Demel si náraz nepamatuje. Ještě teď mi zvoní v uších, říká

Otevřel oči. Ležel ve výstroji, kolem něj doktoři. A 33letý Tomáš Demel v první chvíli vůbec netušil, co se stalo. „Pamatuju si jen své první střídání z toho zápasu. Víc nic,“ líčí. Pořádně se probral až včera ráno, potěšilo ho, že spoluhráči pro něj vyhráli 4:3. Ale v hlavě jako by mu pořád odbíjel sbor kostelních věží…

Když jste definitivně přišel k sobě, zjišťoval jste hned, co se s vámi událo?
„Přesně tak. Už když jsem se v nemocnici na služebně poprvé probudil do reality, pomalu jsem si uvědomoval, co se asi stalo. Ale nevěděl jsem, jak se to celé přihodilo.“

Vzpomenete si na své první myšlenky po procitnutí?
„Nejdřív jsem se zajímal o to, jestli jsem v pořádku. Jestli je všechno tam, kde má být a jestli budu daný dohromady. Zkoušel jsem hýbat rukama, nohama. A všechno dobrý. Jen ta hlava… Ještě teď mi zvoní v uších.“

V prvních okamžicích po srážce vám bez nadsázky šlo o život, měl jste zapadlý jazyk, nenašli vám puls. Dokážete si to vůbec připustit?
„Tím, že jsem teď v pořádku a nic si nepamatuju, to celé jde jako by mimo mě. Přijde mi, že se nebavíme o mně, ale o někom jiném. Nedovedu si představit, že jsem tam ležel se zapadlým jazykem. Nevím… Nevím, co na to říct. Kluci z toho asi nemohli být nadšení, Boleslavští i Vítkovičtí, když tam viděli krev a to, jak doktoři někoho oživují. Umím si představit, že muselo být těžké v zápase pokračovat.“

Po utkání za vámi dorazil Petr Strapáč, který vás na mantinel srazil. Vybavujete si jeho návštěvu?
„Pamatuju si, že tu byl i s masérem. Říkal, že se strašně omlouvá, že ho to trápí. A já mu odpovídal, že to beru, že se tohle bohužel někdy v hokeji stane. Popřál jsem mu, ať se mu daří. Nejsem na něj naštvaný.“

Demela v bezvědomí přikrývali, nebyl to hezký pohled. • pro Sport - Jan PavlíčekSám Strapáč z pátečního zápasu odstoupil, nebyl schopný se soustředit. Svědčí to podle vás o tom, že svá slova myslel upřímně?
„Určitě. Tvrdili mi, že to nebyl faul, třeba to mohla být jen moje chyba, že jsem se nezapřel. Nevím… Nepřeju si, aby z toho (Strapáč) byl nějak poznamenaný. Občas se tyhle věci prostě přihodí. Naštěstí všechno dopadlo dobře.“

Myslíte teď vůbec na návrat zpátky na led? Sezona pro vás zřejmě skončila.
„Je škoda, že jsou před námi zrovna nejdůležitější zápasy. Je mi líto, že u toho s klukama nebudu. To víte, že jsem myslel v první řadě na rodinu. Ale když jsem zjistil, že je můj stav jakž takž dobrý, bylo mi spíš líto, že teď nebudu hrát.“

Vaše přítelkyně na pátečním zápase nebyla, spěchala za vámi do nemocnice. Počítám, že vám okamžitě hokej zakázala, je to tak?
„To ne. Starala se o mě, přála si, ať jsem zdravý. Zákazy hokeje třeba přijdou později, za pár dnů. Až se dám trochu do kupy, tak na mě asi vyrazí i s tímhle. (usměje se)“