Geny nezapřou. Rozhodně tedy ne ty hokejové. Vnuci bývalého hlavního trenéra reprezentace Aloise Hadamczika o sobě dávají pomalu ale jistě vědět. Na Spartě, za kterou momentálně Marcel Čížek (15) a Filip Hadamczik (16) hrají, jsou s jejich výkony nadmíru spokojení. Aby taky ne. Marcel je třetí nejproduktivnější hráč extraligy mladšího dorostu, Filip se naopak úspěšně zabydlel v tom starším. „Občas se hecujeme, ale jinak se podporujeme, fandíme si,“ prozrazuje starší z bratranců Filip.
Tlačenka? V tomhle případě opravdu jen ta na talíři. Protekce je v případě Filipa s Marcelem to poslední, co by tito talentovaní dorostenci potřebovali. Výkony těchto šikulů mluví za vše. I když narážky na dědu museli poslouchat vždycky. „Všichni si mysleli, že tam nějaká protekce je, ale tak to bývá. Museli jsme se s tím poprat a vyrovnat,“ vysvětluje Marcel. „Určitě máme motivaci ukázat, že tam, kde jsme, nehrajeme kvůli němu.“
Nicméně nechybělo mnoho a místo hokejistů mohli být z bratranců fotbalisti nebo tenisti. Do deseti let totiž oba zvládali kromě hokeje i další sporty. „Pak už jsem ale nestíhal tréninky. Bylo těžké skloubit všechno dohromady,“ vzpomíná Filip. Proto se oba začali věnovat naplno pouze hokeji. Nikdo z příbuzenstva je k tomu přitom vůbec přemlouvat nemusel. „Přeci jenom jsme z hokejové rodiny, takže už jen kvůli tomu jsem si vybral hokej. Ty rady od dědy nebo od táty pomáhají,“ vysvětluje Marcel, jehož tátou je současný obránce Sparty Michal Barinka.
Hokejem oba žijí už od malička. Dědu Aloise dříve pečlivě sledovali na střídačce národního týmu. Ať už od televize, nebo přímo naživo. „Byli jsme za ním v Turíně na olympiádě, v Quebeku a v Bratislavě na mistrovství. Tehdy nám bylo okolo šesti, takže máme spíš vzpomínky z fotek,“ prozrazuje Filip, jehož otec Marcel Hadamczik je synem bývalého reprezentačního kouče.
Talentovaný obránce ostatně letní přípravu strávil právě pod taktovkou dědy v Kravařích. „Jsou tam dobré tréninkové podmínky. Děda mi dává docela zabrat. Ale ani ho při tréninku jako dědu nevnímám. To ho beru jako trenéra,“ vysvětluje.
Marcel s Filipem spolu nejprve hrávali za Slezan Opava, jejich cesty se ale poté na chvíli rozešly. Mladší Marcel následoval tátu Michala do Sparty, Filip si naopak vyzkoušel, jak to chodí ve Švédsku. Jelikož v Opavě už se ve starších kategoriích nehraje extraliga, zamířil mladý obránce na zkoušku do Växjö. A uspěl. „Pomohlo mi to v přístupu k tréninku i zápasu. Dalo mi to i hodně do života. Dokázal jsem se tam sám o sebe postarat. Zlepšil jsem si i angličtinu,“ vyjmenovává přínosy pobytu na jihu Švédska.
Po návratu do Česka se cesty obou bratranců opět spojily. Nikoli však v Opavě, ale v pražské Spartě. „Slezan se tak nějak rozpadal a Marcel hrál tou dobou už asi druhou sezonu na Spartě. Dostal jsem nabídku čtrnáctidenní zkoušky, po které jsem tady zůstal,“ vysvětluje Filip, který i u Barinků bydlí.
Doma se tedy můžou poradit s tátou a strejdou v jedné osobě, což je pro oba velkou výhodou. Hokej je tak u nich na denním pořádku. „Vyloženě je tím nechci zatěžovat. Na zápasy se chodím koukat podle toho, jak mi to čas dovolí. Když vidím něco, co je špatně, tak se jim to snažím říct, poradit jim, ale nějak extrémně do toho nezasahuji,“ prozrazuje Michal Barinka. Oba kluci si ale jeho rady berou k srdci. Možná i proto se jim tak daří.
Letos na jaře oba slavili mistrovský titul v mladším dorostu a na vítězné vlně pokračují. Filip zamířil do staršího dorostu Sparty, kde se jako „prvoročák“ musel nejprve aklimatizovat. Marcel naopak pokračuje v krasojízdě s mladším dorostem, který patří k tomu nejlepšímu, co momentálně na Spartě, ale i v celé republice, je. Jen považte, z dosavadních 16 zápasů neprohráli svěřenci Jaroslava Nedvěda ani jeden. Všechny navíc vyhráli v základní hrací době.
Naposledy v neděli porazili Kobru 7:3, což je jeden z těch pro soupeře milosrdnějších výsledků. Marcel si mimochodem připsal další tři body. Na kontě jich má celkově už 42 za 20 gólů a 22 přihrávek.
Mladý útočník je v Holešovicích momentálně na roztrhání. Kromě mladšího dorostu si totiž čas od času zahraje s Filipem i za ten starší. A do počtu rozhodně není. V dosavadních sedmi zápasech posbíral sedm bodů. Zkušenosti přitom získává i v reprezentačním dresu. Našlápnuto ke slušné kariéře tak má nejenom on, ale i Filip.
„Jsem za ně určitě rád. Na to, jak teď hrají, se člověk rád dívá. Mám z nich radost, ale jak říkám, mají před sebou ještě dlouhou cestu,“ krotí emoce Barinka. „Teď je to hlavně mezi školou a hokejem, protože v hokeji může rozhodnout jen jedno zranění, může se stát cokoliv. Další rok se jim třeba dařit nebude, musíme zůstat nohama na zemi.“
Kluci musí makat nejenom na ledě, ale i ve škole. Od září začali chodit na střední. „Zvládáme to v pohodě. Studujeme spolu, jsme spolu ve třídě, sedíme spolu i v lavici. Chodíme na ekonomku se sportovním zaměřením. Máme hodně uvolněnek na tréninky, ale je dobré, že nám vycházejí vstříc,“ popisuje Marcel.
Ten možná platí za větší talent v hokeji, ve škole je na tom ale prý lépe Filip. „Ve škole je asi trochu lepší, ale snažím se to taky aspoň do těch trojek zvládnout,“ dodává s úsměvem mladší z dvojice. Což potvrzuje i Michal Barinka. „Ve škole bude lepší asi Filip, protože toho to víc baví. Nicméně bych chtěl, aby si udělali maturitu, a pak ať se děje, co se děje,“ uzavírá.
|
Z Čížka bude Barinka Na dresu sice nosí jméno Čížek, tělem i duší je ale patnáctiletý Marcel Barinka. Biologickým otcem talentovaného útočníka je bývalý fotbalový reprezentant Martin Čížek, nicméně jediný člověk, kterého Marcel bere jako svého pravého tátu, je Michal Barinka. S obráncem Sparty vyrůstá od svých dvou let, kdy se současný obránce Sparty dal dohromady s Hadamczikovou dcerou Nikol. Marcelovo velké přání bylo jmenovat se jako jeho celá rodina. Za nedlouho se jeho přání stane skutečností a jmenovku na dresu si přešije na Barinka. |
