Čtyřstý zápas, stý gól v extralize. Příhodnější okamžik, jak rozhodnout zápas, si plzeňský útočník Radek Duda snad ani vybrat nemohl. „Celou sezonu se trápím s koncovkou, doma mi to nejde, ale venku se mi daří,“ usmíval se v pátek večer v Brně zpod kapuce, natažené přes hlavu.
V napínavé bitvě proti Kometě vstřelil vítězný gól na 5:4, ačkoliv jeho tým prohrával už 0:3 po první třetině.
Poslali jste zbytu extraligy signál, že se jen tak nevzdáváte?
„Já myslel, že už to víte. (úsměv) Tým, do kterého jsem přišel, tvář a charakter má. Že se stalo něco takového, že klukům odečetli body, to nic nemění na tom, že jdeme do každého zápasu s tím, že chceme vyhrávat. Morálka je na vysoké úrovni, trenér to tady tak nastavil.“
Co se s vámi tedy dělo v první třetině?
„My jsme věděli, že hrajeme hrozně, že jsme byli trapní. Trenér nám vyčinil, namotivoval nás, a řekl, že nemůžeme být horší. Od toho jsme se mohli odrazit. Hned jsme dali góla, nakopli jsme se, udělalo se pár změn a začali jsme hrát náš hokej.“
Ležel na vás ještě stín celého týdne a odečtu bodů?
„Nad tím nepřemýšlíš. Jak si vezmeš věci, přemýšlíš jen o tom, aby ses co nejlíp připravil na zápas. Abys bodoval.“
Vám to ale zprvu nešlo.
„Domácí na nás vlítli, dali góly z přesilovek, my jsme stáli, byli jsme od sebe daleko, nedohrávali jsme hráče, střední pásmo nám nic neříkalo. Domácí to dělali dobře, líp než my. V tom jsme se museli zlepšit. Oni se asi trochu uspokojili. Vedeš 3:0 po první třetině, sedneš si do kabiny, seš spokojenej a myslíš si, že se nemůže nic stát. Pak přijde facka, padne gól a začne kolotoč. To se v hokeji stává. Kometa tady asi není moc zvyklá, aby jí to někdo otočil.“
Jsou pro vás góly za Plzeň velkou satisfakcí?
„To jo. Pomohli mi spoluhráči, trenér mě dal k Dědkovi a to je velkej hráč. Klobouk dolů, je radost s ním hrát. Šance pak přijdou. Já jsem za to šťastný. Celou sezonu se trápím s koncovkou, tady to padlo. Přitom venku hraju dobře. Doma mi to moc nejde, ale venku je to dobrý.“
Před pátou brankou se odehrála řada soubojů před brněnským brankovištěm. Byl puk pořád ve hře, nebo ho gólman už držel?
„Puk tam pořád ležel. Hráči (Brna) si hleděli Stračeny a Nicka, puk tam ležel a odrazil se ke mně. Já jsem ho doklepl do prázdné.“
Lehká situace?
„Nick mi to tam přihrával, já jsem dostal puk, ale Sasu (Hovi) mi zmenšil střelecký úhel a já jsem nemohl zakončovat. Snažil jsem se ho tedy vytáhnout z brány. Přihrával jsem Stráčovi, ten trefil beton, a pak už bylo jako když týden nejíš, dáš tam kýbl a nažerte se. Takže jsme to tam ubouchali. Takový góly padají, z brankoviště, hladový. Rozhodují zápasy.“
Vyhecovalo vás i brněnské publikum, které bylo vůči Plzni místy dost nepřátelské?
„Hrál jsem tady poprvé, tady v Rondu, a přijel jsem si diváky užít. Udělali perfektní atmosféru. A že křičeli? To je v nás, asi národní zvyk. Začnou hučet, hulákat, začnou být zlí.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
