Čerstvý sedmdesátník, mladší z legendárních bratrů, už se na hokejové stadiony nehrne, raději tráví čas péčí o golfové hřiště. Štráduje si to po golfovém hřišti, se slunečními brýlemi a širokým úsměvem ho najdete v kavárně. Leckdo si stýská, ale kdepak on. Bývalý vynikající útočník Jiří Holík se dnes sedmdesátky dožívá ve skvělé náladě. Kromě jedné maličkosti: nesnáší oslavy. Je to škoda. Den s historkami tohoto českého hokejového klenotu je hned lepší.
Od rodiny a přátel dostal Jiří Holík sedmdesát lahví vína. Tento týden to musí mít trojnásobný mistr světa, který si svůj šmrnc a eleganci z ledu přenesl i do osobního života, hodně těžké: oslavy nemusí, jenže sedmdesátiny nejsou zrovna doba, kdy se skryjete před světem. „Aspoň že jsem se narodil v létě. Všichni jsou pryč,“ chechtá se. „Já neslavil ani tituly mistra světa. Ta slast trvala tak pět, deset vteřin. Jde se to zapít, ale ten pocit, že jste něco dokázal, už je pryč,“ dodává.
Pane Holíku, co vám dělá radost?
„Prachobyčejnej denní život. Když je pohoda, udělá se hezky, to já si umím užít. Jsem s manželkou, mám skvělé děti. Když se někdo ptá, jak se mám, vždycky mu řeknu: lepší už to snad ani nemůže být! Když vidím, jak je na tom brácha… obdivuju ho. Naštěstí má tu svoji náturu. A skvělou ženu.“
Na co ještě rád vzpomínáte?
„Musí se mi něco připomenout, jinak já se minulostí nezabývám. A když už, tak vzpomínám na klukovský a mládežnický roky. Nedávno jsem v brodské Kotlině nesl vlajku na mládežnické olympiádě, tak jsem si zavzpomínal. Na přírodní led, malinkou dřevěnou tribunku.“
Prodávaly se tehdy zápasy?
„To se dělalo. Ale my ne. To musím říct, že tohle jsme neudělali.“
Báli jste se jako vojáci v Dukle, co by s vámi bylo?
„Takových věcí se bát nemusíte. Můžete prodat zápas a nikdy se na to nepřijde, není jak. Vždyť vidíte, jak se vyšetřují fotbalové kauzy a nic se nevyšetří. Pokud u toho nejsou opravdu blbci, kteří by se někde chlubili s penězi… Jednou za námi přišli dokonce i oficiálně, Dukla Trenčín se zachraňovala, tak přišli generálové, že jí to máme pustit. My že ani náhodou.“
Jak to dopadlo?
„S Jardou Waltrem, zrovna nedávno zemřel, jsem se tam kvůli tomu popral. On po mně vyjel, plácl mi facku, tak jsem mu to vrátil. Neudělali jsme to. Zpětně je lepší, když máš svědomí čistý. Celkově se ale zápasy prodávaly a prodávat budou.“
Vadí vám to na sportu?
„Ale tak… dělají se lecjaké lumpárny a aspoň to nemá takový dopad jako v politice.“
S lumpárnami vás musí leckteří útočníci teď na fotbalovém mistrovství světa pěkně štvát.
„Protože jsme fotbal taky hrávali, tak vím, že když dostanete přes píšťalu, dost to bolí. A kdyby tihle útočníci tak často nenadskakovali a neváleli se, třeba by už nehráli, protože by ty svoje fajfky měli zlámaný. Třeba Robben se mi moc líbí, ten je nejlepší na celém mistrovství. Ano, Müller dává góly, jsou tam ti Argentinci… ale třeba Messi toho moc nenaběhá. Udělá akci, je radost se na to dívat, ale moc toho nenapracuje.“
Sledujete všechny sporty?
„Ty špičkové. O víkendu jsme pustili tenis, vidím Diamantovou ligu v atletice. Fotbal taky, ale jen tu špičku.“
