Čtvrtfinále a dost? Pro český hokej zřejmě tradiční cíl. Poslední čtyři velké turnaje skončily přesně na téhle neoblíbené metě. Hokejová elita světa je dávno jinde. A nic s tím nezmůže ani opěvovaný Vladimír Růžička.

„My si pořád stavíme vzdušné zámky, nejsme ochotni přiznat si skutečnou realitu. Překvapí mě, pokud v příštích letech začneme čtvrtfinále bez problému přecházet,“ tvrdí Král. Zda byl ve Vancouveru problém v trenéru Růžičkovi, to si nemyslí. A nástupce nehledá.

Chcete, aby Vladimír Růžička pokračoval i na mistrovství světa v Německu?
„Určitě. Jinak jsme nepřemýšleli. Smlouvu má do mistrovství, nemyslím si, že by se to mělo měnit. Neznám ale názor výkonného výboru svazu a její reprezentační komise. Z toho může vyplynout jiný závěr. Z mého pohledu by měl Vláďa pokračovat dál.“

Jaký vliv máte na Růžičkovu budoucnost u reprezentace?
„Ne jiný než ostatní členové výboru. Vláďa k tomu bude mít svoje názory a připomínky, příští týden se o tom na výkonném výboru bude jednat.“

Mluvili jste spolu po porážce od Finů?
„Telefonovali jsme si ve čtvrtek dopoledne. Ale o nějaké změně jsme se nebavili, z mé strany ani z jeho. Beru to tak, že bude dál připravovat tým na mistrovství světa.“

Vám by nepřišlo logické najít nového trenéra rovnou pro šampionát, když Růžička stejně skončí?
„Vláďa řekl, že dokončí smlouvu, tedy i mistrovství světa. Nevidím důvod, proč by se to mělo měnit. Nemyslím si, že by to pomohlo věci a výsledku na mistrovství světa. Nepřijde mi logické nebrat trenéra na akci proto, že mu po ní stejně končí smlouva.“

Máte vytipovaná jména adeptů na nového trenéra po šampionátu?
„Upřímně řečeno si je nedovedu moc představit. Bohužel, situace s českými trenéry je podobná jako s hráči. Je jich nedostatek. Můžeme přemýšlet jen o pár trenérech z extraligy a zahraničí.“

Která jména vás napadají?
„Trenérem číslo jedna je pro mě pořád Růžička. A z těch, kteří dosahují výsledky dlouhodobě, je to třeba Zdeněk Venera. Je tady Jandač, mladý trenér. Sláva Lener ve Švédsku. U národního týmu musí být člověk, který má něco za sebou. Musí mít respekt u hráčů ze zámoří, z nichž se skládá tým pro nejdůležitější akce. Není to jednoduchý. Na tomhle místě nemáme moc variant.“



Poslední medaile na olympiádě a mistrovství světa přivezl tým Aloise Hadamczika. Toho nebudete jmenovat?
„Hadamczik je určitě trenér, který má zkušenosti, byl úspěšný, toho taky nemůžu vyloučit.“

Ptal byste se Růžičky na jeho názor?
„Nevylučuju to. Ať už to s ním dopadne jak chce, pořád je to člověk, který v hokeji dokázal hodně. Jako hráč, tak i trenér. Jeho názor na hokej má stoprocentní význam. To rozhodně! Abych teď po turnaji tvrdil, že Růžička se přesouvá do kategorie nounejmů, co nemají žádné slovo, tak to určitě ne.“

Naznačil jste Růžičkovi, že o něj dál stojíte i pro další cyklus?
„Ne, to jsme neřešili. Víte, kdybychom přešli přes Finy, tak tuhle otázku vůbec neřešíme.“

Ale „my“ přes ně nepřešli. Pokud Růžička vysloví zájem pokračovat i po šampionátu, dostane to automaticky?
„To si nemyslím.“

Kvalitní trenéři už v tuto chvíli mívají docela jasno o své práci na příští rok. Není na čase si u nich zjistit, jak na tom jsou? Po šampionátu může být hodně pozdě.
„Před pár desítkami hodin jsme vypadli na olympiádě, příští týden může být situace úplně jiná. To už budu znát Vláďův čerstvý postoj. Nyní vycházím z toho, co Vláďa řekl. A sice, že jeho zájem o setrvání u reprezentace bude závislý od výsledků na dvou velkých akcích. První je za námi, nedopadla dobře. Ale znovu podotýkám, nedělejme z toho vědu. Těch jmen, o kterých se můžeme bavit, spočítáme na prstech jedné ruky.“



To máme v Česku tak špatné trenéry, že národní tým může vést jedině Růžička a tři, čtyři další kouči?
„Pozor. Já si nemyslím, že jsou špatní trenéři. To jsem vůbec neřekl.“

Vyznělo to tak.
„To vůbec tak nevyznívá, pane Horák. Prstů na jedné ruce je pět a myslím, že jsem se moc nespletl při současných možnostech. To je můj názor. Někdo další může mít jiný.“

Budete trvat na tom, aby se příští hlavní kouč reprezentace věnoval pouze jí?
„To bude věcí diskuze. Rusové to mají jako my. Já v tom problém neviděl. Růžičku si nedovedu představit jenom u reprezentace. Zastávám názor, že je lepší mít s hokejem každodenní kontakt. Ale každý trenér je jiný, záleží na povaze.“

Kdo na svazu určí, zda Růžička svoji úlohu ve Vancouveru zvládl, či ne?
„Trenér přednese analýzu před reprezentační komisí, posléze před výkonným výborem. V reprezentační komisi jsou odborní trenéři, bývalí i současní.“

A jejich názor má váhu?
„Samozřejmě. Má rozhodující názor. To není tak, že se sejde výkonný výbor a řekne bude tam ten a ten.“

Odvedl tu Růžička podle vás stoprocentní práci?
„Já nejsem ten, kdo by mohl posuzovat odborné věci. To není můj úkol, nebudu detailně rozpitvávat práci trenéra. Já důvěru ve Vláďu mám, nevím o dalších deseti hráčích, kteří by tu mohli být. Nevidím tam žádné na první pohled markantní a zásadní chyby. První zápasy se mi zdály dobré. To samé utkání s Rusy. Následující dva byly špatné, nejen z mého pohledu. Na druhou stranu, že by mi to vyrazilo dech, to se nedá říct. Nepřekvapilo mě to. My si pořád stavíme vzdušný zámky, nejsme ochotni přiznat si skutečnou realitu. Překvapí mě, pokud v příštích letech začneme čtvrtfinále bez problému přecházet.“

Ve Vancouveru se potvrdilo pouze to, kam český hokej patří. Tedy ne mezi velmoci.
„Očekávání bylo obrovské díky hracímu programu týmu. Šlo se na Finy, což vzbuzovalo velký optimismus. Zápas jsme však nezvládli. Do absolutní světové špičky už nepatříme. Turnaj mě zklamal jako každého fanouška. Zvlášť, když nám nahrával klíč turnaje. Na rovinu říkám, jít ve čtvrtfinále na Švédy, velká očekávání bych neměl. Finové byli pro nás jediným hratelným soupeřem. Při sledování zápasu Kanady s Ruskem jsem měl pocit, že se dívám na hokej z jiného světa. Naši nejlepší hráči by v těchto týmech těžko sháněli práci. Ovšem, zase nemá cenu to balit. Na mistrovství světa můžeme překvapit a nečekaně uspět. Pokud nám přijedou dobří hráči z NHL.“

Český hokej buduje nový metodický úsek na svazu, který by komponoval do výuky nové trendy. Dostane tu roli Slavomír Lener, jak se o tom delší dobu mluví?
„Rád bych. Mohl by mít na starosti úplně nový úsek na svazu. Musíme to zprofesionalizovat, najít tři, čtyři lidi, kteří by to dělali. Samozřejmě je to věc peněz, musíte ty lidi zaplatit, dát jim materiální zázemí. Chci, aby se toho Sláva ujal a v podstatě se stal hokejovým šéftrenérem. Měl by na starosti všechny trenéry, zabýval by se i nominacemi na akce reprezentací. Musí vzniknout prostor ke konzultační činnosti. Aby se denně dělal a mluvil hokej.“

Lener koučuje Linköping, ve Švédsku možná zůstane i na příští rok. Máte to s ním předjednané?
„Ano. Má tam smlouvu, další nabídky, nebudu teď mluvit za něj. Ale je oslovený a přemýšlí o tom. Věřím, že by to mohlo dopadnout. Je to vzdělanej chlap se zkušenostmi z Ameriky, Evropy, z domova. Ví, o čem to je. Vhodnější personu na tuhle činnost si nedovedu představit.“

Pokud to s Lenerem nevyjde, máte řešení?
„V hlavě ji mám. Se Slávou jsme si řekli, že to deseti dnů to zkusíme vyřešit.“



Českému hokeji zoufale chybí podněty ze zemí, kde výchova hokejistů perfektně funguje.
„Ty věci se musí nastartovat. I kdybychom se dostali do semifinále olympiády, naše radost by neměla reálný podklad. Zlatá generace z Nagana, ta, co vyhrála tři světové tituly, vyrostla v jiném systému výchovy. Nechci tu obhajovat totalitní systémy, ale tehdy produkovaly výborné hráče.“

Zatímco dnes je jich naprosté minimum.
„Našim osmnáctiletým hráčům bylo při Naganu šest let a z dnešní osmnáctky není prakticky nikdo draftován do NHL. Naši nejlepší trenéři odešli do zahraničí nebo se začali věnovat lukrativnějším záležitostem. Systém škol a tréninkových center se zcela rozpadl a my přestali produkovat hráče. Padesát procent problémů českého hokeje tvoří naprostá absence morálky. Naše společnost je nemocná, nefunguje, pořád se řeší průšvihy. Přenáší se to do rodin, na děti. Trenéra sedmnáctky jsem teď nechal zkontrolovat vysvědčení hráčů. Kolik myslíte, že z dvaadvaceti reprezentantů do sedmnácti let propadlo nebo nebylo klasifikováno při pololetním hodnocení?“

Deset?
„Sedmnáct! Sedmnáct kluků propadá nebo není klasifikováno na střední škole. V nejdůležitějším období vývoje hráče. Čili my produkujeme analfabety. A jestliže nechodí do školy, posílají učitele do prdele, tak nemohou mít respekt k trenérovi. Hráč, jenž není zvyklý plnit školní povinnosti, neplní je ani při hokeji. Ve Skandinávii tohle neexistuje. Nechodíte do školy? Můžete být šikovný jako Jágr, nehrajete hokej.“

Má svaz páku na to, aby ubylo blbců?
„S nynější malou základnou je to těžký. Když je zápas, trenér chce být úspěšný, nechce se mu vynechat ty dobré lenochy, co nechodí do školy. Dřív na jedno místo byli tři hráči, dnes děcka nesportují.“

Jak vyznívá snaha svazu získat více peněz od státu pro hokej?
„Protože je před volbami, všichni nám slibují, jak se budou sportu věnovat. Společně s Ivanem Haškem jsme se jednoznačně shodli a vyvíjíme tlak, aby se situace změnila. Podpora státu pro sport evidentně nefunguje. Pak to dopadá tak, že máme ve školách ty blbce.“



Úderná věta…
„No, počkejte, já vám to říkám na rovinu. Skončí trénink juniorů, dva kluci jdou do školy. Ti jsou samozřejmě ostatním za blbce. Vydrží tak dva měsíce, pak jdou s ostatními do kavárny, protože je zbytek zlomí. A vysedávají tam s představou, že všichni budou hrát NHL. Když to jde, ke kávě dají cigárko a pak jdou na odpolední trénink. Do Ameriky odejdou tři a tam samozřejmě zahučí. A my doteď neměli možnost ukázat jim, že si v Americe neťuknou, že i ten předposlední hráč v týmu je lepší než náš.“

Proč jste neměli možnost?
„Protože jsme hráli přáteláky nanejvýš s Maďary, Poláky, se Švýcary a Němci. A i ti už nám začali dávat laty. Všichni naši ale měli pocit, že když porazí o dva roky staršího Maďara, tak jsou dobrý. Chybí nám tvrdá mezinárodní konfrontace se zámořským hokejem. Morálka, nasazení, připravenost nechat se zabít kvůli nároďáku. Ale hlavně peníze.“

Kolik na rok potřebujete od státu?
„Spočítal jsem to na třicet milionů. Legračních třicet milionů. Když čtu noviny, jaké sumy se kde zablokují, co se kde musí vyplatit, my bychom za to hráli hokej sto let. Nutně potřebujeme rozjet mládežnické programy, potřebuju dobře zaplatit mládežnické trenéry v SCM. Měsíčně těm chlapům dát 50, 60 tisíc, aby mohli živit rodinu a v klidu se věnovat hokeji. Aby nemuseli z tréninku utíkat někde skládat uhlí, protože přilepší rodině… Takových padesát milionů ročně bychom uživili. Rozhodující bude, zda někomu sepne, že je důležité podporovat sport, neboť to má celospolečenské důsledky. Seděl jsem tu s Jirkou Šlégrem, spolupráce s ním by po naplnění jeho politických ambicí mohla být zajímavá.“

Vynasnažíte se zapojit i slavné české hráče, kteří pomalu končí své kariéry?
„Samozřejmě. Bavil jsem se s Albym Reichlem, Frantou Kučerou, dalšími. Práce u mládeže předpokládá určitý stupeň vzdělání, není to jen o koučinku a systému hry. Jde o proces tréninku, je to o objemech, rehabilitaci, zatížení. Dnes je hokej věda, hlavně v cizině. U nás moc ne, což je chyba. Někteří z nich to proto nechtějí dělat.“

Martin Erat radí mladým nerozhodným hokejistům, ať co nejdříve odejdou do zámoří. Narážel na poměry v českém hokeji. Mrzí vás to?
„Spíš bych od něj chtěl slyšet, jaké poměry má na mysli a co o nich ví. Tyhle extrémy nemám moc rád. Když Martin Erat odcházel do zámoří, měl výkonnost. Jsou však i kluci, co tam odešli, Američani si s nimi vytřeli zadek a oni pak nebyli schopni hrát doma ani první ligu.“