Pardubický vlastník Šmidberský: Za odchodem Kusého si stojím
S Kusým titul, bez něj trápení. I tak lze popsat dění v Pardubicích. Jarní personální výbuch v táboře mistrů je pro leckoho jasným důvodem trablů hokejového velkoklubu. S tím však nechoďte na jeho vlastníka Romana Šmidberského. „Klub jde dopředu,“ nepochybuje o rozhodnutí, které dlouholetého generálního manažera vystřelilo postupně až do fotbalové Slavie.
Upřímně, nečekal jste potíže poté, co jste z klubu vyvedl Zbyňka Kusého?
„V mých očích jde o jednoznačně pozitivní změnu. Nechci zacházet do detailů, jsem však přesvědčen, že klub jde dopředu. Odchod Zbyňka Kusého byl vyvrcholením personální přeměny, která nastala mých příchodem do hokeje. V té době bylo majoritním vlastníkem klubu město a byl zralý na vyhlášení konkursu. Od té doby jsme se posunuli mnohem dál, postupně začínáme žít jako klasická firma. A to je základní předpoklad pro standardní fungování bez existenčních problémů.“
Zbyněk Kusý míval kabinu pod kontrolou, hráče v případě potřeby umravnil drsným proslovem. Což je potřeba umět. Zvládne to samé jeho nástupce Ondřej Šebek, mnohem víc obchodník než hokejový manažer?
„Je fakt, že oba jsou velice rozdílní. Víte, ono je třeba rozlišovat, jak někdo sám sebe prezentuje směrem k médiím a jak je to ve skutečnosti uvnitř klubu. Nebo vám to řeknu ještě jinak. To, co mi řekne Ondřej Šebek je pravda. Což je pro mě veliký přínos a krok kupředu. To tam klidně napište.“
„Rozumím tomu, že naše fanoušky zajímá jedině umístění. Pokud jsme první, paráda, pokud devátí, stojí všechno za prd. A neřeší už, zda je klub uvnitř zdravější než dříve či nikoli. Přitom základním parametrem, aby to šlapalo na ledě, je zdravé fungování firmy. Vezměte si jarní čtvrtfinále s Vítkovicemi. Stačila půlminuta a byli jsme venku. Stát se to, možná by naši hráči nebyli dnes tak na kopci a hráli kolem čtvrtého, pátého místa. Tohle je sport. Aby však na hřišti vše běželo jak má, musí se odvádět kvalitní práce v ústředí klubu. V tomto směru došlo k velkému posunu, nový tým lidí pracuje velice dobře. Navíc, to co nyní potkává nás, zažili na vlastní kůži nedávno v Třinci nebo ve Varech, kde se po titulu trápili.“
Ani jednou jste tedy nezapochyboval o odvolání Pavla Hynka?
„Ne. Opravdu ne. Podle mě šlo o správný krok. To není nic negativního vůči Pavlovi, lidsky spolu naprosto v pohodě vycházíme. Tvrdím ale, že bylo zapotřebí zajistit nový impuls. Kdybych tomuto kroku nevěřil, nejdeme do něj. To je jisté.“
Jste naštvaný na hráče, na své zaměstnance za to, co na ledě produkují?
„Naštvaný ne. Zklamaný ano. S několika hráči jsem mluvil a cítím z nich, jak jsou sami nešťastní. Pořád tam vidím dopad mistrovské sezony, teď si zkrátka musíme sednout zpátky na zem. Hráči, kteří u toho byli, si moc dobře uvědomují, že je zpátky nedostane nic jiného než dřina. Nikdo jiný to za ně na ledě neodvede. Pořád máme dostatek času to změnit. Na předsezonních cílech nic neměníme. Chceme hrát play off a tam jít co nejdál. A že u nás dochází za pochodu ke změnám, je především důkaz, že nám nynější potíže nejsou jedno. V Pardubicích je krásně, když se hokeji daří, ale zároveň je to o to bolestivější, pokud to hokeji nejde. S tím se všichni musíme vyrovnat.“
V sezoně po oslavách titulu na jaře 2010 jste problémy neměli a skončili třetí. Čím to bylo?
„Tam nastal jeden důležitý moment. Dva dny před nástupem do další přípravy na novou sezonu nám tehdejší trenér (Václav Sýkora) oznámil, ať si děláme, co chceme, ale že jde do Petrohradu. Přišel jiný kouč (Josef Jandač), jenž nám doslova řekl, ať mu s titulem políbíme prdel, že to už je pryč, přichází jeho sezona, v níž chce být úspěšný. Jednalo se o možná zásadní bod zlomu, který dal zapomenout na veškeré pardubické propady po mistrovských ročnících. To je to zmiňované a potřebné zúžení mantinelů po titulu. Díky tomu možná nenastal klasický pád a my brali bronz.“
„Nebrali. Věc s panem Trličíkem měla rychlý průběh. Jde o velmi kvalitního trenéra, proto jsme po něm sáhli. A i z toho důvodu, že nenajdete mnoho schopných trenérů, kteří by seděli doma.“
Po titulu odešli lídři Petr Koukal s Janem Kolářem. Tyto ztráty se těžko nahrazují, přesto platí, že náhrady v podobě Krise Beeche a Pavla Brendla se moc nepovedly. Váš názor?
„Nutno říct, že jsme měli nulový vliv na plány obou kluků Končily jim smlouvy a rozhodli se odejít do zahraničí. Chápu je, že si zvolili Rusko. Nahradit takové hráče je složité, vždy je to ale o lidech a jejich chuti pracovat. A tady se jednoznačně ukázalo, že minimálně Kris Beech nepodával adekvátní výkony a ani nechtěl makat na tom, aby je předváděl. Proto už za nás nehraje.“
A Pavel Brendl? Nejprve dostal „opušťák“ na zlepšení kondice, poté laboroval se zády. Uvažujete o jeho výměně či odchodu?
„Pavel dosud v každé sezoně dokázal góly dávat, což byla naše základní úvaha při jeho pořizování. Nastoupil na kondiční trénink, poté jsme se sešli, promluvili si o tom všem a teď pevně věřím, že bude přínosem pro mužstvo. Proto jsme ho sem brali.“
Proslýchá se, že pardubické hráče trápí opožděné výplaty a že se to může odrážet na jejich nestabilních výkonech. Je pravda, že jim mzdy na konta nechodí včas?
„Řeknu to následovně. Naše platební morálka směrem k hráčům je nejlepší v extralize. Nemyslím si, že toto je téma.“
„Nechci a neumím komentovat konkrétní jména, pokaždé je lepší referovat o události, která je hotová a na stole. Navíc by dotyční hráči nebyli rádi, pokud by jejich jména vyšla ven. V každém případě se v úzkém kruhu vedení bavíme o tom, jak a kdo má tvořit složení mužstva. O tom nemusí nikdo pochybovat. Rozumím tomu, že by fanoušci chtěli slyšet konkrétní jména, ale nejde to.“
