Už dlouho nehrál v reprezentaci v takovém stylu. Jestli vůbec. Útočník Roman Červenka dobře ví, že i v dnešním čtvrtfinále MS v hokeji se na něj (potažmo celou elitní formaci) bude spoléhat. „Samozřejmě bych chtěl co nejvíc pomoct,“ hlásí zkušený mazák, jenž startuje na šestém šampionátu. Katapultuje ho závěr až na Světový pohár? Nebo zpátky do NHL? „Myslím na tým. Ne na sebe,“ tvrdí.
Zatím Roman Červenka (30) na turnaji posbíral sedm bodů v sedmi duelech. Teď přichází klíčový zápas. Výhra, nebo nic. „Ale není potřeba z toho mít stres. Je důležité, abychom hráli pořád stejně,“ tvrdí mistr světa z Německa z roku 2010.
Přichází chvíle, kdy za to mají vzít ti nejzkušenější. Jste připravený?
„Pochopitelně bych chtěl zahrát co nejlíp. A co nejvíc pomoct. Gólem nebo čímkoliv jiným. Ale v týmu máme čtyři lajny, každá má svou funkci. Každá je v něčem dobrá. Věřím, že můžeme mít lepší třetí nebo čtvrtou formaci než mají Američané. Může se stát cokoliv, ale věříme si. Není důvod mít stres. Hlavně musíme hrát pořád stejně. Předvádíme dobrý hokej a doufám, že to přeneseme i do čtvrtfinále.“
ONLINE: Čtvrtfinále Česko - USA sledujte od 15.15 zde »
Celkově se na šampionátu cítíte dobře, že?
„Ano. Všechno se odvíjí od týmu. Je v něm pohoda. Je příjemnější trávit čas s lidmi, kteří vyhrávají, než naopak. Takže se cítím v pohodě, v celé lajně (s
Plekancem
a
Pastrňákem
) to klape.“
I když naposledy proti Švýcarům to nebylo ideální.
„To jsme se trošku pošetřili. (usměje se) Doufám, že do toho ve čtvrtek vlítneme.“
Myslíte podvědomě i na to, že by vás dobré výkony mohly dostat až na Světový pohár? Nominace se uzavírá příští týden.
„Na to nemyslím. Fakt ne. Je to na trenérech. Teď jsme na mistrovství, soustředím se na to. Chci si to hlavně užít. Čím je člověk starší, neví, kolik bude mít ještě šancí si na šampionátu zahrát. Ostatní věci jdou kolem mě.“
I případný návrat do NHL? Na turnaji je spousta skautů, třeba by mohla přijít druhá šance.
„Snažím se hrát dobře, to jo. Aby to bylo dobrý. Jenže ne pro mě, ale pro tým. O mě nejde… Hlavní je, abychom jeli na vlně, na které jsme začali. Což je hrozně důležité. Jakmile tu pokoru ztratíme, je průser. I z tohoto pohledu jsme ustáli skupinu. Když přišly těžší zápasy s relativně slabšími týmy, zvládli jsme je. Díky pokoře. Takže v tom je třeba pokračovat. Proto tady nebudu říkat, že hraju pro sebe… Kdybych se někomu líbil a hodil bych se do nějakého týmu v zámoří, byl bych rád. Ale to je tak všechno. Na to se ani nejde teď soustředit. Co bych měl dělat? Někam volat, jestli by mě nechtěli vzít? (usměje se) To ne. Soustředím se na mužstvo.“
Je vidět, že i z vás mluví pokora.
„Přesně tak. Musíme ji mít všichni. Amerika je silná, bude to těžké. Sice tady nepředvádí takové výkony, ale bude hrozně náročný soupeř. Prokázal to loni v Praze, kdy jsme také byli favorité. A prohráli jsme.“
Je dobře, že je v týmu hodně nováčků? Kteří do toho mohou jít s čistou hlavou a žádnými vzpomínkami na minulost?
„Myslím si, že do toho všichni půjdeme s čistou hlavou. Před rokem jsme prohráli, ale před dvěma vyhráli. Takže to takhle nejde brát. Týmy jsou jiné, začíná se od nuly. Jenom doufám, že do toho přeneseme hokej, který jsme hráli doteď. Byl to hokej na dobrý úrovni. Rychlý, agresivní. Když v tom budeme pokračovat, bude to dobrý.“
Věříme jeden v druhého
Nemůže vás rozhodit větší očekávání? I od fanoušků? Doteď jste překvapovali, kdežto teď už „musíte“…
„Je logický, že s úspěchem přichází větší tlak. Ale my si věříme. Věříme v jeden druhého. Takže si myslím, že to bude dobrý. A nemělo by nás to rozhodit. Doufám, že očekávání můžeme splnit. Může se stát všechno, ale musíme odejít s čistým svědomím.“
Už během turnaje jste říkal, že takovou pohodu v týmu jste dlouho nezažil. Bylo to naposledy při šampionátu v Bratislavě v roce 2011, kdy tým rovněž vyhrál skupinu, nakonec bral bronz?
„To byl trošku rozdíl. Tehdy jsme měli i podle jmen výborný tým, takže jsme od startu byli favorité. Čekalo se od nás, že nám to půjde. Tady ne, od začátku byla pokora, postupně jsme překvapovali. Až teď přišel tlak a jsou nějaká očekávání. V Bratislavě to bylo od začátku. Tým byl tak kvalitní, že vlastně třetí místo bylo trošku zklamání.“
Pokud jde o vás, už dlouho jste neměl v reprezentaci takový drajv, že?
„Je to nevyzpytatelný. Kolikrát přijedeš po dobrý sezoně do nároďáku, ale není to ono. Něco se změní, máš jiný spoluhráče. Hraješ něco jiného, čas na ledě není takový. Teď je to jiné. Přijel jsem si to sem užít. Jak přibývají roky, člověk to bere jinak. Nekoukám na to jako v pětadvaceti, kdy jsem si myslel, že těch mistrovství budu mít před sebou spoustu. Dneska už to tak nevidím, už k tomu mám i já větší pokoru. Navíc mám superparťáky v lajně. Trenéři mi věří, což je super důležitý. Když člověk hraje v první lajně a očekává se, že právě ta má dávat góly a rozhodovat zápasy, pomůže mu to. Psychika dělá divy.“
Doteď jste šli, jak jste sami říkali, zápas od zápasu. Jenže teď je před vámi klíčová bitva. Jak se s tím vyrovnáte?
„Mění se tlak, ale my jako hráči jsme věděli, že ať do toho půjdeme z jakékoliv pozice, stejně přijde zápas, který o všem rozhodne. A je tady. Spíš se změnilo očekávání od lidí, pro nás zůstává všechno stejné. Vždycky každý hráč jede na mistrovství s tím, že chce udělat úspěch nebo urvat medaili. V tom je to pořád stejný.“
Je velká výhoda, že vaši parťáci z první formace Plekanec a Pastrňák z NHL dobře znají zámořský hokej?
„Ale tady se hraje na širším hřišti, což je velký rozdíl. Nejde hrát jako v NHL, spousta návyků je jiná. Dá se ale očekávat, že budou mít Američané velký tlak do brány, jednoduchost v nich zůstane.“
Tím, že jste se nemuseli stěhovat do Petrohradu, jste ušetřili energii. Může to být důležitý faktor?
„Těžko říct, nevím, jak na tom Američani jsou. Určitě bylo lepší zůstat tady, ale těžko se o tom dá přemýšlet. Musíme jít do zápasu s tím, že budeme hrát náš hokej.“
