Holaň probral Pardubice i 19letým brankářem: Byl to risk, ale vyšel
Nad hokejovými Pardubicemi vykouklo Slunce. Ne, mraky nejsou definitivně pryč, zase stačí pár porážek a přiženou se. Ale tým se vyhrabal z největší kaše, dokázal si, že taky umí vyhrát. Z posledních tří zápasů mu to vyšlo dvakrát. „Věřím, že když budeme prohlubovat naši práci, můžeme se měřit s kýmkoliv,“ říká trenér Miloš Holaň. Dokázat toho potřebuje ale ještě hodně. Třeba? Zastavit domácí porážky.
Holaňovi jedna věc vyšla naprosto mistrovsky. Když se Pardubice utápěly v největších potížích, šel do rizika a z Litoměřic vytáhl brankáře Milana Kloučka, devatenáctiletého odchovance, kterého umístil klub do první ligy. Ať se omlátí. Přišel, odchytal tři zápasy a Dynamo s ním pokaždé bodovalo. „Když nás měl podržet, udělal to,“ chválí ho trenér.
Dýchá se už v Pardubicích lépe, když se podařilo zatočit s vysokými výsledky a porážkami?
„Dýchá a nejenom nám trenérům, i hráčům. Nálada vždycky hodně záleží na výsledcích, teď se nám začalo konečně dařit. Herně to od začátku nebylo špatné, jen chyběly ty příspěvky do tabulky. Najednou tam jsou pozitiva, výhra na Spartě, výhra v Litvínově... To jsou plusy do tabulky pravdy. Psychicky nám to musí pomoci, že práce nevyjde vniveč.“
Jenže v tabulce pravdy vám ale taky skáčou těžké mínusy za domácí ztráty. Jak odstranit tenhle aspekt, že ve vlastním království to nejde?
„Už v Litvínově na tiskovce jsem měl na jazyku, že řeknu, aby nám přeložili všechny zápasy ven. (usměje se) Kluci jsou asi víc uvolnění, prostředí našeho zimáku je možná svazuje. Ale nedává mi to moc smysl. Jsou profíci, navíc hrát v Pardubicích, to je přeci nádhera, znám tady každý kousek ledu, proč bych tam měl hledat nějaký problém?“
Přehráli jste na svém hřišti Chomutov, nad Kometou vedli 3:0 a váš tým pokaždé odešel s nulou. Dá se nějak definovat proč?
„Například chyběl gól v přesilovce, ten nám tedy schází dodnes. Taky byl problém, že hra nějak vypadala, ale jak jsme dostali gól, začalo se to s námi sypat dolů.“
Tak ve vašich přesilovkách góly ale padají, už jich bylo pět...
„Já vím bohužel, do naší branky. (hořce se usměje) Neumím si vysvětlit, v čem tohle tkví, protože vždycky jde o velké individuální chyby a selhání jednotlivce.“
V době největšího zmaru jste před zápasem se Spartou do branky postavil devatenáctiletého Milana Kloučka. Zpětně, uvědomujete si ten risk, který ho mohl zničit, kdyby to nevyšlo a vám třeba podtrhnout židli?
„Byl to risk. Zatím se nám ale vyplácí. Někdy trenér musí udělat rozhodnutí, které vyjde, nebo nevyjde. A nám se to vyplatilo, vyšlo to. Nechci říkat, že nám už nic jiného nezbývalo, ale chtěli jsme tým nějak oživit, tak jsme zkusili krok s Milanem. Oba naši gólmani nebyli v optimální formě a Milan nám v bráně hrozně pomohl.“
Byla to i trochu sázka na to, že když hráči dostanou za záda mladého brankáře, začnou být zodpovědnější i třeba kvůli němu?
„Trochu jsem na tohle spoléhal taky. Je ale taky fakt, že když nás Milan měl podržet, tak to udělal. Odchytal tři zápasy a všechny byly skvělé.“
Jak na vás působil, když jste mu před zápasem na Spartě řekl, že půjde do akce? V minulé sezoně se pořád spíš rozkoukával, měl velký respekt, nepůsobil jako sebevědomá skála.
„Pamatuju si, jak nám na konci základní části vychytal zápas doma, pak jsme jeli do Plzně a byl rád, že jsem ho po třinácti minutách střídal. Říkal mi: ´Pane Holaň, to byl takový fičák, že jsem nevěděl, kde mi stojí hlava.´ Teď je zase o pár měsíců starší, podle mě vyzrálejší a strašně mu pomohl přesun do Litoměřic, hrál za chlapy a je úplně jedno, že to byla první liga. No a ten věk problém není, vzpomínám, že když my skočili do extraligy, bylo nám 16 nebo 17. Nechodilo se tolik ven, doma byla konkurence a dokázali jsme ligu hrát. Z tohoto pohledu má dva roky skluz.“ (usměje se)
Jste připravený, že si ale čísla jako 97 % úspěšnost zákroků a průměr 0,97 inkasovaných gólů na zápas nemůže udržet věčně?
„Snažím se ho držet při zemi, ano dá se to ztratit velice rychle. Navíc ale Milan nemá povahu, že by přestal po třech zápasech pracovat, protože se mu něco povedlo a konec. Má před sebou velkou výzvu, může se někam dostat. Záleží jenom na něm, jak k tomu přistoupí. Nastavený je ale velmi dobře.“
Chytá, tým boduje, není důvod nic měnit. Co přijde, až Pardubice prohrají?
„Nevím. Tohle vůbec neřeším, je to věc, kterou budeme komunikovat hlavně spolu. My se díváme jenom na ten nejbližší zápas, na příštího soupeře.“
Tím je tedy Třinec a z něj přišel teď v týdnu Rostislav Marosz. Stále platí, že ve vzájemném zápase ho nemůžete použít, nebo se něco změnilo?
„Bohužel ne. První zápas bude hrát v neděli proti Hradci, bude hozený do vody.“
Je to ten první centr, kterého hledáte od začátku přípravy?
„To nevím, uvidíme. V aktuální době to byl jediný hráč, který se objevil na trhu, tak jsme do toho šli. Možná by byl k mání ještě někdo v první lize. Jsem moc rád, že jsme na to tak rychle zareagovali a Rosťu k nám přivedli.“
Dřív se skloňovaly jeho problémy s alkoholem, navíc v poslední době se stal pro Třinec nepotřebným, přitom je to hráč, který měl ambice koketovat s nároďákem. Mohou být Pardubice i šance pro něj, ať se předvede?
„Je mu 26 let, pořád to ještě není starý hráč. Osobně ho tolik zatím neznám, ale Pavel Marek (sportovní manažer), který s ním spolupracoval v Třinci, mi nějaké info dal. Pro mě ovšem není důležité, co bylo, budu ho posuzovat podle toho, co předvede tady u nás. Víc mě nezajímá. Záleží na něm, jestli se chce hokejem někam propracovat, schopnosti má, to víme. Musí za to vzít a rvát se. Asi je ale pravda, že lepší příležitost než u nás, mít nebude.“
| # | Tým | Z | Skóre | B |
|---|---|---|---|---|
| 1 |  | 52 | 172:123 | 107 |
| 2 |  | 52 | 146:101 | 99 |
| 3 |  | 52 | 143:122 | 92 |
| 4 |  | 52 | 157:119 | 92 |
| 5 |  | 52 | 148:121 | 90 |
| 6 |  | 52 | 128:139 | 76 |
| 7 |  | 52 | 132:138 | 76 |
| 8 |  | 52 | 129:136 | 75 |
| 9 |  | 52 | 121:140 | 74 |
| 10 |  | 52 | 140:150 | 71 |
| 11 |  | 52 | 132:155 | 68 |
| 12 |  | 52 | 118:139 | 65 |
| 13 |  | 52 | 106:139 | 57 |
| 14 |  | 52 | 118:168 | 50 |
- Play-off
- Předkolo Play-off
- Baráž
