Možná přišel o nejdůležitější zápasy své dosavadní kariéry. Jiří Hudler navzdory výborným výkonům v dresu Calgary nominován na olympiádu v Soči nebyl, což řadu odborníků i fanoušků pořádně zaskočilo. „Snažím se už na to nemyslet, ale nejde to stopnout, pořád se to vrací,“ říká třicetiletý útočník.
Už jste rozdýchal prvotní rozčarování?
(přemýšlí) „Bylo to skutečně veliké zklamání. V první chvíli obrovské. Teď už se snažím na to nemyslet, ale nejde to jen tak stopnout. Občas nad vším přemýšlím. Ono se to do té hlavy pořád vrací. A pak si znovu řeknu, že je to škoda.“
Vzpomenete si, co jste prožíval v prvním okamžiku a kde přesně vás ta zpráva zastihla?
„V Denveru jsme měli rozbruslení, po příchodu do kabiny přicházely první zprávy. A já povídám, že tam nejsem. Kluci z týmu na mě koukali a smáli se, že si vymýšlím. Nevěřili mi. Až po chvíli jim došlo, že si nedělám srandu. Šli jsme na oběd a jeden za druhým za mnou chodili a říkali, jak je to moc mrzí. Moc mi nešlo usnout, hlavou se mi honilo všechno možný.“
Chtělo se vám večer vůbec hrát? Na druhou stranu obránce Shane O´Brian byl ochoten na vás vsadit peníze, že odehrajete excelentní zápas. A nespletl se, dal jste gól a další vymyslel.
„Shane na mě asi poznal, že jsem byl nabuzenej. Já se to v ten den snažil okamžitě vypustit z hlavy, nevracet se k tomu. Neměl jsem chuť se o tom s nikým bavit a někomu něco vysvětlovat. Měl jsem před sebou jen souboj s Coloradem a nic jinýho mě nezajímalo. A vyšlo to.“ (Calgary vyhrálo 4:3)
Vaše vynechání v české nominaci se v Denveru rychle rozkřiklo, co všechno jste zaslechl během utkání?
„Jo, smlsli si na mě. Kluci z Colorada na mě dost hlásili hlavně při buly. Než sudí vhodili puk, stihli se zeptat, co jsem musel tak hroznýho udělat, že tam nejsem. Třeba Matt Duchene. A perlička byla, když mi po jedné třetině gratuloval lajnový rozhodčí.“
Jak to probíhalo?
„Normálně mi popřál a já na něj koukal… Povídám mu, že je to od něj dobrá sranda. Nechápal, o co jde. On prý: Počkej, jsi Čech, ne? Tak mu vážně říkám, že mě nevzali. Chudák se mi omlouval.“ (usmívá se)
Rozhovor s Jiřím Hudlerem čtěte v pondělním deníku Sport
