PŘÍMO Z BRATISLAVY | Kdyby mu někdo řekl minulý víkend, kdy v rámci vyhlášení Hokejisty sezony mluvil o tom, že už je pro něj reprezentační kariéra uzavřená, že se dneska objeví v Bratislavě, pousmál by se. „Ale osud mi to takhle připravil. Jsem zvyklý, že nemám cestu v nároďáku jednoduchou,“ vykládal před novináři útočník Milan Gulaš. Nejlepší hráč extraligy. Teď, jako nejstarší hráč týmu, se porve o svoji premiérovou účast na šampionátu…
Sám s tím nepočítal. Pak uviděl na telefonu, že volá kouč Miloš Říha. Přišla nabídka přijet. „Bylo to pro mě překvapení,“ přiznal 33letý kanonýr, jenž by mohl na mistrovství vytvořit ideální dvojku s Janem Kovářem. A ihned po příjezdu vycítil, že vnitřní síla týmu je obrovská. „Může to tady dotáhnout hodně daleko,“ vyprávěl plzeňský lídr.
Byl jste sám překvapený, že se vám trenéři ozvali?
„Ano. Je to nezvyklá situace, to jo. Ale chopil jsem se příležitosti, kterou mi trenéři dali. Proto jsem neváhal.“
Kdy jste se o tom dozvěděl?
„Zavolali jsme si o víkendu, potom už to přišlo rychle. Když na to koukáte v televizi, jak to probíhá, jak se všechno vyvíjí a do toho telefonát trenérů… Vyzkoušíme, jak to bude fungovat, jak tělo zareaguje. Odtrénuju si pár tréninků a uvidíme. S koučem jsme se ještě nebavili o konkrétních plánech.“
Jak jste se cítil na ledě po delší pauze?
„Čekal jsem to horší, ale trénink a zápas jsou jiné věci. Nechci nic konkretizovat. Párkrát si sjedu na ledě, uvidíme, jaké plány budou mít trenéři.“
Co s vámi přesně bylo, že jste se z přípravy musel omluvit?
„Měl jsem antibiotika. Navíc v play off to byly těžké zápasy, tělo bylo domlácené. Do toho určitý věk. Ale dal jsem se do kupy, chopil jsem se příležitosti. Může to vyjít, nemusí. Uvidíme, jak se to celé vyvine.“
Jaký máte zatím dojem z celého týmu?
„Fantastický. S klukama v kabině už jsem byl. Ten hráč samotný to vždycky vycítí, jaká je v něm vnitřní síla. Tyhle tři zápasy ukázaly, že vnitřní síla v týmu je. Vidím jenom pozitivní věci.“
Bavil jste se o tom s parťákem Janem Kovářem?
„Ano, probírali jsme to. Dával jsem otázky i sám sobě. Jestli to má smysl, probíral jsem to i s ním. Jestli po tom manku, kdy jsem nebyl na ledě, dokážu mužstvu pomoct. Trenéři jsou přesvědčení, že jo. Honza mi to taky potvrdil.“
Takže vás ani nemuseli přemlouvat?
„Ne, to ne. To nebylo o přemlouvání. Šlo to rychle. Akorát jsem si dával otázky sám sobě, abych byl nápomocný. Nic víc. Uvidíme, jak to dopadne. Jsem tady, trochu jsem to nasál. Kdyby to vyšlo a zahrál bych si, byla by to fantazie. Protože moje reprezentační kariéra se nikdy nevyvíjela dobře. Takže tohle by byl takový bonbonek na konec…“
Nemáte obavy, že to zase nevyjde?
„Já mám namalovaný osud tak nějak podivně. Tak uvidíme, jestli vůbec půjdu do zápasu. To je na trenérech. Plány mají oni v hlavách.“
Co dalšího jste sám v sobě řešil?
„Ptal jsem se trenérů, jestli jsou přesvědčení, že bych měl týmu co dát. Oni mi řekli jednoznačně, že ano. Taky šlo o to, jak zareaguje tělo, nebyl jsem pár týdnů na ledě. Férově jsme se domluvili, že přijedu. Dál se uvidí.“
Sám jste tak soudný, že pokud byste se necítil, nešel byste se do toho, že?
„Ano. Řekl bych to trenérům. Rozloučíme se a pojedu pryč.“
Co na vaše rozhodnutí říkala rodina?
„Postavila se k tomu pozitivně. Okamžitě mi doma řekli, ať jedu. O tom žádná. Já jsem se taky nerozhodoval dlouho.“
Budu nejstarší nováček v nároďáku
Přitom už jste říkal, že je reprezentační kariéra nejspíš uzavřená…
„Vidíte, to jsou věci, které si nepřichystáte. Pro mě to bylo taky velké překvapení, když se trenéři ozvali. Vy mě znáte, jsem hráč, který chce vyhrávat. Je to pro mě velká výzva. Okamžitě jsem řekl, že přijedu.“
Věříte, že vám osud nakonec nachystá sladkou reprezentační tečku?
„To je vidina, která mě žene dopředu. Kdybychom se o tom bavili v Brně, tak bychom se tomu všichni smáli. O tom žádná. Ale osud mi připravil takhle. Jsem zvyklý, že nemám cestu v nároďáku jednoduchou. Uvidíme. Nedokážu říct, jestli klapne, nebo ne.“
Berete to tak, že to může být poslední šance si zahrát na mistrovství?
„Pro mě určitě. Teď se naskytla taková možnost, takže je to pro mě obrovská výzva. Chuť je veliká. Pokud to vyjde, budu se snažit připravit co nejlíp, abych plnil věci, které ode mě trenéři čekají. Proč mě sem volali.“
To je asi hlavně spolupráce s Janem Kovářem při přesilovkách.
„Uvidíme, zatím jsme se o tom takhle konkrétně nebavili.“
Jste týmový hráč, i tohle možná hrálo roli, ne?
„Nechtěl bych se bavit o sobě, ale možná i trenéři v tom něco vidí. Budu nejstarší hráč týmu, zároveň nejstarší nováček na nároďáku. Uvidíme.“
Když jste zápasy sledoval v televizi, vnímal jste smutek, že u toho nejste?
„Ne, to vůbec ne. Bylo v tom nadšení, jak kluci hráli. První dva zápasy byly úplně fantastické. V kabině už jsem s kluky byl, vnitřní síla je obrovská. Myslím si, že tenhle tým to může dotáhnout hodně daleko. Okamžitě jsem nasál vnitřní sílu. Což je pro mě hodně pozitivní. Mám odehráno spoustu hokejových let, což hráč vždycky rychle vycítí. Parta je skvělá. Může to dotáhnout hodně daleko.“
