Poslední velký objev českého hokeje? A proč ne? David Kämpf byl vždy považován za talent, ale nikdy ne takový, aby uspěl na draftu NHL. Rozkvetl později: v polovině ledna oslavil 22. narozeniny. „Vždy jsem chtěl být lepší než ostatní, díky této vlastnosti jsem tam, kde jsem,“ říká útočník chomutovských Pirátů.
Trénink Pirátů skončil před několika desítkami minut. Na ledě jsou jedni z posledních Davidové Kaše a Kämpf. Nadějní odchovanci, na které je klub hrdý. „Ti dva většinou odchází poslední,“ usmívá se chomutovský rolbař Martin Ritter, který čeká na to, až mladíci opustí led.
Právě Kämpf zažívá zlomový ročník. V extraligové produktivitě je čtrnáctý s bilancí 41 zápasů a 29 bodů (14+15). Byl nominován na obě reprezentační akce sezony a především na prosincovém Channel One Cupu zazářil, byl jedním z nejlepších českých útočníků. „Z turnaje jsem se vrátil nabitý sebevědomím, to je pravda, ale ten můj vzestupu se snažím moc neřešit. Jedu pořád stejně. Jenom chci být ještě o něco lepší, to je všechno,“ povídá skromně.
Kämpf je zkrátka takový. Moc toho nenamluví, i spoluhráči o něm říkají, že je to ten tišší. Hovoří za něj především výkony. A ještě něco. Kondice!
V hokeji je totiž jakýmsi obojživelníkem. Je skvělý na ledě i na suchu: zamiloval si dřinu v posilovně. „Nejdřív jsem to dělal kvůli hokeji, ale postupem času se z toho stal koníček, mám to rád. Stala se z toho láska,“ přiznává s úsměvem. „Nezažil jsem hráče, který by tak pravidelně chodil na suchou, téměř pokaždé vyjma zápasových dnů,“ pokyvuje hlavou chomutovský asistent Jan Šťastný: „Má to v sobě asi i díky akademii, v níž se na přípravu mimo led hodně dbá.“
„Skoro z posilovny ani nevyleze, je tam pořád, sedí mu to,“ doplňuje Kaše. „Můžete vidět, že je na ledě hodně silnej na puku. Hodně zesílil a vyhovuje mu to,“ doplňuje.
Když se focení pro deník Sport v posilovně protahovalo, fotograf se omlouval: „Nechci vás strhat.“ Kondiční kouč Petr Švehla ale s úsměvem odvětil: „On strhat nejde.“ Nádrž energie jeho svěřence je zřejmě bezedná.
Velkým Kämpfovým parťákem v posledních letech není nikdo z vrstevníků užívajících si mládí, ale právě kondiční kouč Švehla, bývalý zápasník, jenž se v klubu stará o fyzickou připravenost hráčů. „On mě všechno naučil, za všechno vděčím jemu. Díky bohu za to, že jsem ho potkal,“ je vděčný Kämpf.
Pracovitost. Tuto vlastnost zmínil několikrát. Vděčí jí za to, že se prosadil. Zatím. I když to tak vždycky úplně nevypadalo. V žákovských kategoriích nebyl tím nejlepším. Ale makal na sobě.
„Špatný jsem nebyl, ale nedominoval jsem. To se změnilo asi až ve starším dorostu, hlavně díky pracovitosti, tu mám v sobě odmala. Vždy mě hnalo to, že jsem chtěl být lepší než ostatní,“ vyznává se.
Draft NHL je určitým ukazatelem, jak na tom daný hráč je. Kämpfa si však nikdo nevybral první rok, když mu bylo osmnáct. Ani rok nato – a ani v posledním možném ročníku, přestože si dvakrát zahrál na šampionátu juniorů. Zato Ondřej Kaše, jeho hokejové dvojče, na draftu uspěl a nyní hraje za Anaheim. O Kämpfa ale v zámoří tehdy nestáli.
„Vždycky byly náznaky, měl jsem jednání se skauty, ale bohužel to nikdy nevyšlo. Ale bral jsem to s nadhledem, nebyl jsem z toho přejetej,“ vzpomíná. „V mládežnických reprezentacích jsem si uvědomil, že nejlepší hokej je úplně někde jinde. Když jsem byl poprvé v šestnáctkách nebo osmnáctkách, byl jsem z toho vykulený. Hrál jsem třeba proti McDavidovi, ten byl výjimečný už v patnácti,“ hodnotí současnou vycházející superstar NHL.
Znovu by si proti němu chtěl zahrát. Ze snu o zámořské lize se ještě neprobudil, přestože na ni nemyslí dnes a denně. „Pořád věřím, že se to jednou může povést. Nevzdávám to. NHL a KHL nemám na stejné úrovni, zámoří je pro mě víc. Je to můj další cíl,“ netají se ambicemi.
Takový je Kämpf. Když si nějaký cíl vytyčí, skoro vždycky se k němu propracuje. Alespoň zatím to tak funguje.
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
