Holík nenáviděl komouše, takových nás je víc, vzpomínal Voráček
Umřel Jarda Holík… Ráno na páteční snídani ve švédském městě Umea se mezi členy reprezentace šířila smutná zpráva z domova. „Jako tým vyjadřujeme rodině upřímnou soustrast,“ hlásil hned kapitán Radek Smoleňák. Při večerním utkání s domácím výběrem se očekává minuta ticha i černé pásky na rukávech českých hokejistů.
Na Jaroslava Holíka má snad každý z nich nějakou vzpomínku. Ať už se s ním přímo potkali jako jeho svěřenci, nebo alespoň četli jeho nekompromisní komentáře na dění v českém hokeji. Lhostejný ale tenhle velikán nebyl nikomu. Teď se s ním alespoň na dálku členové národního mužstva uctivě rozloučili…
„Přišlo mi, že byl ještě docela mladý, je to hrozná škoda,“ pokýval Jaroslav Špaček, bývalý výtečný obránce a teď asistent trenéra. „Měl velké hokejové srdce, každý by si měl vzít příklad z toho, jak bojoval. Je o to smutnější, že se to stalo krátce před domácím mistrovstvím světa, protože on byl jednou z legend, která s ním byla spojená.“
Právě Holíkova zarputilá povaha, jíž ukazoval nejen na ledě, byla inspirací pro mnohé. „Když jsem byl malý, dívali jsme se na zápasy jeho generace. Pamatuju si, jakým obrovským bojovníkem byl,“ tahal ze vzpomínek Martin Procházka, stěžejní člen zlaté party z přelomu tisíciletí, nyní tiskový mluvčí reprezentace, který taky pod Holíkem jako mladík strávil rok na vojně v Jihlavě.
„Mám na něj krásné vzpomínky. Vytáhl si mě z Tábora, díky němu jsem hrál tehdy extraligu. Byl to obrovský bouřlivák, ale na mě byl hodný. Sodu dával hlavně svým jihlavským hráčům, nám přespolním říkával, že stejně za rok zmizíme, tak do nás se nebude pouštět,“ usmál se Procházka.
Na juniorském šampionátu, kde předtím získal dvě dosud jediná tuzemská zlata, zase úspěšný trenér vedl i Jiřího Novotného, stálici elitního výběru. „Byl to tvrdý nekompromisní trenér, ale hráče jako já, pracovité, měl rád. Vzpomínám na něj jenom v dobrém,“ vzkázal Novotný. „Že odešel, je rána pro český hokej i pro jeho rodinu. Byl to člověk, který toho hodně dokázal. Měl i své názory, které se mohly někomu zdát tvrdší, ale na druhou stranu, co si myslel, to řekl.“
Právě s ostrými komentáři si Holíka z posledních let spojil i Radek Smoleňák, kapitán aktuálního týmu. „Nemyslím si, že by chtěl někomu škodit. Někdy bylo nepříjemné slyšet, co říkal, ale na druhou stranu, velká čest, že podával věci, jak si myslel, napřímo. To se v dnešní době moc nenosí,“ ocenil 28letý útočník, který ikonu šedesátých a sedmdesátých let osobně v jedné kabině nezažil, přesto ji respektoval.
„Každý věděl, co dokázal, slýchali jsme historky. Celá jeho rodina byla v něčem specifická, až hodně tvrdá, ale neslo to ovoce. Z toho, jak se choval pan Holík, by si hodně rodičů mělo vzít příklad. Jedině tvrdou prací se dá docílit úspěch,“ zmínil Smoleňák. „Pro náš hokej udělal strašně moc, je to legenda, na níž se jen tak nezapomene, její odkaz tu zůstane dál…“
Smutná zpráva se donesla i k Jakubu Voráčkovi, který v pátek dopoledne přiletěl ze zámoří do Prahy. „Byl legendou českého hokeje. Upřímnou soustrast rodině a všem, co ho znali. Mám ho nejvíc spojeného s tím, že si jako jeden z mála v roce 1969 přelepil hvězdu nad českým lvem proti Sovětům. Ta nenávist k těm komoušům byla patrná. Takových nás je víc.“ vzpomínal útočník Philadelphie, který se k národnímu týmu připojí příští týden.
