Haluz od červené a gól! Jednou za tři roky to tam spadne, věděl Klesla
Počkal si na něj půlku základní části. Ale z prvního gólu, který po návratu z NHL v extralize trefil, mohl mít Rostislav Klesla radost spíš škodolibou. Nahození z poloviny hřiště jako primární ohrožení klece nezamýšlel. To až náramnou bombu, kterou lídra uklidnil ve třetí třetině, třinecký kapitán řádně oslavil. Díky jeho příspěvku srazili Oceláři zpupného nováčka nakonec 5:2.
Pokus, jakým jste v desáté minutě vyhnal boleslavského brankáře z branky, asi člověk z poloviny hřiště nenahazuje s cílem dát gól, že?
„Určitě ne, ale zároveň se aspoň každým takovým nahozením snažíte ztížit gólmanovi práci. Je třeba, aby to dva tři metry před ním skočilo. No a jednou za tři čtyři roky to tam pak takhle spadne. (usměje se) To je vidět všude. Jde jen o to, trefit bránu, aby nebyl icing a když to vyjde, je to opravdu jen štěstí. Ale někdy se to stává.“
Nestál první gól sezony za výraznější oslavu než úsměv a pokrčení rameny?
„Ne, vždyť by nebylo fér tam nějak skákat radostí. Člověk se musí vžít do kůže toho brankáře, není to pro něj jednoduché.“
Platí ve vašem případě zákonitost, že haluz zlomí prokletí? Svůj druhý zásah jste totiž trefil náramně.
„Je to možné. Letos jsem měl docela dost střel, ale nějak to tam nepadalo. Ale jsem se s tím nestresoval, hlavně jde o to, aby se nám dařilo, což zatím vychází. Sbíráme výhry, šlape nám to dobře, to je nejdůležitější. Všichni hráči mají v kabině svoji cenu a je jedno, jestli góly dávají nebo blokují střely. Každý zápas máme jiného hrdinu a góly se rozprostřou mezi všechny lajny. Právě v tom tkví naše kouzlo, že nespoléháme jen na jednu pětku.“
Taky vám přišlo, že váš druhý – a podařený – zásah zlomil boleslavský odpor?
„Jo jo. Oni kluci v útoku to dobře točí a je potřeba si trochu najet. Po rotaci mi přišel puk a já tvrdě vystřelil nahoru, někdo stínil, takže gólman neviděl… A co se týká Boleslavských, ti opravdu hráli dobře. Vytáhli to, z protiútoků se snažili nás zatlačit, výborně forčekovali, obzvlášť ve druhé třetině. My si s tím nějak nevěděli rady, trochu jsme zaspali, přestali jsme bruslit, ale nakonec jsme to zlomili. Trpělivě jsme si počkali na šance, o nichž jsme věděli, že zase přijdou.“
