Hašek: Kvůli reprezentaci bych mohl ještě hrát
Dlouho si přes plexisklo plácal dlaněmi s pardubickými fanoušky, užíval si každou vteřinu čtvrtečního večera. Brankář Dominik Hašek získal ve 45 letech mistrovský titul, ve finále zásadně přispěl k poražení Vítkovic. Po letech 1987 a 1989 je to pro něj třetí česká radost
Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně
Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Pamatujete si ještě na titul z roku 1989?
Páni, to už je hrozivě dávno! Skoro si to ani nepamatuju. Vím, že jsme zvedali pohár spolu s Otou Janeckým a Jirkou Šejbou. Ale je to hodně mlhavé. Já jsem teď především moc rád, že jsem se loni k hokeji vrátil. A mohl jsem hrát za Pardubice.
Vychutnává si člověk v takovém věku sportovní úspěch jinak?
Spoluhráči se na mě dívají samozřejmě odlišně, než ve dvaceti, když jsem přišel do kabiny. Ale já jsem ze všeho nejvíc soutěživý typ. Pro mě je to velké vítězství našeho mužstva. Takže člověk si to ve své podstatě vlastně nakonec užívá stejně. Musíte si to umět vychutnat. A když je k tomu důvod, i oslavit.
V kariéře jste toho vyhrál fůru. Je tenhle titul něčím výjimečný?
Rozhodně. Od roku 1989 je to spousta let. Nikdy bych si asi nemyslel, že se do Pardubic ještě vrátím, že za ně budu znovu hrát hokej. Kdyby mi to někdo řekl ještě tak před pěti roky, ťukal bych si na čelo. Ale skočil jsem do toho a ani jednou pak nelitoval. Od první do poslední minuty jsem našemu týmu věřil. I když se nám občas nedařilo.
Takže jste byl optimista i v 58. minutě čtvrtečního finále, kdy Vítkovice vedly 2:1?
No, tak to se musím přiznat, že už jsem byl dost dole. Už jsem spíš čekal, že to nedopadne. Naštěstí jsem se mýlil.
Jak to s vámi bude dál? Chcete v Pardubicích pokračovat?
Ještě se rozhodnu. Ale nemyslím, že to bude během jednoho týdne. Pokusit se o obhajobu titulu je samozřejmě jedna z možností.
A co vy a reprezentace? Je definitivní, že na šampionátu v Německu nebudete?
Vím jen to, co jsem slyšel a četl v novinách. Vláďá má podle všeho jasno. Škoda. To je život. Za mužstvo jsou zopovědní trenéři. Tak třeba právě proto musím hrát ještě další rok, aby si vzpomněli příště (úsměv).
