Bývalí obránci Rob Blake z Kanady, Chris Chelios ze Spojených států amerických a útočníci Daniel Alfredsson ze Švédska a Jere Lehtinen z Finska vstoupili do Síně slávy Mezinárodní hokejové federace (IIHF). Pocty se jim dostalo na slavnostním ceremoniálu před vyvrcholením mistrovství světa v Kodani.
Oceněni byli také v kategorii takzvaných budovatelů francouzský funkcionář Philippe Lacarriere a kanadský rozhodčí Bob Nadin. Cenu Richarda "Bibiho" Torrianiho pro hokejistu ze země mimo světovou špičku získal dánský obránce Jesper Damgaard. Cena Paula Loicqa za zásluhy o mezinárodní hokej byla udělena bývalému prezidentovi lotyšské hokejové federace Kirovsi Lipmansovi.
Osmačtyřicetiletý Blake patří mezi 28 hokejistů v takzvaném Triple Gold Clubu, který sdružuje vítěze mistrovství světa, olympijských her a Stanleyova poháru. Vstoupil do něj jako první z Kanaďanů spolu s Joem Sakicem a Brendanem Shanahanem v roce 2002 po triumfu na hrách v Salt Lake City. Na světovém šampionátu Blake získal zlato v letech 1994 a 1997. Stanley Cup vybojoval v roce 2001 v dresu Colorada.
O osm let starší Chelios byl jednou z tváří amerického hokeje po téměř čtvrt století. Poprvé oblékl dres USA na juniorském mistrovství světa v roce 1982 a naposledy v roce 2006 na olympijských hrách v Turíně. Mezitím odehrál 26 sezon v NHL, čímž vyrovnal rekord Gordieho Howea. Rodák z Chicaga vyhrál třikrát Stanley Cup, v roce 1986 s Montrealem a v letech 2002 a 2008 s Detroitem.
S týmem Spojených států Chelios v roce 1996 ovládl premiérový ročník Světového poháru o pět let dříve dosáhl s USA na stříbro na Kanadském poháru, na olympijských hrách v Salt Lake City získal stříbro.
Pětačtyřicetiletý Alfredsson reprezentoval Švédsko na pěti olympijských hrách, v Turíně 2006 se radoval ze zlata a před čtyřmi roky v Soči vybojoval stříbro. Vedle toho hrál na sedmi světových šampionátech, z nichž si odvezl po dvou stříbrných a bronzových medailích.
V NHL byl Alfredsson čtrnáct let kapitánem Ottawy a odehrál 1246 zápasů v základní části. V roce 2007 dovedl Senators do finále Stanley Cupu, což je dosud nejlepší výsledek v moderní klubové historii.
Také o rok mladší Lehtinen je pětinásobným olympionikem - pod pěti kruhy získal jedno stříbro a tři bronzy. Zúčastnil se čtyř mistrovství světa, přičemž to nejslavnější odehrál v roce 1995. Tehdy jako člen útočné řady s Ville Peltonenem a Saku Koivuem, které se přezdívalo "Tupu, Hupu, Lupu", dovedl Finy k prvnímu mistrovskému titulu v historii.
V NHL si Lehtinen udělal jméno jako skvělý defenzivní útočník, díky čemuž získal třikrát Frank Selke Trophy. Všech čtrnáct sezon v zámoří odehrál v Dallasu, s nímž se v roce 1999 radoval ze Stanley Cupu.
Česko má v Síni slávy 24 osobností, jako dosud poslední do ní byli uvedeni v roce 2015 Dominik Hašek a Robert Reichel.
