Koukal: Nic jiného jim nezbývalo, museli nás zkusit řezat
ROZHOVOR | Ať jim dopadne sezona jakkoliv, na tohle nezapomenou. Vítězům 5. semifinále po fenomenální první třetině aplaudovalo 10 tisíc lidí jakoby vyhráli titul. Pekelným rámusem tribuny ocenily brilantní podívanou pardubických bojovníků, kteří si čtyřmi góly připravili Liberec k debaklu 8:1. „Kulisa byla výborná, lidem musím poděkovat, hodně nám pomohli,“ lebedil si kapitán vítězů Petr Koukal.
Rozhodli jste hned v první třetině, byl to pro vás vyloženě ideální zápas?
„Neřekl bych, že bylo rozhodnuto, protože před námi bylo ještě čtyřicet minut. Pomohl nám ještě pátý gól, klíčové bylo ubránění našeho oslabení za stavu 5:1. Kdyby dali gól, mohlo by jim to pomoct k dalšímu. A to bychom se už mohli strachovat. Ale to se nestalo, dokázali jsme to s velkým náskokem udržet do konce druhé části a pak už Liberec trochu šetřil síly.“
Skvělá první třetina překonala vaše představy?
„Bylo to super. Když jsme dali na 2:0, řekli jsme si, že to musíme udržet a hlavně nedostat gól do konce třetiny. A hned další střídání jsem se trefil já a po mně Ráďa (Lukáš Radil). Dostávali jsme se do gólovek a proměňovali je. To rozhodlo. A k tomu připočítejte výborný výkon Růži v brance.“
Po ledě jste se přímo vznášel, po zranění kolene jste předvedl perfektní výkon! Cítil jste se sám dobře?
Jo, bylo to dobrý. K ideálu mi pořád dost chybí, ale je fakt, že první třetina se povedla. Pak to šlo z naší strany zase trochu dolů, jenže ono to nejde hrát v takovém tempu celých šedesát minut. Dobré je, že se v poslední třetině trefili další kluci, zvedne jim to sebevědomí.“
Říká se, že v play off platí jakákoliv výhra. Ale je opravdu jedno, zda soupeře porazíte o gól, nebo ho zřídíte 8:1?
„Je to pořád jedno vítězství. Vítkám jsme v pátém zápase taky dali doma šestku a pak jsme to u nich nezvládli. Ono to může být dvousečný. Kolikrát vám pomůže víc vyloženě vybojovaný zápas než jednoznačný výsledek. My jsme se ale z Vítkovic poučili a do Liberce pojedeme úplně jinak soustředění.“
Pomáhá vám i to, že liberecká frustrace je dost vidět?
„Nevím, jestli pomáhá, ale jim nic jiného nezbylo, než to zkusit řezat. Nemyslím si, že by v tomhle vybočovali víc než Vítkovice nebo jiný mančaft. Mají na to typy hráčů, tak to dělat budou. My to musíme skousnout, přejít to. Mít hlavu nahoře, dávat rychle puky od sebe, abychom se vyhnuli zranění.“
Nebál jste se, že nahánění Davida Šticha v závěru zápasu přeroste v hromadnou bitku?
„Ne, nebál. Teď se tresty (disciplinární) rozdávají jako na běžícím páse, takže si toho je každý vědom a dává si pozor. Štich sice nebude v úterý hrát, ale to nám je jedno. Tak za něj nastoupí někdo jinej.“
Co si říkáte, když Šticha vidíte, jak si to chce s někým z vás vyřídit?
„On má takovou povahu, chce se mydlit, tak to mydlí… Někdo to mydlí, jiný to neumí. Asi to neunesl, ale to je jedno.“
