Netradiční bitka. Borci skončili na zemi, aniž by si dali ránu
Duely Vítkovic s Plzní bitky přitahují. V předešlém vzájemném duelu si to na ledě rozdali David Štich a Ryan Hollweg. Tentokrát je zastoupili Tomáš Pastor a Miroslav Preisinger. Na rány ovšem nedošlo, Pastor plzeňského útočníka povalil bleskově k ledu. Bylo to jediné vítězství Ostravanů – zápas ztratili 2:4. Přestože v něm dvakrát vedli a zejména ve druhé třetině byli výrazně lepší.
„Bitka? Pramenila i z frustace z mého výkonu a taky jsem chtěl tým nakopnout, protože první třetina nebyla z naší strany nejlepší,“ líčil ostravský obránce Tomáš Pastor. „Druhá třetina byla lepší, ale chtěl jsem tomu dát ještě impulz, abychom do toho šli na sto procent.“
Pastor kývnul ve 33. minutě na útočníka Preisingera, oba sundali helmy, zahodili rukavice a chvíli před sebou kroužili. Pastor pak uchopil rivala za dres a povalil k zemi. Na rány ani nedošlo. „Jsou tady dobří diváci, dobrá atmosféra a emoce v takových zápasech stoupnou,“ přemítal Preisinger nad tím, proč zápasy Vítkovic s Plzní bitky přitahují.
Přestože je Preisinger kus chlapa (183 cm/78 kg), do rvačky s takřka dvoumetrovým Pastorem (190/93) se mu moc nechtělo. „Takový je ale hokej, vyvinulo se to,“ pousmál se Preisinger. „V té chvíli se nedíváte, jak je ten druhý velký. A když dostanete v bitce s větším, tak to alespoň není taková hanba, jako kdyby to bylo s menším.“
Náladu si Preisinger vylepšil po návratu z trestné lavice. Měl druhou asistenci na vítězný Hrňův gól. „Snažil jsem se na trestné hýbat, abych nezamrzl, jsem za to rád.“ Pastor naopak musel se spoluhráči překousnout zklamání a prohru. Ostravané šli do poslední části za stavu 2:1, ovšem za necelé čtyři minuty dostali tři góly a padli 2:4.
"Nějaký psychický vliv mělo určitě vyrovnání na 2:2, ale my se musíme v takových momentech vzpamatovat,“ říkal Pastor. „Když už dosteneme gól, tak nesmíme být uzavření a mít strach hrát hokej. Musíme pokračovat v naší hře dál. Je sice fakt, že máme mladý tým a asi si to moc vnitřně připouštíme, že musíme body udělat. Nevím…“
