Šlégr: Na vousy teď není čas

Zároveň stále zůstává na soupisce týmu, i když kvůli chronickým bolestem zad v současné době hrát nemůže.

Na ledě zůstal s několika hráči ještě po skončení oficiální části tréninku. S obráncem Švarným rozebíral hru na modré čáře, s útočníky Hüblem a Kubinčákem si cosi vysvětlovali u tabulky s nákresy různých herních situací. „Vždycky jsme si s hráči povídali, snažili se odstraňovat chyby,“ vysvětluje.

Když jste šel z ledu, ani jste neměl cukání zahnout do vedlejších dveří vedoucích mezi hráče?
(směje se) „Nic takového. Teď budu sedět s hlavním trenérem, ale pro mě není rozhodující, v jaké kabině jsem. Když jsem v minulosti z nějakého důvodu nemohl hrát, vždycky jsem s mužstvem cítil, jezdil jsem s ním na zápasy. Můj vztah se v tomto směru nijak nemění.“

Nepociťujete ani větší odpovědnost, když jste teď oficiálním členem realizačního týmu?
„Určitě ne. Jako hráč jsem bral odpovědnost na sebe, vždycky jsem měl pocit, že bych měl být jedním z těch, kteří mají mužstvo strhnout k tomu, aby podávalo co nejlepší výkony. Takže žádná změna.“ (usmívá se)

Nemůže se ale změnit vztah hráčů k vám? Přece jen už v hierarchii stojíte nad nimi. I když přirozenou autoritu jste měl vždycky.
„Pevně věřím, že k žádnému posunu nedojde. Osobně nemám důvod vztah s hráči jakkoliv měnit, vždycky jsem s nimi vycházel dobře. Je to o celém mužstvu, do kterého patří i trenéři. Nemyslím si, že bychom měli nějakým způsobem vybočovat, já konkrétně určitě ne.“

Takže vykání ze strany mladých hráčů nehrozí?
(směje se) „Tak to bych určitě nechtěl. Dál se snažím s hráči co nejvíce komunikovat, abych znal jejich problémy. Všechno by mělo směřovat k tomu, aby se naše hra zlepšila.“

Časem se na tom můžete podílet zase přímo na ledě. Přece zůstáváte i hráčem.
„Přesně tak. Momentálně mě klubové představenstvo pověřilo tím, abych dělal asistenta. Marodím a nevím, kdy a zda vůbec se budu moci vrátit na led, tak proč této situace nevyužít. Nedívám se na to tak, že startuju svoji trenérskou kariéru. Jsem tady proto, abychom začali vyhrávat.“

Stav vašich zad se nelepší?
„Zatím ne. Pouzdro, které se vytvořilo injekcí do míchy, tam už zřejmě není. Další injekci můžu dostat za tři čtyři měsíce. Teď ale musím čekat, až zmizí otok, který mně tam tlačí na nervy. Beru léky, chodím na kapačky, abych se co nejdříve dal dohromady a mohl zase začít trénovat.“

Jste odhodlaný pokusit se o návrat?
„To víte, že bych chtěl ještě hrát. Na střídačce si člověk říká, že by byl nejradši na ledě. Zvlášť když se mužstvu nedaří. Zdraví ale člověk neporučí.“

	V nedělním deníku Sport najdete:
	» celý rozhovor s Jiřím Šlégrem O čem mluví: » Má představu jak mužstvo zvednout?