PŘÍMO Z BRATISLAVY | Odbyl si velkou premiéru. Patrik Bartošák tentokrát nezářil mezi třemi tyčemi, ale s mikrofonem. Společně s Tomášem Jílkem komentoval osmigólový debakl Italů v České televizi. Stejně jako po zápase s Norskem, kdy nechytal, ale mluvil kvůli narození dítěte, pobaveně přišel mezi novináře. „Třeba mě příště pošlou domů a stejně se mnou ještě někdo udělá rozhovor,“ řekl v dobrém rozmaru.
Byl jste nervózní?
„Nervozita asi ne, spíš taková zaskočenost, když to dělá člověk poprvé. Vůbec jsem se na to ani nepřipravoval, takže jsem nevěděl, kdy a co mám mluvit. Kdy můžu, kdy nemůžu. První třetinu jsem jenom vnímal, co se tam děje a jak by to mělo být. Od druhé třetiny už to bylo dobré.“
Už jste se do toho dostal?
„První třetina byla taková oťukávací. Spíš jsem poznával, kdy budu mít možnost něco říct, o něco se podělit, kdy tam je nějaká pauza nebo kdy mám nechat mluvit Tomáše (Jílka). Od druhé třetiny jsem navázal už i nějakým svým výkonem.“
Dá se nějak srovnat koncentrace v bráně s tou při televizním přenosu?
„Možná jsem se kolikrát musel koncentrovat ještě víc, než kdybych byl v bráně. (směje se) Člověk myslí na jednu věc, chce ji říct a najednou se už na ledě děje úplně něco jiného. Daleko víc jsem pochopil, jak to mají kluci komentátoři těžké. Musím před nimi smeknout, že zvládají daleko těžší zápasy než ten proti Itálii.“
Měl jste připravené nějaké hlášky?
„Vůbec ne, vůbec jsem se na to nepřipravoval. Celý den jsem byl s rodinou, přijela máma s přítelem, takže jsem se na to vůbec nechystal. Hlášky tam měl spíš Tomáš.“
Všiml jste si sám nějakých přeřeků?
(usměje se) „Asi v každé druhé větě, když jsem začal mluvit. Tam jsem řekl blbě slovo, tam jsem blbě sklonil podstatné jméno. Kdybych byl profesionální komentátor, tak bych se na to asi nějak připravil, nějak rozmluvil, ale jsem spokojený s tím, jak to šlo.“
Co váš dialekt? Říkal jste si, abyste hlavně mluvil česky?
(usměje se) „Jsem zvědavej na ohlasy fanoušků, co mi na to řeknou. Jestli se bude někde vykládat, že Ostravan nemá v komentátorském studiu co dělat. Uvidíme.“
Prožíval jste hodně, když padl gól?
„Docela dost. Kamarádi mi psali zprávy, proč to prožívám, jako kdyby to bylo Nagano. (usměje se) Prostě jsem si to užíval, bavilo mě to a byl jsem rád za každý, který jsme dali.“
Přišla od vás i nějaká kritika na spoluhráče?
„Ne, to bych si vůbec nedovolil, vůbec jsem je nekritizoval. Předvedli výborný výkon a ode mě zaslouží jenom pochvalu.“
Kdyby tam byla nějaká kritika, nebál byste se ohlasů v šatně?
(usměje se) „Možná i z toho důvodu jsem právě nikoho radši nekritizoval. Na jednu stranu se to nedělá a na druhou stranu ani nebylo co vytknout. Kluci se tam rvali, i když italský gólman je půl zápasu držel. Odšpuntoval to pro něho trošku nešťastný gól (Gudasův na 2:0). Kluci se cpali do brány a snažili se. Ani nebylo co kritizovat.“
Nebudete muset zaplatit nějaké zápisné?
„Doufám, že ne, ale uvidíme, až teď dojdu do kabiny.“
Po utkání s Norskem jste mluvil, i když jste nechytal. Teď jste ani nebyl v nominaci, co přijde příště?
„Je to podruhé, co dělám rozhovor, a to jsem ani nechytal. Uvidíme, třeba mě příště pošlou domů a stejně se mnou ještě někdo udělá rozhovor.“ (usměje se)
Show jsem z toho nedělal
Máte nějaký komentátorský vzor?
„Ne, to vůbec ne. Vždycky jsem měl jen brankářské vzory. Abych řekl pravdu, nikdy jsem nepomyslel na to, že bych tuhle práci vůbec mohl zkusit. Jsem rád za zkušenost, vděčný, že jsem to mohl vyzkoušet, ale že bych měl někdy komentátorské vzory, to ne.“
Při loňském šampionátu udělal Dominik Hrachovina ze spolukomentování trochu show. Chtěl jste se i kvůli tomu držet trochu zkrátka?
„Úplně show jsem z toho asi nedělal. Od druhé třetiny už jsem se trošku rozpovídal, ale show jsem z toho nedělal. Přeci jen je to mistrovství světa, musíme být trošku profesionální. Když už jsem dostal šanci si to vyzkoušet, tak jsem to chtěl vzít seriózně.“
Dominik Hrachovina loni říkal, že měl tendenci Robertu Zárubovi do komentáře pořád skákat. Dokázal jste v sobě udržet myšlenku?
„Tohle jsem spíš nechal na Tomášovi. On je profesionál, přesně ví, co má říct. I když viděl, že jsem se kolikrát zasekl nebo zakoktal, tak přesně navázal a podržel mě v tom. Určitě jsem neměl potřebu mu do toho skákat. Když se naskytla příležitost, tak jsem řekl, co jsem chtěl.“
Máte přislíbený nějaký další zápas v případě, že byste znovu nebyl v nominaci na utkání?
„Nějaká předběžná domluva tam je, ale doufám, že odteď už v nominaci vždycky budu. Doufám, že co nejvíce času strávím v bráně.“
