Medailí mohlo být i víc, tvrdí pardubický manažer Kusý

Nakolik jste spokojený s dosavadní sbírkou medailí za poslední desetiletku?
„Sám se sebou nejsem spokojený nikdy, vždy je co zlepšovat. Mohli jsme toho získat víc. I v jiných sezonách jsme měli k dispozici výborné mužstvo, ovšem některé okolnosti byly proti. Zranění klíčových hráčů, nebo jsme jednou začínali sezonu 17 zápasy venku. Což nás stálo play off.“

Dáte do kupy pět hvězd, bez nichž byste na slušnou sbírku nedosáhli?
„Ježíš, to po mně nechtějte, strašně nerad bych na někoho zapomněl. Bylo jich moc. Musím jmenovat Láďu Lubinu, ten neskutečně oddřel finále 2003. Když naši hráči v pátém zápase viděli, jak už nesou pohár soupeři, nevídaně se vzepjali, otočili zápas, další v Praze vyhráli. Ale bohužel jsme padli v sedmém.“

Kdo dál?
„Těžko zůstaneme na pěti jménech, je jich víc než deset. Měli jsme velké štěstí na kluky jako jsou Petr Sýkora, Tomáš Rolinek, Petr Koukal, Honza Kolář, Jirka Dopita, Michal Mikeska, Tomáš Blažek, Aleš Píša, Dominik Hašek, Aleš Hemský, Honza Bulis, Petr Průcha, jmenovat musím Milana Hejduka. V posledních letech si mužstvo nedokážu představit bez Rado Somíka. Strašně nerad bych na někoho zapomněl, je jich hodně. Na svůj top time čeká Honza Starý, pro mě vynikající hokejista.“

V čem tkví pardubická síla? V systému práce, v tradici, ve značce, nebo jde o duch klubu?
„Určitě systém práce, to samé tradice. Musíme mít kliku na lidi, kteří vás to nechají dělat podle vašeho modelu. Musí vám věřit. Přesto nemusíte být úspěšný. Dělat GM v Česku je úplně něco jiného než v NHL nebo v Rusku. Tam řešíte jen sportovní záležitosti, díky prostředkům klubu a početnému personálu okolo máte volné ruce. Kdežto u nás je manažerská funkce minimálně ztrojená. A hlavně řešíte rozpočet klubu. Většinou můžete utratit jen to, co si sám seženete. Finance jsou alfou a omegou všeho. Také jsme měli problémy. Tři roky dozadu jsme se kvůli změnám v marketingové strategii významného partnera a pár dalšími souvislostmi příliš rozmáchli a dostali se do takřka neřešitelných potíží. Celá sezona byla špatná, a to i výsledkově. Nepřijít někdy v únoru Roman Šmidberský, tak jsme byli na nejlepší cestě se položit a skončit v likvidaci.“

Vážně to bylo tak na hraně?
„V půlce sezony jsme se dostali do kritického bodu. A v tu chvíli Roman Šmidberský přišel a dokázal nasypat do klubu desítky milionů korun. Díky nim jsme se přehoupli přes akutní objektivní problémy. Tenkrát to nebylo příjemné období. Roman prokázal, že je patriot.“

Máte vykalkulováno, kolik klub vydělá na úspěšném tažení play off? Těžko se věří vyjádřením, že jde o takřka ztrátovou akci kvůli prémiím pro hráče.
„Každý výdělek použijete na další ročník, nebo jím lepíte nějakou díru. Od 90. let jsme za sebou vlekli kumulovanou ztrátu, která vznikla ještě z dob přechodu ze socialismu. Mění se režimy, ale účetnictví je neúprosné. Můžeme utratit jen to, co máme. Nic víc. A hlavně, chcete-li hrát nahoře, pravidelně o medaile, musíte mít dobré hráče. A dobrý hráč stojí peníze. Má totiž možnost hrát jinde po Evropě a téměř vždy ho zajímá hlavně výdělek. Také u nás jsou pro hráče nastaveny bonusy za postupy jednotlivými koly, tudíž vstupné plus minus kryje 70 procent nákladů. Třicet procent zbývá klubu.“

A co bonusy od partnerů za úspěšné tažení?
„I to bývá ukotveno ve smlouvách, nicméně poslední dobou to moc nefunguje, firmy nemají tolik peněz. Nejsou ochotné to podepisovat. Je to logické.“

Na finále jste zvolili relaci od 300 do 550 korun. Jak ji obhájíte?
„Naší povinností je vést klub v černých číslech. Máme rádi naše fanoušky, ale desátého musím mít na výplaty v klubu a patnáctého na všechny faktury a složenky. Nechci si stěžovat, ale některé extraligové kluby dostávají od komunálních orgánů až 40 milionů ročně, aby svým občanům zajistili určitý standard zábavy. U nás to tak není. My jsme za pronájem arény zaplatili od roku 2001 185 milionů korun a dalších více než 12 milionů státu na daních z příjmu. Zpět jsme dostali 110 milionů na mládež. Do haly jsme tedy zaplatili 75 milionů ze svého. A to je docela dost. Něco stojí i výchova mládeže.“

Kolik zhruba utržíte při finále na vstupném? Může jít zhruba o 3,5 milionu na zápas?
„Daleko míň. Musíte si uvědomit, že kolem osmi set lístků dostanou smluvní partneři klubu, další stovky se rozmělní mezi hosty a hráče.“

Nynější euforie mezi fanoušky je veliká, ale přijde mi, že úroveň jejich nálady během základní části rok od roku klesá, pískot z tribun je docela častý. Stačí nepovedená přesilovka a lidé dají najevo otrávenost…
„Pardubičtí fanoušci jsou strašně nároční. Já na to mám dva náhledy. Divák si zaplatil, má právo vidět stoprocentní výkon a vyjádřit svůj názor na to. Druhá rovina je to, že hráč není robot, kdo udělá víc chyb, prohrává. Ve společnosti zakořenila frustrace a lidi se v mnoha případech nejdou na hokej pobavit, ale vybít. To je zásadní rozdíl mezi chápáním hokeje v zámoří a tady. Fanoušek tu má pocit, že si nekoupil vstupenku na zápas, který může dopadnout všelijak, ale že si opatřil lístek na úspěch. Řekne si: Zaplatil jsem vstupné, chci vidět výhru. Když ne, všichni jste šmejdi…“

V závěru základní fáze se propíral zvláštní duel s Třincem, který potřeboval vyhrát. A vyhrál.
„Víte, když hráčům nevyjde zápas, většinový divák použije normu, kterou je zvyklý dennodenně čerpat z novin a televize. Všude samé lhaní a krádeže. A tuto normu podvodu automaticky použije i k našemu zápasu. S tím já ale nemůžu souhlasit. Nevěřím tomu, že některý z mých hráčů dělá takové věci. Nemám důvod jim nevěřit. Že se zápas nepodaří, to se stane. Sport není pásová výroba. Viděl jsem stovky zápasů v cizině a podobné je to všude. Včetně NHL.“

Postupem do finále vám vyšla sázka na Ladislava Lubinu. Kolik lidí vás nabádalo, abyste ho nebral hlavně kvůli jeho průšvihu s autonehodou, při níž zemřel otec fotbalisty Lokvence?
„Byl vůči tomu značný odpor od mnoha lidí. Tohle je těžké téma. Tohle stigma si ponese s sebou navždycky. Ta věc se nedá nijak odčinit. Všechny nynější právní záležitosti (pozůstalí požadují odškodné přes 6 milionů) jsou čistě Láďovou soukromou věcí, s klubem to nemá nic společného. Já ho znám třicet let, dopustil se mnoha životních chyb, sám o mnoha vím a nebylo to jednoduché. V současnosti se Láďa chová dobře a stejně tak vykonává svoji práci. Zkrátka jsme zaměstnali odborníka, který hokeji dává všechno. S tou věcí se musí vypořádat sám.“

Čím jste ostatní přesvědčil, že má cenu trenéra Lubinu pustit k týmu?
„Musel jsem to vzít na sebe. Bez souhlasu managementu by to samozřejmě nešlo. Tohle je složitá věc, stala se tragická událost, ale mluvit se o ni musí, pro hodně lidí je to pořád živé téma. Mlčení by navozovalo zbytečné spekulace.“

Zůstávají trenéři Hynek s Lubinou i na příští sezonu?
„Veškeré změny v týmu nechceme komentovat dříve, než skončí sezona. Můžu říct to, že od loňského podzimu usilovně pracujeme na stavbě týmu.“

Všeobecně se očekává, že tým opustí kapitán Petr Koukal…
„Může se to stát. Petr tu odehrál vynikající kariéru a v případě, že dostane nabídku ze zahraničí, třeba z Ruska, logicky ji bude chtít využít. Naše nabídku lze s ruskou těžko srovnávat. Petr ji od nás má a v případě, že na ni kývne, může využít klauzule a odejít ven v době trvání kontraktu. Rádi bychom ho tu udrželi za jakýchkoliv okolností. Já osobně mu zahraniční angažmá přeju a on sám ví, že se k nám může kdykoliv vrátit. Petr tu odvedl naprosté maximum.“

* Pardubice se v případě vyhraného finále osamostatní na první příčce, při porážce se dotáhnou na Slavii. Kometa stoprocentně předčí Liberec a týmy pod ním.