ROZHOVOR | Srovnávání s Dominikem Haškem mu hlavu nezamotalo. Brankář Petr Mrázek, hvězda nedávného mistrovství světa do 20 let, pokračuje v suverénních výkonech i v zámořské OHL. S Ottawou 67’s vévodí Východní konferenci. Ale připadat si jako nový Hašek? „Dominik je jenom jeden!“ zdůrazňuje brzy dvacetiletý gólman. „Navíc v Naganu vyhrál zlato a my jsme medaili neudělali…“
Čeští hokejisté skončili na juniorském šampionátu pátí. Ovšem Petr Mrázek si zlatou medaili přece jenom přivezl – byl vyhlášen nejlepším brankářem turnaje. A náladu mu zvedla i zpráva od Kena Hollanda, generálního manažera Detroitu.
Jak jste se po euforii ze šampionátu vyrovnal s návratem do „běžné“ ligové reality?
„Trošku mě mrzelo, že jsem musel opustit nároďák. Byli jsme jako rodina, nejradši bych s klukama hrál pořád. Ne jenom tři týdny. Byl to krásný turnaj! Ale jak jsem si myslel, že budeme s výsledkem spokojeni, naopak mě čím dál víc mrzí, že jsme nepřivezli medaili. Všichni říkali, že časem budeme rádi i za 5. místo, ale já to vnímám naopak. Bohužel Rusáci měli ve čtvrtfinále v prodloužení víc štěstí...“
Vracejí se vám momentky ze zápasů?
„To víte, že jo! Když jsem doma a podívám se na youtube nebo na cedéčka, na kterých mám zápasy nahrané… Krásná vzpomínka na to, co jsme na turnaji předvedli.“
Kolikrát jste si už pustil duel s Američany, který vám vyšel nejlépe?
„No… (pousměje se) Když mám horší náladu, na internetu si ho pustím. Takový zápas se nepodaří často. Byl to nejkrásnější moment na turnaji.“
Moc nechybělo a připsal jste si v něm dokonce i gól. Pokoušíte se o něj i v lize?
„Pokouším, pokouším. Ale zatím sbírám jen asistence, mám čtyři. Gól ještě ne, ale snad to jednou taky přijde…“ (usmívá se)
Byl jste někdy blízko?
„Teď jsem to nedávno zkoušel. Ale nešlo to házet přímo, vyhodil jsem to o mantinel. Moc jsem nečekal, že by to dopadlo, velká šance nebyla. Ale nakonec z toho byla alespoň gólová asistence.“
Změnila se po šampionátu vaše pozice v klubu?
„Nemyslím si. Trenér se mnou byl spokojený už dřív. Je ale fakt, že i kluci v týmu byli rádi, že jsme porazili Američany a dopadli jsme na turnaji dobře.“
I američtí spoluhráči?
„Máme v týmu jen jednoho Američana – Shanea Prince. A ten se do výběru nedostal, takže byl taky rád, že jsme je porazili. Má nějakých 70 bodů, je třetí v bodování celé OHL, patří k našim nejlepším hráčům – a mančaft neudělal! Bylo to pro něj velké zklamání, i já jsem se tomu divil.“
„Ne, já to takhle nikdy v Ottawě neprožíval. Jen když vyhrajeme nájezdy, zapumpuju si rukou. Ale že bych po gólech skákal na kluky, to nehrozí. (usmívá se) Motivace a energie byla na šampionátu obrovská! Největší hokej, jaký jsem zatím zažil, proto jsem si to užíval.“
Vaše výkony na mistrovství světa sklidily ohlas i v Detroitu. Co na ně lidé z klubu říkali?
„S trenérem brankářů jsem v kontaktu každý týden. Ale nejvíc mě potěšila esemeska od Kena Hollanda.“
Co vám psal?
„Že jsou šťastní, že mi to takhle vyšlo. Na tak těžkém turnaji proti nejlepším hráčům. A že jsou rádi, že mě podepsali. Věří, že se v Detroitu příští rok potkáme.“
To pro vás musí být velké povzbuzení…
„Krásné! Teď se ale musím soustředit na Ottawu. V hokeji je každý den jiný, jednou se vám daří a druhý den můžete propadnout. Pořád na sobě musím makat a stát nohama na zemi. Pokud chci dokázat to, o čem sním.“
Jak jste vůbec vnímal přirovnávání k Haškovi, která se v Česku během turnaje vyrojila?
„Četl jsem to, ale Dominik je jenom jeden! K němu bych se vůbec nepřirovnával, měl úplně jiný styl. Ale je pěkné to poslouchat. (usmívá se) Jenže je mi 19, pořád je strašně brzy. Uvidíme, co budou lidi říkat za pár let.“
Kam jste si vystavil plaketu pro nejlepšího brankáře šampionátu?
„Je to taková zlatá medaile v dřevěném boxu – krásná cena! Zatím ji mám tady v pokojíčku. Až přijede taťka, odveze mi ji pěkně domů do Ostravy, kde ji budu mít schovanou.“
Máte doma něco cennějšího?
„Neřekl bych. Medaili za dorostenecký a juniorský titul, dvě ocenění pro nejlepšího hráče zápasu z mistrovství světa, gólman roku OHL z minulé sezony, cenu od fanoušků… To jsou taky výborná ocenění, kterých si hodně vážím, ale tohle je zatím nejvíc.“
Na další ceny máte ještě v pokojíku místo?
„Jasně, místo se udělá... Sám doufám, že ještě něco přidám.“
Třeba z mistrovství světa dospělých? Už jste se díval, jestli se vám zápasy play off se šampionátem nekryjí?
(usměje se) „Nedíval. Jen vím, že play off v OHL začínáme 20. března. Uvidíme, jak to půjde, rád bych se s Ottawou rozloučil úspěchem. A kdybych dostal šanci se na repre podívat, bylo by to něco neskutečného!“
Už vám to až tak nereálně nezní, že?
„S nikým jsem se o tom nebavil, nikdo mě nekontaktoval, ani na to není čas. Ale bylo by to krásné! Podívat se na šampionát alespoň jako trojka. Potkat kluky, které jsem zatím viděl jenom v televizi.“
A třeba se v týmu sejít i s Jakubem Štěpánkem, který žije s vaší sestrou…
„To by byla třešnička na dortu. (usmívá se) S Kubou se navzájem povzbuzujeme. Chytá v jednom z nejlepších klubů Evropy, má můj velký respekt, navzájem si přejeme úspěch.“
