Pardubický útočník Kolář: Můj hattrick? Někdo nahoře to chtěl

Byl to i váš nejlepší zápas za poslední dobu?
„To se nedá říct, rozhodně si nemyslím, že bych nějak zářil. Ono se to někdy sejde a spadne to tam. Někdy potřebujete na tři góly dvacet šancí, jindy vám na hattrick stačí čtyři jako se Zlínem. Někdo nahoře to tak chtěl. Nehrál jsem nijak výjimečně, spíš standardně.“

Diváky jste nadchl jednak bravurně provedeným nájezdem, ale ještě předtím gólem na 3:2, kdy jste se lehce zbavil beka Hamrlíka a rychlou střelou překvapil gólmana Sedláčka…
„Pro brankáře je vždycky těžší, když přijde nenadále změna směru, kolem nohou vyletí puk. Snažil jsem kolem beka rychle vypálit, gólman se musel přesouvat, nevěděl, kam to poletí a proto asi nestihl scvaknout betony.“

A co ten pěkný blafák do bekhendu z nájezdu? Měl jste hned jasno, co uděláte?
„Já vždycky říkám, že je lepší si dopředu něco nachystat. Když improvizujete, většinou to končí nepřesvědčivě. Proto jsem od začátku věděl, co chci udělat. Nacvičenou věc. Pak už je to jen o tom, zda gólman stihne zareagovat. Jsem rád, že to vyšlo. Posledně mi to gólman vyškrábl hokejkou.“

S Pardubicemi jste měli před nájezdy se Zlínem zápornou bilanci v sezoně 1:5, za celý minulý ročník dokonce 1:7. A to už je dost ztracených bodů. Dostává vás to pod tlak před vlastní exekucí?
„Víme o tom, že nájezdy nejsou zrovna naší parádní disciplínou. Naštěstí Růža (gólman Martin Růžička) to zavřel a nepustil nic. Díky němu jsme nájezdy mohli zvládnout.“

Fanoušci protestovali, že se nájezdy nejedou na stranu směrem ke kotli, jeden ze sudích opravil svého kolegu a zvolil druhý směr. Řešili jste to?
„Na to jsem se vůbec nesoustředil. Ani nevím, jaký je klíč, kam se má a nemá jezdit.“

O vás se nikdy nemluvilo jako o střelci, ale co není, může být. Na kontě máte už 16 gólů… Stává se z vás ve třiceti letech kanonýr?
„Pracuju na tom. Trenéři mi cpou pořád do hlavy, ať víc střílím. Asi bych měl střelu využívat víc a ještě víc na střelbě pracovat. Fakt je ten, že já se ve vyloženě střeleckých pozicích moc často neobjevuju, nejdu tolik do zakončení, spíš hledám Honzu Starého, který má lepší ránu než já. Radši akce připravuju druhým.“

Máte najeto na svoji ciferně nejlepší sezonu kariéry, sledujete to?
„Stejně jako každý útočník. Pro ně jsou statistiky důležité a já jsem rád, že se umísťuju nahoře. Je to dané prostorem na přesilovkách, s klukama v lajně se nám daří, během nedávné vítězné šňůry jsme sbírali hodně bodů.“

Čemu všemu přisuzujete, že se vám s parťákem Petrem Koukalem podařilo zabydlet v elitní desítce bodování?
„Hrajeme čtvrtou sezonu první útok a cítíme, že se po nás vyžaduje střílet branky. Dostáváme nejvíc příležitostí, mladší kluci chodí na přesilovky vždycky až po nás. I z toho pramení, že bodů máme nejvíc. Na druhou stranu, z téhle pozice pramení větší zodpovědnost.“

Před lety jste hrával celkem stabilně turnaje Euro Hockey Tour, věříte, že se ještě někdy do národního týmu vrátíte?
„Moc s tím nepočítám, ani nevěřím. Já jako pravé křídlo to budu mít hodně těžké. Na tento post se berou hráči spíš ze zahraničních týmů. Pan Hadamczik moje jméno kdysi zmiňoval v nějakém článku, ale pozvánka nepřišla. A teď už se nominace bude ladit spíš k mistrovství světa.“