Když během Světového poháru slyšel českou hymnu, cítil hrdost. Pro něj, vždy oddaného reprezentačního tahouna, to byl mimořádně silný moment. A bude jich ještě víc. Václav Prospal (41), dvojnásobný mistr světa, zůstane i pro šampionát ve funkci asistenta u hokejové reprezentace. „Jsem rád, že moje práce k něčemu byla,“ ocenil, že o něj hlavní kouč Josef Jandač tak stál.
TAMPA/PRAHA - Skvělý přístup hráčů, odvedené maximum v přípravě na zápasy. Ale vzhledem k tomu, že mužstvo nepostoupilo do semifinále, tak pořád zklamání. Někdejší útočník, jenž v NHL odehrál 1108 zápasů, bere nedávný vrcholný turnaj v Torontu jako skvělou školu. I pro něj.
V čem především?
„Učil jsem se, nasával jsem atmosféru z druhé strany. Bylo to skvělý v tom, že jsem zase mohl být přímo u toho, i když tentokrát jsem si v kabině nevybaloval bágl... Neseděl jsem s klukama na střídačce, ale snažil jsem se jim naopak něco předat. To, že člověk může být jedním z lidí, kteří vedou hráče v bojích s těmi nejlepšími na světě, je poznatek k nezaplacení. Užíval jsem si každý moment.“
Mohl jste uplatnit i svoje bohaté hráčské zkušenosti? Že jste přesně věděl, co byste v roli hokejisty v danou chvíli chtěl slyšet?
„To je neskutečná výhoda, která se nedá ničím vyvážit ani zaplatit. Nikde není psáno, že bývalí úspěšní hráči budou i dobří trenéři, to takhle vůbec nemyslím, ale všichni kluci, kteří si tím prošli a teď se k hokeji v nejrůznějších rolích vrací, toho mohou využít. Jestliže nebyli úplně hloupí, slepí a hluší, tak mají obrovské množství zkušeností. Koukali, jak kdo reagoval, co dělal... Co jim vyhovovalo, co ne. To je skládačka, do které teď mohou dílky jenom přidávat. Mohou ve své hlavě sáhnout do paměťové banky a vytáhnout, co je potřeba.“
Na Floridě úspěšně vedete šestnáctileté kluky, ale postavit se na střídačce za Plekance a spol., to je asi rozdíl...
„Byl to nezvyk. Ale překrásný nezvyk. (usměje se) Měl jsem možnost spolupracovat s hráči, kteří teď proslavují český hokej. Najednou jsem jim vysvětloval nějaká cvičení, přitom s mnohými jsem ještě hrával. Ale jsem šťastný, jak na to kluci reagovali, vzali to ode mě, byli vstřícní, byl v tom i respekt. Ukázali profesionální přístup.“
Jaký ohlas měla vaše účast na Světovém poháru ve vašem klubu Tampa Scorpions?
„Z toho bych nedělal velkou vědu, jsou to šestnáctiletí kluci, kteří takhle nepřemýšlejí, někteří jsou ještě taková jelítka... Třeba až v budoucnu jim to dojde. Je s nimi pořád práce, snažím se jim předat co nejvíce věcí. Jak se mají chovat v kabině, mimo led, v hotelech, na zimáku... I já jsem v životě udělal neskutečně moc kopanců a chyb. Snažím se je vést tak, aby se toho vyvarovali.“
Jak s odstupem a chladnou hlavou české vystoupení na Světovém poháru hodnotíte? Tým sice na závěr porazil Američany, ale ani tak nepostoupil ze skupiny.
„Nedošli jsme k cíli. To je jasné. Celkově bych řekl, že bylo střídavě oblačno. Příprava nám vyšla až nad očekávání dobře, potom nás do reality vrátil první zápas s Kanadou (0:6). Je to celkově, bohužel, odraz toho, na co momentálně český hokej má. Kluci bojovali, nechali tam všechno, ale v určitých momentech nám chyběly světové parametry, abychom se mohli měřit s těmi opravdu nejlepšími. Nakonec nám chyběl jeden bod k tomu, abychom postoupili, za což může hlavně nepovedená první půlka zápasu s Evropou (2:3p), ale zase nejde říct, že kdybychom vyhráli, že bychom určitě potom porazili Američany (4:3). Protože bychom byli v situaci, že bychom museli.“
Takhle jste mohli být uvolnění, o nic už nešlo a vyhráli jste.
„Kluci to odmakali, zaslouženě jsme uspěli.“
Zaznamenal jste výroky Jaromíra Jágra, který se mužstva zastal a vzkázal, že kritika byla neoprávněná?
„Od takové osobnosti je to vždycky potěšující. Vždyť spousta lidí v Česku ho má za Boha, on taky hokejovým Bohem je, nikdo druhý takový už se nenarodí. Takže to od něj bylo hezké, ale pořád je to neúspěch, protože jsme nedokázali postoupit ze skupiny. Každý má právo na svůj názor, byl to neskutečně sledovaný turnaj, takže je normální, že zaznívaly i negativní ohlasy. Ale je třeba říct, že hráči i trenéři pro to udělali maximum. Lidi možná ani nevědí, kolik stojí práce za důkladnou přípravou. Nejenom na zápasy, ale i na tréninky. V tomhle ohledu jsme s ostatními lidmi z realizačního týmu udělali všechno, co bylo v našich silách.“
To byl moment, který si hráči pochvalovali.
„Také oni makali, nic nevypustili, jejich přístup byl profesionální. Kabina fungovala. Ukázalo se, že na rozdíl od minulosti už nemáme tolik hráčů, prostě nebylo kde brát. Teď je otázka do dalších let, jestli se to zlepší, nebo jestli se bude výkonnostní rozdíl dál prohlubovat. Momentálně se nemůžeme měřit s Kanadou, která může postavit dva nebo tři totožné týmy.“
Co jste říkal na Ameriku, která všechno prohrála?
„Po bitvě je každý generál. Je pravda, že před turnajem experti říkali, že je to tým, který bude konkurovat Kanadě, že by mohl i vyhrát. Bylo to nalajnované tak, že se obě velmoci potkají ve finále. Ovšem nakonec to nevyšlo, snesla se obří vlna kritiky.“
Oprávněně?
„Když někdo vybere tým na papíře, to ještě neznamená, že to zaručí úspěch. Ale od trenérů se mi líbilo, že to vzali na sebe. Ale věřím tomu, že kdyby měli možnost vrátit čas, že by věřili stejným hráčům.“
Kouče Johna Tortorellu dobře znáte, jak to podle vás nesl?
„Potom jsme si psali, snažil jsem se mu vyjádřit i podporu, nesouhlasil jsem s takovou kritikou. Ale on je to obrovská osobnost, zvládne to. Poučí se z toho a využije to k tomu, aby byl do budoucna ještě lepším trenérem. Ale to udělají všichni. I pro nás, české trenéry, to byla obrovská zkušenost. Udělali jsme pro to maximum. A že to někdy nevyšlo a haprovalo to? To se může stát, je to sport. Nejsme roboti.“
Co jste říkal na zhrzenou reakci amerického útočníka Phila Kessela, který se nevešel do nominace a na Twitteru na to během turnaje upozornil?
„Nebylo to od něj nejlepší. Trenér si může vybrat tým, který chce, takže to načasování bylo špatné. V tu chvíli ten jeho tweet nevyzněl ani tak proti trenérům, jako spíš proti hráčům, kteří v daný moment, kdy se jim nedařilo, seděli v kabině... Neznám ho osobně, ale myslím si, že i jemu to potom došlo, že to nebylo šťastné rozhodnutí se na sociálních sítích do něčeho podobného pouštět. To akorát vždycky zavání průšvihem. Nemyslím si, že v tu chvíli byl v americké kabině zrovna velkým oblíbencem...“
Platí, že s českým týmem absolvujete turnaj v prosinci v Rusku, a potom se k reprezentaci připojíte před šampionátem?
„Ano, takhle jsme s Pepou (Jandačem) domluvení. Pochopitelně to není ideální, že v Česku nebudu celou dobu, ale přiletím na ruský turnaj. A potom dorazím na konci března, abych Pepovi byl po ruce celou přípravu před mistrovstvím světa. Budu tam od začátku. Uděláme všichni maximum, aby se nám na šampionátu dařilo.“
Už se opět těšíte, až uslyšíte národní hymnu?
„A jak! Byl to fantastický pocit, super zážitek. Byl jsem opravdu hrdý. A jsem poctěný, že dostávám šanci i dál. Vážím si toho.“
