Proti Sovětskému svazu se v 80. letech vyhrávalo nesnadno a málokdy. Týmy trenéra Bukače to občas dokázaly. Zlatý šampionát v Praze 1985 přišel i díky nezapomenutelné výhře 2:1. Rok předtím Československo předvedlo v té době neuvěřitelný počin, sbornou smetlo 7:2 na Švédském poháru. A Tichonov zuřil…
Kapsy od saka měl tehdy Tichonov rozervané od hromady zlatých medailí. Přesto, jak snášel tehdy neslýchaný debakl od vašeho mužstva?
„Těsně po olympiádě v Sarajevu (1984), kde jsme s nimi prohráli zápas o zlato, se hrál turnaj ve Švédsku. Totožná mužstva se střetla ve finále a my sbornou jednoznačně porazili. Od začátku jsme vedli a byli lepší. Rusové měli kabinu hned vedle a všechno jsme slyšeli. Tichonov neuvěřitelně nátlakovým způsobem naléhal na svoje hráče. Jeho projevy vůči nim a neschopnost přijmout porážku, to jsem předtím ani potom v životě nezažil.“
Tichonov versus BukačMS 1981 1. SSSR, 3. Československo |
Vyhrožoval hokejistům?
„Vyloženě se jednalo o psychický nátlak. Stačilo odezírat ze střídačky. Hráč udělal jednu chybu a co se dělo…“
Co se vám ještě vybaví, řekne-li se Viktor Tichonov?
„Odešel a řeknu bohužel, poslední z dynastie velkých sovětských trenérů. Slavnou éru začal Tarasov, pokračoval Bobrov, ale největší výsledky náležely k Tichonovovi, z nějž se stal světový rekordman. Mě těší, že jsme jeho mužstvo za mých časů dvakrát porazili a na velkých akcích třikrát skončili hned za ním. Jeho úspěchy jsou nebývalé, vynikající. Jinak to byla zvláštní osobnost. I ve srovnání Tarasovem a Bobrovem.“
V čem se od svých slavných předchůdců odlišoval?
„Tichonov měl při své práci vůči hráčům a veřejnosti daleko více odstupu než blízkosti. Tarasov byl učitel, jako v první všem ukázal, jak pracovat s hráčem, aby se z něj stal špičkový hokejista. Tichonov tomu dodal další rozměr vedení, dnes bychom řekli managementu. Nedíval se nalevo, napravo, hráče neřešil, pro něj existovaly jen výsledky.“
Byl skutečně unikátním trenérem, anebo jeho dominování výrazně nahrával tuhý režim, jenž fungoval v Sovětském svazu?
„Jeho cesta k úspěchům je nyní zcela nepoužitelná. Dnes nemůžete jednat s hráči tak, jak s nimi jednal Tichonov. Na hráče měl krátkou šňůru, přitáhl, kdykoli potřeboval. Tvrdá disciplína, dril dirigenta Tichonova, nic jiného neexistovalo. Čemuž samozřejmě napomáhalo právě prostředí, klima společenského života v Sovětském svazu.“
Tichonov je všeobecně vnímán jako diktátor. Co myslíte, uměl sundat svoji masku v soukromí a zahrnoval své nejbližší láskou?
„Věřím, že hodným dědou mohl být. Je známo, že všichni mafiáni, střílející na potkání své nepřátele, milují svoje děti a rodinný život. Generál Patton ve druhé světové válce šel také tvrdě za svým, nebral ohledy na padlé. Stejného ražení v hokeji byl Tichonov. Soukromí je však jiná sféra.“
Co jste si na jeho trenérském umění považoval?
„Musí se mu nechat, že uměl mužstvo připravit. Jeho tréninkové a zvláště nátlakové metody platily. Budu se ale opakovat, dnes by s tímto nemohl uspět. Znalosti měl, odborníkem bezpochyby byl. Pro nás začínající trenéry byl však důležitější postavou Tarasov, skvělý učitel.“
Vadil vám v komunistických časech Tichonov jako příslušník mocné říše?
„Víte, tehdy byl náš přístup vůči Rusům zvláštní. Všichni jsme znali skutečnou úroveň tamního života, přitom za zády se všem tvrdilo, že jde o velmoc. Panoval obrovský rozpor. Mezi našimi a ruskými hráči byly velmi přátelské kontakty, mezi vedením obou reprezentací však byly vztahy zvláštní, velmi studené. Tarasov uměl být velkorysý, přednášel na mnoha konferencích v cizině, od Tichonova jste cítili odstup, nikde nevystupoval, zkušenosti nepředával. Neznám nikoho z kolegů, kdo by se k němu dostal blíž.“
