Pardubický hrdina Kočí: Jsme lepší, nemůžeme čtyřikrát prohrát!
ROZHOVOR | V sérii s Vítkovicemi si vede znamenitě. A v úterý večer Václav Kočí svůj precizní výkon korunoval vítězným gólem(3:2), jímž zajistil stav čtvrtfinálové série na 2:2. „My víme, že hrajeme dobře. Přeci, když jsme čtyři zápasy lepší, nemůžeme čtyřikrát prohrát,“ říká pardubický obránce.
Z Ostravy se vracíte s remízou. Považujete jednu výhru za splněný úkol?
„Nevím, jestli splněný úkol, protože v pondělí jsme hráli výborný zápas, tahali jsme za delší konec, ale otočilo se to proti nám. Ale zaplaťpámbu za to, že jsme aspoň jeden zápasy tady vyhráli.“
Jaký to byl zápas z vašeho pohledu?
„Podařilo se nám vstup, první třetinu jsme měli docela pod kontrolou, ale ve druhé třetině přišel výpadek. Už před prvním gólem to tam hrozilo. Soupeři se podařilo srovnat a udělat z toho drama. Naštěstí nám pomohl šťastný gól na tři dva. Hodně důležitá byla vyhraná bule. Honza Starý udržel puk na hokejce, posunul mi to a já do toho bouchnul z první. Ještě to tečoval vítkovický hráč.“
Mezi střelce jste se mohl zapsat už v pondělí, najednou jste se zjevil v úniku a chybělo málo, abyste blafákem překonal i gólmana Šindeláře. Mohl jste mít už dva vítězné góly na kontě…
„To mě mrzelo. Na tréninku hrajeme blafáky, tahle soutěž už mě stála docela dost peněz a pak když se do brejku dostanu v zápase, skončí to stejně…“ (usmívá se)
Kdybyste proměnil, dluhy z tréninkových bitev by se vymazaly?
„Tak to určitě ne, protože tam jsem v mínusu minimálně už dva roky. (další úsměv) Kdybych to ale dal, myslím, že bychom vyhráli. Ale už je to pryč, hlavně že jsme to srovnali dnes.“
Jste teď v jisté výhodě oproti soupeři? K dispozici máte dva domácí zápasy…
„Ve vyřazovacích bojích výhoda domácího prostředí neexistuje. Týmy přijdou na led a stejný hokej hrají doma i venku. Pořád stejně. Důležité je hrát dobře z obrany a počkat si na šance, které vždycky přijdou. Máme šikovné útočníky, kteří to ubruslí a gól prostě musí dát.“
Museli jste po pondělku vydatně podporovat gólmana Martina Růžičku, který deset vteřin před koncem pustil vyrovnávací gól?
„On se s tím srovnal. Růža byl na pokoji se Salfou (Dušanem Salfickým), nevím, co se tam dělo, ale Salfa mu určitě pomohl. Sami jste viděli, že se vítkovičtí hráči snažili všechno hrát do brány, stříleli odevšad.“
I přes dvě porážky se dá říct, že jste byli ve všech čtyřech utkáních výraznější než protivník. Cítíte to tak i vy?
„Je to tak. Ale v našem případě jde o to, že musíme proměňovat šance. Jedeme pětkrát na bránu a nedáme góla. Kdežto Vítkovice jedou jednou, bohužel vždycky Ujčík a skončí to gólem. Kdyby jel někdo jiný, třeba to tak nedopadne. V tom je myslím ten hlavní rozdíl mezi námi. Oni příležitosti využívají, my tolik ne.“
Vítkovice vás ještě neporazily v základní hrací době. Lze z toho čerpat sebevědomí?
„My víme, že hrajeme dobře. Přeci, když jsme čtyři zápasy lepší, nemůžeme čtyřikrát prohrát...“
