Na ten vytoužený gól čekal přes tři měsíce. „Ostatní o tom pořád mluvili, takže už to nebylo příjemné,“ vzpomíná šestatřicetiletý mladoboleslavský útočník Michal Sup.
Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně
Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Dočkal se minulý pátek, kdy dvěma zásahy zaokrouhlil účet na 250 a vstoupil jako 55. hráč v pořadí do Klubu hokejových střelců deníku Sport. Sám ale netuší, proč už těch branek dává mnohem míň než dřív.
V pátek dostanete od zástupce deníku Sport křišťálový puk. Už máte doma nachystané čestné místo?
„Jasně, polička je připravená.“
Co je na ní zatím to nejcennější?
„Asi ty tři extraligové tituly (jeden se Spartou, dva se Slavií). Ale nejvíc si cením toho prvního se Slavií v roce 2003, kdy jsem ve finále s Pardubicemi dal rozhodující gól. Na ten okamžik se nedá jen tak zapomenout.“
„Někde jsem četl, že to bylo pět měsíců. Ale to snad ne, co?“
To zase ne, předtím jste naposledy skóroval začátkem října, potom až v polovině ledna. Takže tři a půl měsíce.
„I tak je to dlouhá doba... Lidi z okolí mi to neustále připomínali, takže hlavně kvůli tomu to bylo dost dlouhé. Kdyby o tom ostatní nemluvili, sám od sebe bych nad tím ani moc nepřemýšlel. Ale takhle to bylo nepříjemné.“
Jistě věříte, že na další gól tak dlouho čekat nebudete…
„To mi radši ani neříkejte.“ (usměje se)
Ještě před pěti šesti lety jste dával pravidelně přes dvacet gólů za sezonu, potom se vaše tempo přibrzdilo. Čím to?
„To jste trefil do žhavého! (smích) Protože tuhle otázku si já sám pokládám hodně často a sám si na ni neumím odpovědět. I teď mám dost šancí na to, abych dával za zápas jeden dva góly, ale nechce mi to tam prostě spadnout. Nejhorší bylo, když jsme někdy v prosinci hráli doma s Kladnem. Měl jsem před sebou úplně prázdnou branku, Kabelka (František Kaberle) tam dal jenom hokejku. No a já jsem ji trefil! To byl fakt vrchol.“
V roce 2003 a 2004 jste si zahrál i na mistrovství světa, hlavně při šampionátu v Praze jste byl hodně populární.
„Na co narážíte? Že by na ty obří billboardy?“
Ano, tehdy vaše obličeje zaplavily Prahu.
„Taky mi to doteď lidi připomínají! Kdyby ty moje fotky byly jakžtakž normální, všichni by to zapomněli. Ale protože jsem na nich vypadal hrozně, všichni si to pamatují. (usměje se) Takže mi to pořád občas někdo předhodí.“
Nemrzí vás, že jste jubilejní 250. gól netrefil v dresu Slavie, s níž jste spojil největší část své kariéry?
„Abych řekl pravdu, tak tohle mě vůbec nenapadlo. Beru to tak, že jsem v Boleslavi a jsem tady spokojený. Dozadu už ani moc nekoukám.“
Zkusím si tipnout, jakou hokejovou otázku vám teď dávají nejčastěji vaši známí – překonáte absolutní rekord Josefa Řezníčka v počtu ligových startů? On jich má 1035, vy zatím 937.
„Chybí mi necelá stovka, což jsou dvě sezony. Jenže ono se to hezky řekne, stačí jedno zranění a všechno se to může zvrtnout.“
Vy jste ovšem vyhlášený extraligový „držák“, jen tak vás něco neskolí.
„Je pravda, že dlouho to bylo v pohodě, až v této sezoně mě to dostalo. A rovnou do bezvědomí. (Sup měl otřes mozku) Tohle se mi naposledy stalo v dorostu.“
V Boleslavi vám po sezoně končí smlouva. Budete chtít v extralize zůstat i kvůli tomu, abyste toho Řezníčka překonal?
„Nad tím jsem nijak nepřemýšlel, bude záležet na nabídkách. Ale abych zůstal v extralize jenom kvůli tomu, abych udělal tisíc zápasů, to určitě ne. Jistě by to byla hezká meta, ale i těch 250 gólů je dobrých. Zatím zůstanu u toho.“ (usměje se)
