Společně s Richardem Šmehlíkem patřil na sobotním setkání hokejistů z Nagana mezi ty nejžádanější. Bývalý útočník Robert Lang se v Česku už moc nevyskytuje, trvalé bydliště má za mořem. Přesto se sem stále rád vrací. "Ale přehled mám jen do určité míry," usmíval se při rozhovoru s novináři.
Těšil jste se do České republiky?
"Těšil jsem se, navíc teď je to tu takový hezky zasněžený. Je fakt, že já sem teď moc nelítám, byl jsem tu loni v listopadu a předtím asi tak tři čtyři roky ne. Ale já se sem vždycky rád vrátím, akorát to zkrátka nevychází tak často."
Sledujete dění v Česku, prohlížíte si třeba nějaké české weby?
"Já se samozřejmě soustředím na Blesk, protože tam jsou ty nejaktuálnější novinky, viď... Né, dělám si legraci. Podívám se samozřejmě na zprávy, s Růčou nebo s tátou a s mámou mluvím, takže jakž takž přehled mám, ale samozřejmě do určité míry."
A co třeba sport nebo politiku?
"Sport docela sleduju, taky samozřejmě jak si vede Litvínov. Ale politiku jsem nikdy moc nemusel, takže to nechávám bejt."
Co říkali na cestu sem synové?
"Oni věděli, o co jde, už jsou ve věku, kdy tomu rozumí. Chtěli samozřejmě letět, ale na otočku to pro ně nemělo smysl. Ale setkání je to moc hezký, když se takhle dá dohromady celý to mužstvo a dává to význam, je to zážitek na celej život. Bylo to hezký sem přijet"
Mají ratolesti pojem o tom, co jste vlastně tenkrát dokázali?
"To asi ne, ono to je těžké. To bys tady v té celé situaci musel vyrůstat, takže pro ně je to samozřejmě úspěch, ví to a rozumí tomu, ale aby to prožívali stejně jako lidé v Česku, tak to asi ne. Protože ta šance, která byla, že to tenkrát vyhrajeme, byla na začátku fakt malá. Ale oni jsou na to zkrátka ještě moc malí, aby tomu rozuměli."
A hrajou také hokej?
"Ten mladší (8 let) hraje a docela mu to jde, ale starší (11 let) si chodí jen tak zabruslit a daleko radši třeba surfuje."
Mnoho hokejistů, kteří skončí s kariérou, hledají, co dál dělat. Jak jste to měl vy?
"Měl jsem to štěstí, že jsem mohl dlouho hrát. Ke konci kariéry pak máš možnost podívat se na celou tu situaci upřímně a říct si, jestli to má vlastně ještě cenu a jestli ještě hrát vlastně chceš. Samozřejmě, že když skončíš po pěti nebo po deseti letech, tak chceš hrát dál, ale já hrál do svých devětatřiceti a užil jsem si to plnejma douškama a můžu si teď říct, že dneska mi nechybí nic."
Takže se vám po ničem nestýská?
"Samozřejmě po známých a kamarádech, chybí ti ten kolektiv a ta sranda v kabině. To jsou věci, který nenahradíš nikdy, to se nedá. Ale co se týká hokeje a hraní, tak tím, že jsem to hrál dlouho, tak mi to nechybí. A na tom sklonku kariéry, když jsi k sobě upřímnej, tak si dokážeš říct, jestli na to ještě máš, nebo ne."
Nedávno jste takhle povídal o kamarádovi Alexi Kovaljovovi.
"Přesně tak, my jsme dobří kamarádi, hrávali jsme spolu roky a teď ho vidíš na tom ledě a už to fakt není ono. Třeba Jarda Jágr, to je něco jinýho, ten ještě hraje dobře, ale taky je to jiný, zestárneš a občas ti ten krok už zkrátka nejde, ale pořád je to dobrý. Ale u Kovyho je to takový těžký, protože je to tvůj kamarád a prostě si říkáš ty vole, tak asi je už čas..."
A co jste vlastně říkal na Jágra, že se po třech letech vrátil z Ruska na menší kluziště?
"Džegr hlavně nikdy neměl odcházet, to je pan hokejista. Kdyby to byl Kanaďan, tak dneska ho tam mají vyvěšenýho v každým areálu a v každý hale, protože to je Pan hráč. Ale on měl a vlastně pořád má tu kariéru úžasnou a ať šel do Ruska, nebo ne, to je jedno. K tomu měl svoje důvody. Ale loni ve Philadelphii třeba hrál výborně a myslím si, že kdyby ho ke konci sezony používali líp, tak by i líp jako tým mohli dopadnout. Ale zase to je ten věk, přijdou mladší kluci a po určitý době jsi prostě nahraditelnej."
