Koreis: Když se Čajánek posmívá, měl by se umět postavit jako chlap
ROZHOVOR - Jeho nájezd do zlínského lídra Petra Čajánka odstartoval celou závěrečnou melu. Jakub Koreis si soupeře s číslem 16 vyhledal na ledě, následoval ho většinu svého střídání a pak se do něho pustil. V ten okamžik už se násilí na ledě nedalo zabránit.
„Nešel jsem na led s tím, že se poperu s Čajánkem, ale měli jsme tam dva souboje za střídání a když se vám ten člověk posmívá... už jsme hráli v oslabení, asi už jsme neměli co ztratit, tak mi nervy trochu ruply,“ přiznal Koreis.
Kvůli čemu jste se do něho pustil?
„Čajánek jezdí celý zápas, nadává vám a posmívá se. Rozhodně bych nečekal od hráče, který prošel nároďákem a NHL, že se takhle bude chovat. A když potom dojde na věc, tak z toho utíká.“
Co za slova mezi vámi padlo?
„To se takhle neříká. Ale jenom si myslím, že když už někdo nadává, tak by měl být chlap, aby se tomu postavil čelem, když jde do tuhého. Já jsem k němu měl vždycky respekt, protože to byl vždycky výborný hráč, a tohle mě trochu překvapilo. Na druhou stranu, není to poprvé, co Zlín takové bitky v zápase měl.“
Zlínský tým je názoru, že vás poslal trenér Venera. Je to tak?
„Nebyl tam žádný impuls od nikoho, že se teď porveme. Že by nás trenér na něj poslal, to v žádném případě. Prostě k tomu došlo a stalo se. Samozřejmě beru, že jsem dostal trest ve hře, ale osobně si myslím, že největší tresty by měly být za to, když se dva hráči perou a najednou tam naskáče celá střídačka a mně tam visí pět frajerů na zádech. Nevím, jak to všechno rozhodčí vyřeší.“
Sehrála roli i fustrace vašeho týmu, že jste prohráli další zápas?
„Myslím, že tam bylo hodně šarvátek a byla otázka času, kdy k něčemu dojde. Já samozřejmě chápu bojovnost a Petr Čajánek co si pamatuju byl vždycky bojovný hráč. Ale v okamžiku, kdy se hráči, kteří vedou, posmívají mužstvu, které prohrává, a celý zápas vám nadávají, tak se nemůžou divit, že se potom něco podobného stane.“
