Září ve Fantasy, teď je v reprezentaci. Pomohla mi, říká Doudera
ROZHOVOR | Občas by se měl štípnout, jestli se mu to nezdá. Kladenský obránce Milan Doudera vyletěl v ostře sledovanou personu. Nejen kvůli výsledkům v iSport Fantasy, ale nově i díky pozvánce do reprezentace na Karjalu. „Ale stále jsem nohama při zemi. Je spousta hráčů, kteří měli takovou chvilkovou slávu, pak jim to stouplo do hlavy a už o nich není slyšet,“ říká 20letý bek.
Mohla vám pomoct i výtečná bilance v rámci iSport Fantasy? Od začátku extraligy patříte k hráčům, kteří se za nízkou cenu mimořádně vyplatí.
„Možná jo. Kolem té soutěže se toho dost napsalo, vyšlo i pár článků přímo o mně. Takže třeba i díky tomu si mě mohl pan Hadamczik více všimnout a začal mě intenzivněji sledovat. A potom mě na základě mých výkonů vybral.“
Jak moc vám pomáhá, že v Kladně hraje i obránce Tomáš Kaberle, váš dlouholetý vzor?
„Je to pro mě neuvěřitelná škola. Vždycky jsem říkal, že se mi líbí jeho styl a snažím se ho kopírovat. Takovou hru založenou na dobré rozehrávce a podpoře útoku mám rád.“
Pokud byste spolu nastupovali v jedné obraně v reprezentaci, kdo by bránil?
(usměje se) „To by byla bomba! Měl bych obrovskou radost... Ale záleží na trenérech, jak to složí. A pokud jde o bránění, určitě bychom to zvládli. Dopředu, ale i dozadu. Hrozně mi pomohlo i to, že jsem během výluky měl tu čest hrát vedle Marka Židlického. Právě oni mě vytáhli nahoru.“
Přenesete si zdravou drzost při vašich akcích i do národního týmu?
„Budu se snažit držet toho svého stylu hokeje, který mi přináší úspěch. Mám to v krvi a myslím, že kdo neriskuje, nevyhrává. Věřím si i při některých riskantních akcích. Ale pochopitelně jsem si vědomý toho, že reprezentace je na úplně jiné úrovni než extraliga. Půjdu do toho s pokorou. Uvidím, jak to bude vypadat. A podle toho přizpůsobím i hru.“
Jste teď v centru dění, nezamává to s vámi?
„Snažím se být pořád nohama pevně na zemi, neustále na sobě pracuju. Protože byla spousta hráčů, kteří si takhle v mládí užívali podobnou chvilkovou slávu, ale stouplo jim to do hlavy a teď už o nich vůbec není slyšet. Snažím se pořád být skromný.“
