké, když vedle Kanady postoupili i Rusové a Amerika…“
Vidíte, stejná nejlepší čtyřka jako zlatém šampionátu 1985, kdy jste ještě hrál.
„Jo jo, to jsme tam na tom šmatlali. Teď už je to trošku o něčem jiném. Taky bychom potřebovali, aby dal někdo hattrick jako Jirka Šejba. (směje se) Třeba ho Jarda dá. Nebo se zblázní někdo jiný. Na to abychom Kanadu porazili, musí každý hráč podat sto padesát procent výkonu. Každý. A musíme se vyvarovat chyb, které jsme Kanadě v prvním utkání nabídli. Třikrát jsme jim odevzdali puk, oni z pěti protiútoků dají čtyři góly. Dopředu ale i my budeme hodně silní, taky je zamotáme. Máme výhodu v tom, že hrajeme doma, a žene nás obrovská podpora diváků. Jen si musíme my jako trenéři ohlídat, abychom zase nebláznili.“
Ještě povězte, co se vám stalo, že máte čerstvě ošetřený prst?
„Já nadával na našeho hráče, a jak jsem fláknul rukou do flašky, prst jsem si roztrhnul.“
Takže jediný zraněný za zápasu?
„Kdepak, kluci toho mají víc. Já jsem jenom škráblej…“
