Brankářská čísla: Jednoduchost škodí, detaily překvapí. Pohled Willa i Kováře
TÉMA SPORTU | Chytil puk, pustil puk. Na první pohled vypadá hodnocení brankářů docela jednoduše. Ale právě s nástupem hokejové analytiky se dost věcí mění. Tedy když chcete. Najednou vidíte brankáře v úplně jiné perspektivě. Třeba? Že jsou někdy lepší, než jste čekali. Na druhé straně jasně vyniknou i nedostatky. Omezit se jen na úspěšnost zákroků? Není to fér. Dvě extraligové hvězdy Roman Will a Jakub Kovář vám přiblíží svoje vnímání statistik.
Poznat, jestli je brankář dobrý? Ještě pár let zpátky žádná raketová věda. Stačí se přece podívat na průměr, kolik dostává v každém zápase gólů. Do toho mrknete na úspěšnost zákroků. Všechno? Kdepak, pořád ne. Ještě přece výhry. Tři statistiky si vyložíte vedle sebe a máte výsledek. Špatný brankář versus dobrý brankář. A pryč od toho! Jenže...
Když s tím zkusíte oslovit samotné brankáře, tak radši stůjte v uctivé vzdálenosti. Naštvou se, pokud chcete bránit jejich hodnocení dle zajetého průměr + úspěšnost + výhry. „Máme chytat puk, ale strašně velký vliv mají spoluhráči před námi. Oni rozhodují o tom, jak těžkou situaci musí brankář řešit,“ hned vypálí sparťanská jednička Jakub Kovář. „Je tam strašně proměnných, nemyslíte?“ přidává Roman Will z Pardubic.
Analytická data dovolují se dívat na práci gólmanů v širším kontextu. Právě kontext, čemu všemu chlápek v masce při zápase musí čelit, je zásadní.
Tady je jeden pohled, proč je třeba úspěšnosti zákroků vidět v širších souvislostech. „Sedm zápasů před koncem základní části jsem byl tady úplně ve špičce. Ale pak jsem se propadl na sedmé místo. Šlo na mě někdy třeba čtrnáct střel, neřešíte tolik střel, zato čelíte třeba velkým šancím. Jak dostanete tři góly, nemáte nárok. Když
