Daňo v play off zase budil vášně. Proč tolik dráždí? V Americe by ho ztloukli, říká Bednář
Během play off opět rozpoutával vášně. Šikovný, všestranný, ale taky pěkný prevít. Chtěli byste takového hráče do týmu? Ano. Jenže zatímco loni Marko Daňo prospíval Třinci na cestě za pátým titulem v řadě i přes různé excesy hlavně svým hokejovým uměním, letos u 30letého útočníka převládly sklony k jiným druhům „umění“. Ocelářům tím moc nepomohl.
Umí dát gól, skvěle nahrát, dobře bruslí. Marko Daňo je výborný hokejista. Těžko se proti němu hraje. Hned z několika důvodů. Dovede zákeřně seknout mimo hru, přihrává fauly. Někdo v něm vidí jen klauna a ufňukánka. I po ráně do ramene se chytá za bradu. Dost mu toho prochází. Taky proto tolik dráždí.
„Je to parchant. Rozbíječ. Dostane se soupeři pod kůži. Ale musí se držet v určitých hranicích, aby tým neoslaboval. Pokud se soustředí na hru a dělá svou práci, je platný. Přesně ten typ, jakého chcete mít u sebe. Jenže on není nastavený tak, aby pomáhal týmu. Myslí si, že pomáhá, ale věci jako loket ve čtvrtfinále, který potrestaný nebyl, ale měl být, není dobrá věc. Tohle si evidentně neuvědomuje.“ Tak vidí Daňa bývalý špičkový útočník Jaroslav Bednář.
V předkole podkopl zezadu litvínovského beka Kevina Czuczmana. Vyloučen nebyl, ale dodatečně vyfasoval dva zápasy. Za úder loktem do hlavy Miroslavu Formanovi dostal Daňo dvě minuty. Další trest nepřišel. Nicméně jen v této sezoně extraligová disciplinárka šetřila jeho prohřešky čtyřikrát, v předchozí dvakrát. Čtyři případy se týkaly nafilmovaného pádu.
Jako by mu přeskočilo v hlavě...
„Simulování k hokeji nepatří. Jsou však hráči, kteří se k němu uchylují běžně, a možná o tom ani nevědí. Už to asi ani nevnímají, ale s hokejem tohle nemá nic společného,“ míní Robert Reichel. Slovenského útočníka zná už z doby, kdy s jeho synem Kristianem působil ve Winnipegu. Na farmě se Daňo mimochodem potkal i s Czuczmanem nebo dnešním sparťanem Michaelem Špačkem.
„Mimo led je výborný kluk, ale jakmile na něj vstoupí, jako by mu něco
