Před derby skoro nespal, v sobotu v pět ráno se Josef Marha vrátil z Davosu, kde se před našvihanou arénou oficiálně loučil s fanoušky, které tucet let těšil hokejem a neutuchající dřinou. Ovace jej pohltily, brečel jako malý kluk. „Nešlo to udržet,“ vyprávěl hradecký útočník večer po výhře nad Pardubicemi, kde nedávno působil.
Vyspal jste se vůbec?
„No, moc ne. Ale s tím jsem dopředu počítal. Řekl jsem si, že zavřu oči, narvu hlavu mezi ramena a budu makat a makat.“
Byla to hodně emotivní rozlučka, že?
"Vy jste ji viděl?“
Jen na fotografiích.
„Ale to asi stačilo, ne? Dojetí nešlo skrýt. Bylo to emotivní. Pár let jsem tam strávil. A kdo ví, třeba se tam vrátím. Ne jako hráč, to v žádném případě, ale třeba v jiné roli, možná jako trenér… Švýcarští novináři spekulovali, že se do Davosu vrátím s rodinou, ale já radši mlčel. Tak jako vždycky. Aby se to neobrátilo proti mně.“
V nadsázce řečeno, chtěl jste se vůbec vracet do Čech po těch ovacích?
(usmívá se) „Špatně se mi tam loučilo, bylo to hezký. Ale vždycky jednou něco končí. Těch dvanáct let bylo krásných, jednou ale všechno skončí. Hlavní je, že jsme v Davosu udělali dost úspěchů. Co jsme tam udělali za práci, to tedy… Sedmkrát ve finále ligy, z toho pět titulů, navrch čtyři vítězné Spengler Cupy. Skoro všechno jsme vyhráli naší obrovskou vůlí. Všichni jsme si tam přirostli k srdci. Nejde to vymazat.“
Švýcarským novinářům jste tvrdil, že se vám po Davosu stýská…
„Tak stýská… Teď mám práci tady, tak odvádím sto procent zde. Beru to profesionálně. Z Davosu jsem šel na jaře pryč, potřeboval jsem změnu. A uvidíme, co bude dál. Měl jsem tam velikou tiskovou konferenci, přišlo strašně moc novinářů, nic proti vám, ale znáte mě, já si v tomhle nelibuju. Byl jsem rád, když bylo po všem.“ (usmívá se)
