Nedorost o kariéře: Měl jsem 50 zranění. Tlak v KHL? Nepářou se s tím
Bylo mu teprve šestnáct let. Bavil se hokejem a v Českých Budějovicích dostal od trenérů šanci hrát extraligu. V sedmnácti už ji hrál pravidelně a patřil do reprezentační dvacítky, která dvakrát získala jediné české tituly mistrů světa. Václav Nedorost si pak ale prošel řadou zranění, kterých bylo k padesátce. Vždycky se zvedl a dokázal se vrátit na led. Za svou kariéru poznal současný útočník Plzně trenéry v českých klubech, NHL i KHL.
Začátky v Českých Budějovicích
„U nás doma nikdo hokej nehrál, ale v Budějovicích byl hokej v době mého dětství hlavním sportem, a tak mě táta v pěti letech i s o rok starším bráchou Davidem odvedl na zimák a začali jsme hrát hokej. Bavil mě a těšil jsem se na každý trénink. Pořád jsme hráli, ať už přímo hokej nebo nejrůznější hry. Měl nás až do dorostu pan trenér Bohumír Ťoupal, který nás současně učil tělocvik na sportovní základní škole Grünwaldova. Tam jsme hodně hráli míčové sporty. A na tréninku jsme se pak prostě učili hrát hokej, když nás vedl hlavně ke hře. Měl jsem hokej moc rád. Třeba jsme netrénovali tolik, jako se možná trénuje dnes. Ale měli jsme pak i hodně volného času na další sporty, takže jsme pořád něco hráli za barákem. Měli jsme dobré družstvo, často jsme vyhrávali, a i díky tomu nás to možná ještě víc bavilo. Nakonec se ukázalo, že jeho cesta asi byla správná, protože spousta z nás pak hrála a pořád i ještě hraje na profesionální úrovni. Chodil jsem do třídy s Michalem Vondrkou, který se výrazně prosadil, pak i s Filipem Novákem, který byl v NHL a potom v KHL. A další kluci hráli extraligu nebo 1. ligu.“
Extraliga a důvěra dvojice Liška - Pařízek
„Byl jsem ještě mladší dorostenec, kam jsem věkově patřil. U staršího dorostu se zranilo pár hráčů a oni si mě dočasně vzali z mladšího dorostu. Áčko vedli pánové Liška a Pařízek, chodili se dívat na dorosty a všimli si mě tam s tím, že jsem sice nevyčníval, ale ani se tam neztrácel. Zaujal jsem je, asi ve mně viděli potenciál. V áčku se jim zranilo pár hráčů, a tak si mě v těch šestnácti vytáhli, i když jsem za starší dorost hrál třeba sedm minut na zápas. Pamatuju si, když mi poprvé zavolali, že se někdo zranil na rozcvičce, abych dorazil na utkání. Seděl jsem na střídačce, ale za týden nemohl Filip Turek kvůli trestu nastoupit a do hry poslali mě. Hrál jsem ve třetí lajně s Petrem Sailerem a Kamilem Brabencem v televizním utkání proti Zlínu. Měl jsem dvě nahrávky a v těch šestnácti jsem do konce sezony odehrál ještě několik zápasů.
