Býval nekompromisním hokejistou. Tvrďákem. Pak se proslavil jako dobrá duše Jaromíra Jágra, patnáct let strávil po jeho boku v Americe. Lubomír Rys, přezdívaný Čužák, je zároveň bavičem, mistrem slova, jenž si v 77 letech neustále udržuje optimismus. „Snažím se rozdávat dobrou náladu,“ říká pro iSport někdejší útočník a kamarád Miloslava Šimka. Nedávno zazářil na pódiu vedle legendární osmašedesátky… Sklidil potlesk vestoje. V rozhovoru barvitě líčí zážitky s Jágrem, třeba střelbu v kasinu. A proč mu málem zapálil barák?
Nikdy se s ním nebudete nudit. I když v poslední době zažil tři těžké operace, humor ho neopouští, pobaví vás historkami, vtipy nebo básničkami. Jejich sbírku nedávno vydal, jednu z nich o Jágrovi si můžete přečíst na konci článku. „Táta mi vždycky říkal: Vlídným slovem projdeš celým světem. A je to pravda,“ hlásí kladenský patriot, jenž při Noci s legendou, kam si ho pozval Jaromír Jágr, během chvíle strhnul publikum tak, že se mu dostalo ovací vestoje. To je celý on. Populární Čužák.
Jágr vás pak chválil, že jste byl jako vždycky úžasný.
„Ještě aby mě nepochválil. Vždyť to patří ke mně! (smích) Byl jsem vedle něj patnáct let, je to borec. Zahřálo mě to u srdce. Aby dva a půl tisíce lidí tleskalo vestoje, to se nepoštěstí každému. Ale největší ocenění se mi dostalo doma, před spaním. Moje žena se ke mně naklonila a povídá: Dobrou noc, národní umělče. Je to sice trochu nadnesený, ale měl jsem radost.“
Čím to, že se lidi pořád umíte tak získat?
„Já ani nevím… Jestli mám po těch nemocech nějaké zvýšené charisma… Ale kdo mě zná, tak ví, že se za každých okolností snažím rozdávat dobrou náladu. Pokora, vlídné slovo, toho si cením, že mi táta dal do vínku. Vždycky mi říkal: Vlídným slovem projdeš celým světem. A je to pravda. Takže toho se držím. Stejně jako další věci, kterou jsem od něj slyšel: Když se k tobě někdo chová hezky a podá ti ruku, tak mu dej dvě.“
Ale jako hokejista jste býval tvrďák, že?
„Nedávno mě někdo představoval a řekl: Pan Rys, vy jste ale byl pěkná potvora! (smích) Tak povídám, že jo… Moc mě těší, že na závěr života můžu lidi bavit a mám s tím úspěchy. Neustále se snažím rozdávat radost.“
V posledních měsících vás trápily zdravotní potíže, je těžké si držet dobrou náladu?
„Kdo mě zná, tak ví, že jsem prodělal opravdu tři těžké operace. Nechlubím se tím. Nevím, jak to dopadne, můžu odejít zítra, za týden, být tady rok, dva, deset let. Neztrácím dobrou náladu. Mám rád i černý humor, sám sobě jsem si nakázal, že nesmím umřít během covidu, protože to by mi nikdo nemohl přijít na pohřeb! (smích) Ani po operaci jsem neztratil náladu.“
Už v nemocnici jste zase lidi bavil?
„Je zajímavé, že všichni leží, je jim špatně, zvracejí, ale já jsem hned měl chuť na cigaretu. Ležel jsem na jipce, vedle mě nějaký pán. Tak se dáme do řeči. Ptal jsem se ho, odkud je. Že z Prahy a fandí Spartě. Říkal: Nic než Sparta! Já na to, že jsem z Kladna. Toho se chytil a popisoval, jak v roce 1972 hrálo Kladno na Spartě, která dostala nakládačku, prohrála 1:10. Prý u toho tehdy chyběl. A já říkám: Vidíte, já u toho byl, dával jsem devátý a desátý gól Kladna! (smích) No a zhoršil se mu zdravotní stav…“
Pár let před osmdesátkou jste neustále vitální, nenudíte se, že?
„I když se říká, že důchodci mají hodně času, o mně to neplatí. Musím se pochlubit, budu už pradědou, což je krásný.“
Zaslechl jsem, že po Noci s legendou jste stejně jako Jágr dostal obraz. Je to pravda?
„Ano, to mě potěšilo. Před vystoupením jsem se tam potkal s jedním pánem, neznali jsme se, ale říkal mi, že namaloval pro Jardu tři obrazy, které šly do charitativní dražby. Tak mu z recese povídám: Možná bych se taky nechal namalovat, ale dal bych vám akorát na štětce a barvy. Tím to skončilo. Teď už vím, že to byl pan Hájek, malíř z Klatov. A představte si, tři dny po vystoupení mi přijde textovka s mým obrazem! Přesně ve stylu, jak namaloval Jardu. Tak zobrazil i mě. Nádhera. Když jsem se ho zeptal, co budu dlužný, povídá mi: To máte za ten výjimečný výkon na pódiu. To mě opravdu zahřálo u srdce. I touto cestou bych mu chtěl ještě jednou poděkovat. Pan Hájku, z celého kladenského srdce vám děkuji!“
Jak vzpomínáte na ty roky po boku Jaromíra Jágra?
„To bylo něco nádherného, nepopsatelného. Obrovsky jsem si toho vážil. Poznal jsem spoustu hráčů. Mario Lemieux, Ron Francis, Eric Lindros… Jako bývalý hokejista jsem to vstřebával ještě jinak. Byl jsem mezi těmi nejlepšími, měl jsem volný přístup do kabiny. Jarda mě bral všude.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
KoupitNejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
