Válečník Hollweg po dalším triumfu: Uvědomte si, s kým se rvete!
Chceš si to rozdat? Vážně chceš? Tak pojď! Ryan Hollweg zase rozpumpoval plzeňský stadion. V náramné páteční bitvě o čelo tabulky s Kometou (3:4) ho při jedné ze strkanic vyzval na souboj stokilový bek Tomáš Malec, kterému ale americký knírač rychle naložil. Skoro sedm tisíc lidí v aréně skandovalo jediné jméno…
Porážka, druhá v řadě, ho hlodala. Ale přece jen, ta úspěšná rvačka za to stála. S tou byl Ryan Hollweg náležitě spokojený. „Dohrával jsem souboj za brankou a oni po mně trochu šli, což jsem cítil. Skončilo to shozenými rukavicemi, bylo to vzájemné,“ popisoval plzeňský renegát její vznik.
Opravdu šlo o vzájemnou výzvu k souboji? Spíš se zdálo, že se vám do bitky moc nechce.
„Víte, znám místní pravidla a snažím se jimi řídit. Potřebuju se proto vždycky ujistit, že se porvat chceme oba. Já s tím nemám problém, jsem připravený neustále, a když po mě tentokrát (Malec) vystartoval, rozhodně už jsem nehodlal couvnout. A bylo to v pohodě. Podle nových pravidel už jsme za to nemuseli rovnou do kabiny, což je podle mě dobře. Hře to pomůže.“
Když se porvete a můžete pokračovat v utkání, to vám vyhovuje, že?
„Přesně tak. A je to správné. Vždyť nikdo nedělal nic stupidního. Jenom si to jeden tvrdý chlap rozdal s dalším tvrďákem. Tak to má být, je to férové. Ani potom se nedělo nic divokého, tohle prostě hokej přináší a fanoušky to baví.“
Zvlášť ty plzeňské, kterým jste po hromovém vyvolávání vašeho jména pokynul z trestné lavice zaťatou pěstí…
(s úsměvem přikyvuje) „Nádhera! Tohle mě ohromně napumpuje. Podpora, jakou od místních fandů dostávám, je neuvěřitelná. Chci jim moc poděkovat za to, jak nás všechny povzbuzují.“
Po rvačce jste gestikuloval i směrem k Malcovi. Proč jste si klepal na hlavu?
„To aby si uvědomil, s kým se chce rvát. Aby nejdřív myslel. Když se do mě chce pustit, měl by být nachystaný… Nešlo ale o nic zlého. V takových chvílích jsme na sebe nabroušení, ale to je všechno jen hra. Na konci si potřeseme rukou a už jdeme na další zápas.“
Soupeř šel skutečně brzy k ledu. Tahle bitka asi byla jedna z vašich nejkratších, souhlasíte?
„Určitě. Pořád říkám, že není třeba si zbytečně omlacovat ruce. Čím míň ran musím rozdat, tím líp…“ (směje se)
Vzpomněl jste si na poslední souboj s Kometou, při němž jste byl vyloučený do konce a pak dostal šestizápasový distanc?
„Jo, myslel jsem na to. Těšil jsem se, až proti nim dostanu další možnost. Tentokrát jsem hrál o něco chytřeji, víc jsem se kontroloval. Jen škoda, že to nevedlo k výhře.“
Takhle vypjaté souboje, jako byl ten páteční, vám sedí, že?
„Jo. Není tajemství, že moje hra je tvrdá. Brno hraje fyzický hokej a přesně to chceme ukazovat i my. Naše lajna se o to postarala, hlavně kluci jako Dvořka (Michal Dvořák – vyslovuje česky) a Nicky Johnson. Chodíme do těla a snažíme se získat výhodu na naši stranu. Nejde říct, že by tohle byl zrovna v podání našeho týmu povedený zápas, protože jsme nedokázali vyhrát, ale podle mě to muselo lidi bavit. Bylo v tom všechno, fyzická hra i hodně gólů. Je jasné, že bychom si přáli jiný výsledek, ale musíme si z toho vzít, co jenom můžeme, a v neděli podat dobrý výkon.“
Očima soupeře Bouli mám od ledu„On (Hollweg) šel v rohu do našeho hráče, do Leoše Čermáka, a myslím, že mu dal loktem. Proto jsem na něho vystartoval a najednou to začalo. Bylo to potom všechno vcelku rychlé. Neviděl bych to ani jako bitku. Nevím, jestli mě stáhnul dolů, nebo jsem uklouzl, ale spadl jsem a dal jsem si hlavou o led. Musím říct, že mi v ní pěkně zadunělo. Odtud mám tu bouli… Ale je to v pohodě.“ Tomáš Malec, obránce Komety |
